Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

      -SOLOMON SHORT

Po zkušenostech s některými vydavatelstvími, které zde nebudu jmenovat, jako jsou Laser nebo Classic, jsem přistoupil k jistému opatření, které mne mělo uchránit od rozečtení nějakého cyklu, jehož další díly nevyjdou buď vůbec, nebo po takové době, že jsem nucen si předchozí knihy přečíst znovu. Princip je jednoduchý: Začít číst cyklus až poté, co vyjde celý (copyright © Filip Gotfrid 1990). Po několika letech jsem tuto zásadu porušil, a to s knihou Věc pro lidi od Davida Gerrolda.

       Když se objevila na pultech, nevěnoval jsem jí příliš pozornosti. První díl neznámého cyklu od neznámého autora, anotace prozrazující invazně-válečný román vzpomínající Trifidy mnoho důvěry také nevzbuzovala a o vydavateli víme všichni své. Situace se změnila, až když to rozsáhlé dílo všichni kolem mne začali vychvalovat až do nebe (Bůh nechť promine, jestli mu tím udělali díru do ráje). Když už se to nedalo poslouchat, sáhl jsem po tom také.

       A to byla chyba, jelikož čekání na díl druhý je k nevydržení. Věc pro lidi je totiž KNIHA. Jak obálka, tak anotace je totiž naštěstí pouze výplodem redaktorského týmu Classicu, kniha je samozřejmě téměř docela jiná, a proto výborná.

       Situace ve Spojených státech není nejrůžovější, nýbrž purpurově-růžová. A nejen tam. Po epidemiích, které postihly celý svět, vymřela valná část lidstva. Ten zbytek je postaven před nejhorší noční můru, jakou si lze představit: Invaze neznámých obřích purpurověrůžových červů, jejichž apetitu nejvíc vyhovují lidé žraní zaživa. Jako na potvoru jediné, co je schopné je okamžitě zastavit, jsou plamenomety, které má pracovní armáda Spojených států zakázáno používat díky nedávným, nepříliš úspěšným vojenskopolitickým operacím. Ostatní svět, respektive to, co z něj zbylo, považuje proto likvidaci červů za zastírací manévr pokusu o výzbroj pracovních jednotek a staví se proti němu.

       A v této válečné době a politické situaci tápe hlavní hrdina knihy: James McCarthy. Skutečně tápe, nikdo mu nechce nic vysvětlit, všechno, co v dobré víře udělá, se vzápětí ukáže jako chyba, leckdy smrtelná pro jeho kolegy.

       Věc pro lidi tak má všechny ingredience pro výborný SF román, se kterými si autor ví rady a umí je zpracovat. Kromě vyjímečně psychologicky vykreslených postav i zajímavý a skvěle čtivý děj a nezapomenutelné vsuvky tvořené panem Whitlawem a jeho výukou globální etiky. Osobně se mi právě Whitlawova třída líbila nejvíc ze všech zápletek. Každá kapitola je navíc uvedena nějakým výrokem Solomona Shorta, který přesně zapadá do ponuré atmosféry příběhu.

       Autorovi je možno vyčíst tak pouze jediné: Násilný, nechutný optimistický tón druhé poloviny poslední stránky, kdy po kompaktní deprimující atmosféře, a logickém zdůvodnění zániku civilizace, začne náhle James věřit v možnost vítězství a přežití. Doufejme, v zájmu dalších tří dílů, že jde o ojedinělý úlet.

       Co se týče technické stránky věci, tak ta je vcelku uspokojivá. Solidní překlad za oči netahá, gramatické chyby jsou rovněž pod obecným průměrem, snad jedině obálka a anotace by si zasloužili výraznější změnu k lepšímu. Vojáků je na titulních stranách mnoho, uniklo mi tedy, proč zrovna na téhle by se nemohl skvět působivý červ. A zadní stránka by nám také nemusela předkládat hodnotnou knihu jako řadovou válečnou SF.

       Věc pro lidi je prostě perla v současné nabídce science fiction a vážný kandidát na knihu roku vůbec. Alespoň já, i když se mne na to zatím nikdo v žádné anketě neptal, jí hlas dám.

       

       David Gerrold: VĚC PRO LIDI, překlad: Robert Čapek, obálka: J.P.Krásný, vydal And Classic v roce 1996, náklad a cena neuvedeny, ale já zaplatil 119,- Kč.

       Hodnocení: *****