Interkom: Živelná pohroma III

Když jsem nedávno psal svou opatrně příznivou recenzi na první číslo moderní revue Živel, nenapadlo mne, jak přesně se naplní mé obavy o osud tohoto časopisu. Tušil jsem zrádné močály pubertální avantgardy, které pohltily Vokno a několik dalších revoltujících domén, a musím konstatovat, že náš sotva zrozený, od plodové vody mokrý Živel má již ústa plná bahna a šlemu. Jelikož pověstných sto dní doby hájení již uběhlo, pustím se do rozboru třetího čísla této revue, které se jako obvykle vyznačuje nekonformním zevnějškem, stylistickou jiskřivostí a duchovní prázdnotou.

Začnu od grafického zpracování. Obálka pokračuje v nastoupené narcistní linii a ukazuje opět jednoho z redaktorů, an čmuchá k vochomůrce. Vyznění je přinejmenším odpudivé. Další fotografie jdou dál a chtějí být ulítlejší a divočejší. Vrcholem poťouchlosti je pak komentář k fotoportrétu Egona Bondyho, jehož tvář byla zrcadlově převrácena a upravena na počítači: „Namutovanej Bondy ... je zcela jedinečný novotvar.“ (Vnímavý čtenář odhalí narušení jazykové roviny, vzniklé kombinací hovorové a spisovné koncovky...) „(...) Hrůzná vize, která čiší z celé ikony, je už samotná věc náhody, světla a stínů. Otázka zní: Je to Bondy, nebo strašidlo symetrie?“ Exaltovanost výpovědi ostře kontrastuje s banalitou obsahu. Za chvíli uvidíme, že přesně takto by se dal charakterisovat celičký Živel.

Intelektuální ekvilibristika učarovala redakci i při návrhu layoutu stránek. Kromě toho, že je nekonvenční, je zároveň občas i totálně nepřehledný a nesrozumitelný. Například v rozhovoru s výtvarnicí Lucií Svobodovou se prudce střídá černé písmo na bílém podkladě s bílým na černém, kvůli čemuž vám přibudou dvě dioptrie a ztýrané oči uroní krev. První stránka článku o Davidu Bowiem zas působí, jako by projela tiskárnou nejméně třikrát, aby byla posléze z nedostatku tzv. šílených nápadů vložena dovnitř jako „tvůrčí“ omyl. Vnucuje se mi známa story o pejskovi a kočičce a jejich pot-pourri dortu... Méně bývá někdy více, myslím.

Zvlášť otřesně působí hrátky s typy a velikostmi fontů v rychlém sledu, jak je to předvedeno v textu na stranách 64-67. Sazba je tak odpudivá, že jsem se vskutku neodhodlal si kazit dále oči a text číst. Tak bych mohl pokračovat donekonečna, zmínit rozhovor s Danem Šustrem na straně 63, který vypadá jako sada nepodařených inzerátů z rubriky „Hezké chvíle,“ nebo úpravu povídky Dark, dark disco days od Toma Metzgera; nemá to cenu. Relativně nejhůř dopadly vždy první strany článků, vyhrazené nadpisům a fotografiím. Guláš jak ze čtvrté cenové skupiny. Celek působí nevyváženým, roztržitým dojmem; kombinace mocné techniky, ubohých nápadů a puberty.

Témata, jimiž se Živel zaobírá, jsou stále tatáž, stejně jako události a lidé, které popisuje. Rimbaudovo slavné heslo, že je třeba být za všech okolností #absolutně moderní,# jej stále oslovuje, třebaže se dnes preferuje spíš termín „be up-to-date.“ Dokazují to mistrné variace na stará avantgardní klišé, která dostávají zánovní kabátek. Svaté trivium Drogy, sex & rock'n'roll se proměnilo na Chytré drogy, kyberpunk & housemusic, aby neztratilo nic ze své aktuálnosti. Jen ten sex se někam vytratil. A kdyby náhodou ne, tak musí mít předponu kyber-.

Kyberpunku se redakce Živlu drží jako zoufalé nemluvně mateřského prstu, nicméně je to stále jen Gibson a Neuromancer, o nichž se mluví. Kdo se ale jen trochu orientuje na angloamerickém knižním trhu (a kdo jiný by ho měl mít znát víc než šéf Živlu a redaktor Ikarie Ivan Adamovič??), dobře ví, že kyberpunk od té doby značně zestárl a zmoudřel a Gibson už zdaleka není jeho nejvýznamějším autorem. Slovo „kyberprostor“ se tu skloňuje častěji než jméno Boží v kostele. Všemožní pisálkové soupeří o Trofej Křemíkové Prdele za nejmystičtější a nejblábolivější popis kybersvěta. Žvaní se o nových cestách, rozšiřování vědomí a kdovíjakých ptákovinách ještě, jako by virtuální realita byla sotva prorockou vizí. Jenže ty bájné křemíkové světy jsou denním chlebíčkem milionů lidí na celém světě a každý, kdo ráno usedá před monitor a večer ho zhasíná, se podobným pseudofilosofickým bublinám jen suše vysměje. Proto mne velmi potěšil článek jakéhosi Hitchhikera o povyku kolem Internetu (str. 60-62), který zfetovanou temnotu rozehnal jasným mečem intelektu a který mi poskytl i jisté východisko pro psaní této recenze.

Protože přes všechnu halasně proklamovanou modernost, podzemníkovost a okrajovost, přes tuhý korzet imperativu „be up-to-date“ je Živel v podstatě mimo mísu. Kyberpunk je pro něj Neuromancer; Stephenson, Vinge, Wilson pro něj neexistují. Stále stejné vize drátů v hlavě, kyberprostoru a mystična. Důležitost „chytrých“ drog by měl posoudit odborník chemik - a mohl by to být třeba Ivan Kmínek - a co se týče živlovského přístupu k hudbě, nemám slov. Hovořit o zušlechťování ducha a sbližování lidí při křepčení na tvrdé elektronické rytmy je jako hledat nábožensko-estetický zážitek v epileptickém záchvatu. Aby nedošlo k nedorozumění: jsou mi lhostejné nejrůznější pop-žánry, neboť jejich životnost nedosahuje ani deseti let, ale umrtvují mne ty vznešené kecy kolem nich. Pěkně to vystihuje již zmiňovaný rozhovor s Egonem Bondym. Tazatel tam říká zhruba toto: #House music je přece na rozpálení těla a ambient na ochlazení...“ Bondy odpovídá: „Podívejte se, jděte mi s tím tělem někam! (...)“ Tazatel se ale nevzdává: #Mladá generace přijímá tuhle svoji hudbu přes smysly rozpálený tancem a někdy i s drogama, což u tý vážný hudby...“ A Bondy ho doráží: #Mladá generace prožívá přes rozpálený smysly všecko - od čůráků až po muziku, a je to její věc...“ Přes všechen individualismus se Živel přimlouvá za hromadný brainwashing, za rozpálení tupého stáda rytmem.

Samostatnou kapitolu by si zasloužilo interview s jedenáctiletým spisovatelem-zvratkářem, jmenuje se prý Dorian Gaar, ale spíš ne, je to totiž totální Burnelus. Jeho variace na Dva roky prázdnin by v CKČ prolítla hned prvním kolem. Nu což; hlavně když je to undergroundové, independentní a vulgární, co na tom, že je to stupído!

Živel je ve své podstatě velmi módní a kratochvilná záležitost. Hravě sice provokuje a mystifikuje, ale to je tak jediné, o co mu jde; říká přesně to, co jeho čtenáři chtějí slyšet (a co bohužel já poslouchat nehodlám). Chytá se módních větrů a pluje podle nich. Je oportunistický jako průměrný politik.

Abych byl spravedlivý, číslo 3 obsahuje i několik textů, jejichž užitná hodnota z všudypřítomného bahna vyčnívá. Bondy je svým milým maoistickým způsobem stále zajímavý a básník-imunolog Miroslav Holub je úžasný. Velmi vtipně a obratně odpovídá na redaktorovy přihlouplé otázky (z nichž ta první, zda může být centrum duše v imunitním systému, mi docela vyrazila dech) a není tak agresivní jako Bondy. Rovněž mne zaujaly články o filmech bří Quayů, nebo jen mírně blábolivé pojednání Timothy Learyho, známého hippie-guru, z nějž se na stará kolena vyklubal techno-prorok. Esej o futurismu je zkratkovitě obsažná a informativní, aspoň pro mne jako laika.

Přeji všem čtenářům Živlu, aby si ho užili lépe, než jsem to dokázal já. Nemám sebemenší averzi vůči samotným jeho autorům, toliko k jejich duševnímu produktu. Chápu, že Živel směřují spíše na trh -náctiletých pubescentů, kteří si přijdou na své, a k tomu se ještě trochu přiučí; na druhou stranu...

Proč nespojit zábavu se studiem angličtiny: ušetřete si dalších osmdesát korun a zajděte na Václavák, kde mají stánkaři americký Wired, nebo se zadrátujte na Internetu na adrese http://www.hotwired.com, kde má svou elektronickou podobu. Bude to, jako když vyměníte kondom z pouličního automatu za Durex ExtraSafe. Příjemné, komfortní a bezpečné.

Zaujala mě Martinova recenze na časopis Živel a šťastnou náhodou jsem jej zahlédla v knihkupectví v Opletalově ulici, kde jsem jej také zakoupila. Je to dobrý časopis. Není přímo super, ale je dobrý. Je tam taky pozvánka na večírek dne 28. 5. do nějakého klubu na Dlouhé třídě (jmeno si nepamatuji), kde se budou promítat dva japonské kyberpunkové filmy. Docela ráda bych tam zavítala. Tak mě napadlo, jestli o akci víš, jestli tam půjdeš nebo jestli nevíš o nějakých scifistech, kteří se tam chystají (Klímovi...).

Živelná pohroma III

Bermudská příšera o Živlu