Všechna práva © Interkom 1984 - 1996
Ó, výtvarno děl našich...
[aneb o sci-fi a fantasy výtvarně]
Co porád ta Nemesis má, že věčně v kritikách kritizuje obálky a rozebírá, jestli támhleta postava zrovna nešilhá či jestli tahleta věž není náhodou nakřivo, slyšela jsem onehdy. A že prý stačí, když je obálka knihy poutavá, aby se to dobře prodávalo.Maximálně je prý třeba dbát na to, aby když se v knížce mluví o raketě, nebyl na obálce drak s rytířem a šmytec.
Ano, někomu to opravdu stačí.
Ale mně ne.Protože když někdo po léta miluje výtvarné umění, sbírá moderní grafiku, chodí na výstavy a čte knihy a časopisy o výtvarnu, ten nad některými obálkami našich knih sci-fi či fantasy trpí. Prostě ten, kdo obrazy cítí ve své duši a je schopen alespoň částečně rozpoznat dobrou věc od špatné, ten prostě trpět musí. Moji přátelé malíři mi říkají, že mám doma kvalitní sbírku obrazů. Kdybych si však měla na zeď pověsit nějaký originál, z něhož byla dělána obálka sci-fi knížky, asi bych 90% odmítla.A to bych vybírala skromně jen ty ucházející věci a nehledala bych věc vysoké úrovně. Ale jak to poznat, jak nedopustit, aby se knížka stala adeptkou na cenu Plivníka?
Předně si musíme stanovit nějaké základní profesionálně řemeslné minimum, které by měl ilustrátor sci-fi splňovat.
1\ Správná anatomie postav
Ztvárnit lidskou postavu je pro výtvarníka velice, velice obtížné.{Někteří se jí proto programově vyhýbají}. Zvlášť když má být nakreslena jednak realisticky, jednak ovšem s uměleckou jiskrou, aby to nepřipomínalo fotografii. Kamenem ůrazu bývají obvykle svaly /vzpomínám na ty děsivé zjevy z výtvarných soutěží, které měly být svalnatým hrdinou, ale bohužel.../ a pak na ztvárnění prstů na rukou a nohou. Odpomoci se tomu dá studiem knih typu Anatomie pro výtvarníky, ale většinou se to maluje podle modelů či fotografií. To aby postoj postavy byl přirozený /nelze nevzpomenout na pokroucenou postavu hlavního hrdiny Dlouhého dne Valhaly na obálce, pokrouceného u nohou vítězné valkýry zcela proti přírodním zákonitostem./
O tom, že postava nemá např. šilhat či že má mít stejně dlouhé ruce atd. už nemá cenu hovořit.A což takhle přirozené zacházení se zbraněmi? Někteří autoři, malující válečné sekery a supermeče, jako by v životě nedrželi v životě v rukou obyčejnou sekyrku či nůž. Jak jinak lze vysvětlit fakt, že na některých obrazech hrdina drží dotyčné zbraně tak nepřirozeně, že by si s nimi při prvním rozmáchnutí vypíchl oko či pohmoždil zápěstí.
2/ Perspektiva při ztvárňování prostředí a postav
I zde chybí některým ilustrátorům /i zahraničním/ řemeslné znalosti.
3/ Malba má vystihovat obsah knihy a nebo alespoň její část
Samozřejmě.Při takové nadprodukci sci-fi děl a při tolika nakladatelstvích je třeba rychle obstarat obálku ke spoustě knížek, a tak se prostě nakupuje v cizině.Ale kdyby to občas nezaskřípalo /jako že to zaskřípe/, budu mlčet. Což si však odpovědní nakupovatelé nemohou napřed přečíst děj knihy alespoň v hrubých rysech?
4/Kvalitní úprava obrazové předlohy a jeji skloubení s písmeny a správné rozvržení do plochy.
Nejčastější chybou je neúměrné zmenšení zajímavého obrazu, které ho znehodnotí /viz knihy Roberta Asprina/.Špatným rozvržením se dá 'odstřelit' i ten nejkrásnější obraz.
5/Souznění výtvarníka s námětem
Většinou se to povede; snad nejskvělejším příkladem jsou Kirbyho obálky k Pratchettovi a z našich ilustrace Zdeňky Bouškové ke Kedrigernovi. A když se všechno tohle podaří a obálka má ještě navíc to nedefinovatelné cosi, čemu se dá říkat umělecký náboj, pak je to ono.
A tak se snažme, aby to bylo ono.
Lépe řečeno, vy, majitelé nakladatelství, vy se snažte.
Já mohu leda tiše, leč zřetelně nadávat.
Vy můžete víc. Čiplenka i Plivník vám budiž pobídkou.
