Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Je pravda trochu zpozdilé vracet se k loňskému Draconu, ale kumulační efekt zvítězil nad mou leností teprve teď. Hodlám zde uvést něco o pozadí minulého Draconu, k čemuž mě vyprovokovaly reportáže, jejichž autoři se podepisují jako SNOW (Interkom 13/95) a Plha (Nemesis 3/96, tam občas reagují na články Interkomu, tak teď to pro symetrii bude naopak). Oba články kromě toho, co si myslím o jejich tvůrcích, mají poměrně hodně společného. Oba autoři celkem odbývají hodnocení samotného programu (pravda, SNOW ošidil pouze hlavní, t.j. sobotní večer), zato velmi emociálně líčí křivdu způsobenou tím, že se na ně nedostalo ubytování v místě konání - v hotelu Santon. O tom, že na to mělo zřejmě vliv datum jejich přihlášení, se už tolik nerozepisují. Bohužel, negativní dojem z náhradního ubytování se promítl do jejich reportáží a zřejmě trochu omezil i schopnost logického uvažování. Rád bych tady ozřejmil, že se nejednalo o zločinné spiknutí a, domnívám se, ani o mimořádnou neschopnost pořadatelů (mezi něž se tak trochu počítám) a že ze zákulisí se věci jeví trochu jinak. Mnohé z toho, co bylo terčem kritiky, by si spíš zasloužilo alespoň uznalé zamručení (i když kvůli tomu jsme to nedělali).

       Musíme přiznat, že do ubytování se vloudil zádrhel, když se dva měsíce před akcí ukázalo, že v druhém hotelu (Přehrada) s námi nepočítají jak bylo slíbeno a před víkendovou akcí jakéhosi obskurního scifistického sdružení dali přednost týdennímu školení zahraniční firmy. Zbylá kapacita Přehrady se tou dobou začala jevit jako nedostatečná (a jak jsme se v předchozích ročnících vešli do jednoho hotelu je záhada). No co, v okolí je několik hotelů, není sezóna - nebude problém sehnat něco stejně levného a dobrého. Byl - a čas plynul a počítač signalizoval naplnění maximální kapacity obou hotelů na 110%. Nouzové řešení se vzdáleným hotelem KPS (a později i kolejemi) jsme tedy nevolili, jak se zřejmě domnívá Plha, proto, že by nás bavilo shánět na poslední chvíli autobus na půlnoční dopravu, ale z nutnosti (a taky slušnosti). Při té příležitosti se také ukázalo, že držet cenu ubytování poslední tři ročníky na stejné částce neposkytuje rozpočtu conu příliš velký manévrovací prostor, o drobném rozporu s jevem zvaným inflace nemluvě. Navíc jsme každého postiženého na nutnost náhradního ubytování včas (snad) upozornili a dali mu možnost rozmyslet se. Někteří nám za tuto nabídku poděkovali a zůstali doma, jiní přijeli, další jen nepřijeli a jeden dokonce došel k závěru, že přihláška podaná před koncem posledního termínu pro jejich přijetí nás zavazuje jej ubytovat v jím zvoleném hotelu (t.j. Santonu) bez ohledu na účastníky přihlášené dříve a vyhrožoval nám právním sporem! Snad je vhodné upozornit, že samotný Santon přibližně každé dva roky mění majitele a tudíž ani naše pozice stálého zákazníka v něm není zdaleka tak stabilní, jak by se mohlo zdát nezúčastněnému pozorovateli. Takže zaměstnanci restaurace zdecimovaní chřipkovou epidemií a se smlouvou jen do konce roku byli vůči našim jakkoliv ostrým stížnostem na rychlost obsluhy naprosto imunní. A provozní vedoucí nového majitele nechtěl o letošním Draconu ani slyšet s odkazem, že sám viděl na loňském pochybná individua rozlezlá po všech prostranstvích a kouřící marjánku (naštěstí s majitelem samotným byla řeč). Z tohoto úhlu pak „veselá“ historka s draconskou policií lustrující nevinné kuřáky mentolových cigaret vypadá trošku jinak a jen dokumentuje, že naše preventivní opatření jsou opravdu směšná, ale veselá nikoliv.

       Také prezence díky nasazení nejprogresivnějších technologií se svou rychlostí již téměř přiblížila klasické ruční kartotéce (je otázkou zda se vývoj bude ubírat k použití virtuální reality nebo čipů implantovaných návštěvníkům). Fronty tak vznikaly pouze nárazově a obešli jsme se bez speciálního odbaviště VIP.

       Závěrem nechci zastírat, že se 11. Dracon obešel bez problémů. Sám se osobně přihlašuji k odpovědnosti za výbuch sobotního pásma českých filmů, i když nikdy by mě nenapadlo, že pět filmů může odpadnout během jediného dne z pěti různých příčin, což však neomlouvá moji závěrečnou rezignaci. Také počítačový systém měl poněkud problém rozlišit mezi 718 přihlášenými účastníky ty, kteří nakonec nepřijeli, a tak se vracení peněz protáhlo až do února. Polemizovat s hodnocením programu nehodlám, protože jsem si ho tradičně moc neužil, ale to patří k věci a rozhodně si tímto nechci stěžovat. Snad tento článek přispěje k poněkud objektivnějšímu pohledu na loňský Dracon a přiměje někoho k občasnému uznalému zamručení na adresu pořadatelů jakýchkoliv conů.