Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Ve svém nedávném článku o brutalitě a podobných životních radostech jsem označil Tomáše Kohla za schizofrenika. Kritizoval totiž primitivní způsoby českých autorů a zároveň soutěžil v Halmochronu se stejným typem povídky (myslím, že se jmenovala Krysy), na jaké plive ústní kyselinu. Doporučil jsem mu léčbu pod dozorem promovaných expertů a měl jsem celou záležitost za odbytou. Tomáš však přišel ke mně do krámu a zaskočeně sondoval, jakou povídku jsem to měl sakra na mysli, neboť on nic takového nestvořil. Dokonce - což mi lichotí - podezříval Rigor Mortis z toho, že za něj inkriminovanou povídku napsalo samo, jen proto aby vyšel za blbce. Jsme si kvit, já jsem v duchu předpokládal, že jeho schizofrenie postoupila tak daleko, že už si není schopen pamatovat skutky svého druhého já. Právě jsem si zapisoval do diáře, že se k němu nikdy nemám chodit sprchovat, nechci-li dopadnout jako Janet Leighová, když se ke mně přitaškoval Dáreček a vysvětlil, že došlo k chybě při přepisování autorů - zkrátka napsal Kohlovo jméno k povídce, kterou napsal někdo úplně jiný. Jméno Tomáše Kohla jí zůstalo přišpendlené až do závěrečného hodnocení a tak Tomáš obsadil jedno z čelních posledních míst s povídkou, kterou vůbec nenapsal (tomuhle říkám profesionální manipulace).

       Tudíž - Tomáš Kohl má ruce blitkou neposkvrněné a může jimi i nadále bušit do ostatních grafomanů (když ho to baví). Tímto se mu omlouvám a doufám, že až ho budu příště urážet (což jistě nebude trvat dlouho) bude to kvůli něčemu, co spáchal on.