Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

(The killer awoke before dawn, he put his boots on.

He took a face from the ancient gallery and he...)

       

       THIS IS THE END

       BEATIFUL FRIEND

       THIS IS THE END

       MY ONLY FRIEND, THE END...

       

Nuže, sesedněte se k ohni v temnotě. Jsme stále na okraji propasti. Povím vám příběh o třech proměnách, o tom, jak se z člověka stává lunatik, z lunatika velbloud a z velblouda šedá ještěrka. Poslouchejte pozorně, protože SF je mrtvá. Kam se poděla SF? Řeknu vám to. My jsme ji zabili, vy a já! My všichni jsme její vrazi! A jak jsme to udělali? Jak jsme mohli vypít moře? Kam se pohybujeme? SF je mrtvá! Jak se utěšíme, my vrazi všech vrahů? Není velikost tohoto činu pro nás příliš veliká? Nemusíme se sami stát SF?

       

       I'LL NEVER LOOK INTO YOUR EYES AGAIN

       

Na počátku byly PODOBY BUDOUCNOSTI a „problematika současné socialistické vědeckofantastické literatury“ se vznášela nad vodami. I učinili Systémoví programátoři Rudou a oddělili ji od ostatního, protože byla dobrá.

       

       A na rudý podklad temným písmem napsali:

       „Nejen u nás, ale na celém světě stoupá zájem o seriózní, umělecky náročnou vědeckofantastickou (sci-fi) literaturu. Pryč je doba, kdy vědecká fantastika nebyla pokládána za svébytný literární žánr, byla opomíjena kritikou i př edními tvůrci a přehlížena náročnými čtenáři.

       V současné době vzniká Sdružení spisovatelů vědeckofantastické literatury ze socialistických zemí, při svazech spisovatelů pracují komise vědecké fantastiky, v některých socialistických zemích jsou tomuto žánru věnovány specializované nakladatelské edice a časopisy.“

       ...

       „Tímto redakčním činem, u nás zatím ojedinělým, chceme přispět k propagaci vědeckofantastické literatury socialistických zemí, jež se nachází ve stadiu formulace společných cílů.“

       

       CAN YOU PICTURE, WHAT WILL BE

       SO LIMITLESS AND FREE...

       

Díky, Prigogine! Řvali přitom do hluchých telefonů, dodávám já! A kdo psal Přímluvu za budoucnost, kdo ji popularizoval, když Systémové programátory nikdo nečetl? Kdo se nadšeně vrhl na čerstvě naformátovanou cestu v temnoty? V temnoty, z nichž se ozývala vábivá Hudba sfér?

       Řeknu vám to! Ten, kdo příliš dlouho bojoval s draky a stal se také drakem! Vy a já! Ten, kdo příliš dlouho hleděl do propasti a proto hleděla i propast do něho!

       

       SF je nepostižitelná, nespoutaná, svobodná, kritizující a provokující. SF je noční můra a SF je IDEA! IDEA! IDEA! Zviditelněte ji, ohraničte ji, kontrolujte ji!

       

       Přiložte do ohně, začíná být zima. Vidíte na obloze souhvězdí? Všechno už přikryl tmavý mrak. Hej, žije tady vůbec někdo?

       Co se stane, když se izoluje dissipativní systém? Zahyne, protože si nemůže vyměňovat energii s okolím a nemůže přejít na vyšší úroveň uspořádání. Dobrý chaos se změní ve špatný, disorder. Uzavřené jsou jen kybernetické systémy, v nichž je vše dopředu dáno, propočítáno a vše má svůj účel a funkci. Oni to všechno v té době už moc dobře věděli a aplikovali to na SF, která jim byla velmi nepříjemná. Kdo jim na to skočil? My, my všichni! Jak tady sedíme, jsme všichni technokrati, všechno bychom chtěl i mít přesně dané. Vidíme na obloze souhvězdí? A vidíme je ve svých srdcích? Tak proč jsme sem přišli? Co hledáme?

       

       WEIRD SCENES INSIDE THE GOLD MINE

       RIDE THE HIGHWAY WEST, BABY...

       

(Někomu, kdo prodává knížky, to možná vyhovuje. Dracon. Novotný O.K. Ještě přijít na to, že ta Ariadnina nit je spojení se světem, že kromě evoluce existuje i opačný princip a vše se děje zároveň a už by si mohl takový průměrný scifista koupit křiklavě oranžové tričko s nápisem WOW! na prsou a vyrazit do ulic. Z. Hajného zrušilo pár dutých logiků. Proklínám je za to. Trocha slušnosti! Ale on si dovolil zaujímat rozmáchlé postoje a slabikovat slova „konvergentní“ a „divergentní“. Nejlepší byl unylý tolkienovec (ještě /jsme/ nevyhynuli, kupodivu - stejně uzavřený systém), který se v půlce přednášky začal dožadovat vysvětlení úvodní teze. Vskutku originální. Dokázal tím jenom sám sobě, že k takovéto tvořivosti není inteligence vůbec zapotřebí. Hajný sklouzl k tradičnímu psychotronickému plácání pro babičky, což už nikomu nevadilo, protože asi už měli zapsanou literaturu, kterou si mají prostudovat, a byli spokojení. Hlavně si prostudujte ten Gödelův teorém, chytráci. Pak budete akorát chodit dokolečka a říkat: Tady už jsem jednou byl? Náš malý, milý pomalu-ale-jistě uvažující scifista to jednou ale určitě všechno pochopí a bude si moci vyrazit i na takovou RAVE party bez rizika, že se zblázní. Čímž se dostane téměř na úroveň čtrnáctiletého normálního člověka. Apropó, M. B. Já nemluvím k SF, ale k lidem. Ptáš se marně, dobrá SF není SF, přesně to tady říkám. A když napíšu, milý M. B., že je někdo fašista, tak tím myslím, že je fašista. Proč tvrdíš, že bezstarostně hážu slůvky, když tu Ikarii nečteš? „Když chce intelektuál o někom říct, že je idiot, řekne o něm, že je fašista.“ Chceš tím naznačit, že já jsem intelektuál a Neff je idiot? Tak mu to řekni rovnou, proč k tomu zneužíváš mě? Já už si s ním teď delší dobu dopisuju a nemyslím si, že by byl idiot.)

       

       o LUNATIKOVI

Lunatik se snášel z mrazivých výšin nebeských sfér, oblečen jenom do košilky klesal nad stromy a nad lesem. Vítr ho cuchal a on si vyhlédl jednu prosluněnou mýtinku. Na pasece trhala kvítka malá plavovlasá dívenka. Lunatik slétl níž, moc se mu líbila.

       „Ahoj, máš krásné květiny,“ pozdravil Lunatik.

       „Rvu je tady schválně, blbečku!“

       Polekaně odskočil a udělal několik kotrmelců.

       „Jsi tak krásná, proč jsi zlá?“

       „Ty jsi duch a já jsem svá!“

       Lunatik nevěřícně vztáhl prst, aby se dotknul té smutné dívenky, snad ji chtěl pohladit. Ale jak se jí ukazováčkem dotknul, změnila se v kus ledu. Zapomněl, odkud pochází, že je v jiném světě. Led se na sluníčku začal rozpouštět a zbylé rostliny horečně ssály vláhu. Přeneslo se do nich všechno. Sedmikráska ho švihla první, tráva se mu obalila okolo kotníků a snažila se ho pořezat a šlahouny maliní ho nemilosrdně podrápaly.

       

AND ALL THE CHILDREN ARE INSANE

WAITING FOR THE SUMMER RAIN...

       

       Vlastimil Zuska ve své recenzi Encyklopedie literatury SF v magacínu UNI píše (ovšem jinak ELSF oceňuje jako mimořádný počin, zejména v jeho faktografické stránce):

       „Dalším dokladem žánrové konfuze je ztotožňování thrilleru s hororem, kde se spolu s úvodní kapitolou obnažuje naprostá nepoučenost literární teorií, genologií a estetikou minimálně XX. století. ... Pregnantně se zde i jinde ukazuje přístup autorů: Intuitivně cítí rozdíl, ale konceptuálně buď nejsou schopni ho uchopit nebo používají pojmová aparát zastaralý nejméně padesát let. ... Chmurnou supernovou univerza E. je pak vstupní kapitola ,Co je to science fiction'. Kapitola sama je vedle neudržitelných tvrzení i vnitřně rozporná. Zakládání logického myšlení a myšlení vůbec na kauzalitě zpochybnila (nejen) filosofie již minimálně od Davida Huma (18. stol.). Malý příklad z vývojové psychologie, testů logického myšlení u dětí:

       A > B > C ® A > C (tedy žádný kauzální vztah). ...

       a celá kapitola škrtá nejméně sto let vývoje psychologie a filosofie percepce, filosofie mysli, neurofyziologie aj.“

       

       Definice fantazie, víra! a fantastika vůbec - rozbito na kousíčky. Mám to přepisovat celé? Takhle se na SF dívá někdo zvenku. A my se divíme, když Páralovi „kazí reputaci“ nebo když o ni jednoduše literární věda nemá zájem.

       Ještě třeba tohle:

       „Výroky typu ,Čas je jednou ze základních fyzikálních veličin, v němž se projevuje existence hmoty' je sice sotva napadnutelný, ale hledali bychom ho spíše v Leninových Tětradiích nežli v ELSF. Nechci se zde ohánět Heideggerem, Husserlem, Minkowskim aj. a rolí temporality v lidském pobytu, ale při výkladu jakéhokoli uměleckého druhu či estetického fenoménu sotva vystačíme s mechanickým časem.“

       Hej vy, systémoví programátoři! Až budete zvonit u dveří Kontextu Světové Kultury, s posledním tenkým SF románem, dvěma fanzíny a igelitkou propagačních materiálů. Trapně a škrobeně se budete ošívat, jestli jste na nic nezapomně li. Doufám, že budete mít buřinky čisté, šavle a knoflíky vycíděné! Protože jsem to byl já, kdo vám otevře a cení na vás zuby v děsivém šklebu upíra!

       

       RIDE THE SNAKE. TO THE LAKE.

       THE ANCIENT LAKE, BABY.

       

       O pojmu „ heterogenní, mnohozájmové struktury nekonformních lidí, klubů a osobností s rozvinutou komunikací a několikavrstvým spojením pro výměnu názorů, informací a šíření uměleckých děl“ jsem vám už kdysi vyprávěl. Co se týká CKČ, je nejhorší ze všeho psát SF, číst SF, hodnotit SF. Tím se spojení dvou světů zpřetrhá a lotos vadne.

       Poslouchal někdo, když Holdstock s Pratchettem svorně tvrdili, že SF nečtou?

       Hlavní je osoba autora a jak vyjadřuje svůj pohled na svět. Cokoli píše, musí pro to být ochoten skočit z věže. Jinak to má pramálo cenu číst (já jsem kvůli SF v Ústí málem dostal HIV, proto teď tohle píšu). CKČ nesmí být dostihy, ale kreativní experiment. Žádné technické dělení podle délky, ale když už je to nutné, tak podle výrazových prostředků přece.

       SF byla vždycky literatura psychologizující a zábavná. Její přímou návazností či nástupcem je virtuální realita, ve které psychologové mohou zkoumat, jak člověk cuká nohama. To byl účel, nikoli fantastické tvoření neexistujícího (jak u SF, tak u VR), které stejně nepřinese nic nového! Prostředí je pak člověk sám, aktivní imaginace z hlubších rovin psýché. Čím hlouběji, tím méně humoru, bohužel. Tímto směrem by se měl brát význam děl. Hovořím o SF, jaká byla. Byla a už není, pokud je a bude, není to SF. U SF se totiž nedá říct, jaká bude, jelikož SF je vždy na hranici, za hranicí! lidského vhledu do univerza!

       

       THE SNAKE IS LONG SEVEN MILES

       HE IS OLD AND HIS SKIN IS COLD...

       

       Dělal se pokus. Na začátku měly čtverečky na obrazovce počítače náhodné barvy. Potom se začaly programem obarvovat jeden vždy podle barev svých sousedů. A na obrazovce se z původního chaosu začaly tvořit obrazce se složitými vzory a neustále se měnily.

       Hej, Systémoví programátoři! Co by se objevilo, kdyby se vše obarvovalo podle ústředního čtverečku? Poušť! Samozřejmě ústřední čtvereček by tvrdil, že to on se obarvuje podle okolí.

       

       FATHER? YES SON.

       I WANT TO KILL YOU.

       MOTHER? I WANT TO

       FUCK YOU ALL NIGHT LONG!

       

       Zapřísahám vás, bratří moji. Zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, kdož vám mluví o nadoblačných nadějích. Jed z nich mluví, ať již to vědí či ne.

       Je mi špatně! A kdo se ve svém postoji k Systémovým programátorům stane obojetným, tomu nepodám ani prst své ruky. Zde je jen jediná počestnost: říci bezpodmínečné ne.

       

       Všichni spíte. Oheň už jenom doutná. Proč jsme se vlastně zastavili na okraji propasti? Ach ano. Tu je má flétna!

       

       THIS IS THE END

       BEAUTIFUL FRIEND

       THIS IS THE END

       MY ONLY FRIEND, THE END.

       IT HURTS TO SET YOU FREE

       BUT YOU'LL NEVER FOLLOW ME.

       THE END OF LAUGHTER AND
   SOFT LIES

       THE END OF NIGHTS WE TRIED
   TO DIE.

       

       PŘEŽIJE JENOM TEN, KDO JE SCHOPEN SKUTEČNÉ LÁSKY!

       

       THIS IS THE END.

       

Díky: Friedrichu Nietzschovi, Jimu Morrisonovi a The Doors, SF a Lovecraftovcům (za inspiraci k Lunatikovi na Draconu)

       

Faky: Systémovým programátorům, křesťanství, SF a fandomu (zejména uslintaným logikům a Akademii).