Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Co si budeme my, conanofilové, namlouvat, Robert Ervin Howard byl jenom jeden. Bohužel. A spisovatelů, schopných pokračovat v jeho díle, je proklatě málo. Bohužel. Mnohem víc je těch, kteří nemají dostatek soudnosti a zaplavují trh takovými paskvily, jako je třeba Conan a kletba venárijského lára páně Pergillův. Musím přiznat, že jsem se dostal na třicátou stránku, než jsem knihu definitivně zahodil a začal uklidňovat zvedající se žaludek. K Legii stínů Karla Edwarda Wagnera jsem proto přistupoval nanejvýš obezřetně.

       Příběh je popisem dobrodružství dalšího z původně Howardových hrdinů, piktského krále Brana Mak Morna, a přímo navazuje na jednu z jeho povídek: na Červy země, která u nás vyšla zpola samizdatově kolem revoluce ve sborníku Svatyně odpornosti. Mstící se Bran v ní povolá na pomoc degenerované pozůstatky prastaré Hadí rasy nehledě na pravdivé varování, aby nevyvolával ty, které nedokáže znovu zapudit.

       V době příběhu se Piktové ukrývají na kaledonské Vysočině, aby se tam pokoušeli bránit stále postupujícím legiím expandujícího Říma. V době neustávájících porážek zdaří se Branu Mak Mornovi spojit znepřátelené piktské kmeny v jednu obrovskou armádu, se kterou vytáhne dobýt první římské ležení. Bitva však skončí dříve, než začne, protože v táboře je očekávají pouze hromady mrtvých římských vojáků s vydloubanýma očima a velký otvor do země se slizem páchnoucím hadím pižmem.

       Postrašeni obrátí se Piktové zpět, a Bran Mak Morn se vrací do své pevnosti na skalním ostrohu. A tam si jej najdou vyslanci Hadího národa: čarodějka Atla a legát Legie IX. Infernalis Claudius Nero. Chtějí se s ním spojit v boji proti postupujícím Římanům, ale Bran Mak Morn odmítá spojenectví s těmi, kdo se plazí. Únos jeho sestry je tak logickým důsledkem a Branovi nezbývá, než se při pokusu o její záchranu vydat do podzemních chodeb obývaných pokřivenými pozůstatky červů země. Ke slovu tak přichází opět magický Černý kámen, podivná bojovnice Liuba a stvůry tak příšerné, že by je země měla navždy skrývat.

       K.E.Wagner se tak představuje jako další, a dlužno přiznat že vcelku solidní, pokračovatel jednoho z nejgeniálnějších autorů dvacátého století. Logicky a s profesionální rutinou propojuje historické skutečnosti, jakou je podivné zmizení Hispánské deváté legie, se světem Piktů a dokonce s Hyborským věkem. Co možná nejvěrněji se snaží napodobovat původní texty, což se mu vcelku daří, až na jednu věc: Jeho námět není dostatečně nosný na román, či spíše novelu, kterou napsal. Kdyby původní rozsah zkrátil na třetinu, nebo alespoň polovinu, bylo by o jednu dobrou povídku s výbornou atmosférou více. Takhle však neúměrný rozsah kvalitní dílko rozmělňuje a připravuje je o značné procento čtivosti.

       Přesto jde ale o tu lepší ukázku, jak pokračovat v Howardových stopách a neztrácet přitom glanc. Na knize se v kladném slova smyslu podepsal také překlad a absence tiskařského šotka, kterému knihu vydali dříve, než si na ní stihl pořádně zařádit. Kupodivu i obálka je dělaná s něčím, co se dá nazvat vkusem, takže vcelku jde o dílko, které sice přečtete asi jenom jednou, ale nikoho neurazí a v knihovně ostudu dělat nebude.

       

       Karl Edward Wagner: LEGIE STÍNů, překlad: Stanislav Plášil, obálka: Doug Beekman, vydalo nakladatelství Mustang s.r.o. jako svou 208. publikaci v Plzni 1996, vydání: 1, náklad: 5000 výtisků, cena: 92 Kč.

       Hodnocení: ***