Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Smrtě poslali do penze. Anonymní moci, která vládne světu, se nelíbilo, že si vytvořil osobnost. Teď žije jako člověk a nejspíš brzy umře.

       Bohužel by to nebyl Pratchett, aby ve své knize neuvedl v nebezpečí rovnou celou Zeměplochu, nebo aspoň Ankh–Morpork, a tak většina děje nemá se Smrťovým osudem mnoho společného, skoro jako by k němu byla jen volně přilepena, aby se to dalo prodat jako román. Naštěstí by to nebyl Pratchett, kdyby zplodil bezduchou, neřku-li nudnou, komerční slátaninu, takže ani příhody nemrtvého Rumpála Žičky rozhodně není nutné při čtení přeskakovat. Pouze když máte za sebou četbu předchozích Pratchettových knih, může vám vadit, že se vlastně zas opakuje ta stará písnička o podivné události, jež tak či onak zasáhne houf zvláštních postav, načež se vynoří veliké nebezpečí, a o tom, jak ty postavy to nebezpečí nakonec šťastně překonají, přičemž vesměs přijdou ke štěstí.

       Je to zvláštní, že čtenář se může unavit dříve než spisovatel, ale stává se to a jsou známy i mnohem výraznější případy. Tentokrát zřejmě valná většina čtenářů vydrží, a to i přesto že na autorovi se první příznaky únavy už projevují — zřejmě ani sám Pratchett neví, na čí čas žije holčička Sal, když její i Smrťův vypršel, ví jen, že v zájmu šťastného konce přežít musela. S únavou bojuje i překladatel Jan Kantůrek, byť tentokráte úspěšněji než v Pohyblivých obrázcích, kde z občanské války udělal civilní — vybavuje se mi jen soustavné užívání patvaru „jsi se“ místo správného českého „ses“ („Kde jsi se tu vzala?“), ale toho se dopouští už dávno (citovaná věta pochází z Čaroprávnosti), hra Celá, nad níž jsem dlouho přemítal, zda její jméno vážně souvisí s tím, že kulečníku se anglicky říká pool, a Morrisův tanec, což má být jistý tanec plodnosti, anglicky zvaný morris dance (často s přemírou velkých písmen). Jinak opět přeložil do češtiny všechno včetně jmen, a tak umožnil bavit se nad Sekáčem i těm, kdo neumějí anglicky.

       Obálku knihy tradičně zdobí přeplácaný obrázek od Joshe Kirbyho. Připadá mi ovšem, že tentokrát přece jen nenacpal na obálku úplně celý obsah knížky, a postava Smrtě vypadá docela lidsky, takže mám dojem, že Pratchett možná na Kirbyho působí velmi blahodárně. Účinkuje-li tak na všechny čtenáře, lze jeho četbu jedině doporučit. Nejsem si ovšem jist, zda při nadměrné četbě Pratchetta nehrozí předávkování. Proto když jsem zavřel Sekáče, zatlačil jsem slzu nad šťastnou smrtí Rumpála Žičky a zamyslel jsem se nad tím, zda příští knihu o Zeměploše číst nebo nečíst. Toť otázka.

       

       

       Hodnocení: ***