Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

       Z cestiny do češtiny převedl Jan Macháček

>> Kdo jste byl na Draconu a jak se Vám tam líbilo?

>> ZR

       Zdá se, že se k tomu nikdo jiný nemá, takže přece budu muset sám: byl jsem já a líbilo se mi hezky (až na tu kyberpunkovou přednášku, která byla zdlouhavá, zmatená a tak; :-))) něco o tom vím ;-) a spousta zajímavých věcí, které mají dost velký význam, tam vůbec nezazněla, etc.)

       Nevím, bylo-li to tímhle nebo tím, že loňský byl můj první, ale pořád si říkám, jestli se mi ten loňský nelíbil víc (taky tam snad nebyly takové organizační zmatky jako v sobotu ráno, větší malý sál a tak).

       Jan Vaněk [jr.] / vanek@novell.karlin.mff.cuni.cz /

       „I'm gonna be more assertive, if it's all right with you.“

       Erna Bombeck

       Tak já taky něco dodám. Inu, Dracon byl. Nejvíce jsem se těšila na přednášku o elektronických fanzinech, ale nic moc. Ovšem zase to nebylo TAK strašné jako přednáška o magii s ukázkami či Míša Kryšková s astronomií (já se s tou mýtickou Michaelou snad neseznámím). František Novotný ... hm, loni a předloni to ve mně zanechalo podstatně silnejší dojem – asi že to letos nečetl z papíru, mluvil pomaleji a nebyl problém jeho vývody sledovat. (pro neúčastníky: hovořil o tom, jak zásadní je v jeho očích úloha LODI v dějinách a vývoji atlantické civilizace; dovozoval, tuším, že kdykoliv se objevila kvalitativně vyšší loď, následoval rozmach poznání – nebo naopak? ;-)).

       Co jsme to jen dělali v pátek? Aha, prezentace Altaru, no takový standardní Michal Bronec. Mimochodem, teze, že všichni Hráči a Kartáři se odeberou do jim vyhrazeného hotelu Přehrada, i přesto, že všechny ty firmy prodavající upgrade zůstanou v Santonu, byla fakt naivní – na Přehradě byl prý klid, pohoda a asi 15 lidí...

       V sobotu si ještě vzpomínám na velmi cynickou, ale ne až tak špatnou přednášku o smrtelných zraněních. Kantůrek byl vtipně v Malém sále, jako by se SKUTEČNĚ NEDALO TUŠIT, že bude mít vůbec největší návštěvnost, takže po chvíli poslouchání za dveřmi jsme odešli, vypuzeni jakýmsi kuřákem – BTW, já myslela, že po před(?)loňském Opiovém doupěti je na Draconu zákaz kouření??

       A tak vrcholem Draconu zůstala přednáška o neznámém autorovi, proslovená ne až zas tak slavným přednášejícím. (Téměř se to bojím napsat; v tomto podivném věku, kdy každý umí kritizovat, ale s pochvalami je to horší – co se týče dávání i přijímání) Honzo Vaňku, bylo to fakt sqvělý. Škoda jen nulového času na dotazy. Už dlouho jsem neslyšela přednášku, která by měla nějakou výraznou kompozici. („Přednáška jako umělecký žánr?“ – zajimavé téma, ne?) Myslím, že to bylo skutečně vydařené. Jediná vada je, že teď už nás tištěný Stephenson nutně zklame... Ale stejně by už mohl vyjít. Jakým způsobem mohu jakožto zákazník vyjádřit firmě zájem a podporu tomuto novému výrobku? ;-)

       Mimochodem, té přednášky je na jedno použití škoda. Mohl bys mi ji půjčit někdy na jaře, až budu navštěvovat I057 Seminář o informační společnosti?

       >> spousta zajímavých věcí, které mají dost velký význam, tam vůbec nezazněla, etc.)

       nevím, jestli to s tím souvisí, ale já bych se někdy velmi ráda pobavila tak nějak obecně o té budoucnosti a třeba těch věcech, co je tak mátli v tom Sněží, a o té „informační společnosti“ a tak. Ale nevím, jestli je vhodné tím obtěžovat na v zásadě literární konferenci...

       >> pořád si říkám, jestli se mi ten loňský nelíbil víc

       No, z mého hlediska byl neporovnatelně klidnější, neboť Tolkienovci od loňska Dracon programově sabotují, čili žádné zařizování tělocvičny, žádné hádky s organizátory, žádný kongres v 6:55 AM, žádné haldy nespokojených členů, nic. Pohoda, klid.

       Další neúspěchy:

       Opět se mi nepodařilo podrobněji prozkoumat věc, které se říká Workshop - snad spolek nějakých mladých psavců; prý ho skoro zrušili? A nevšimla jsem si, že by se někdo pokoušel větrat všechny ty zahulené prostory.

       A člověk, co měl na starosti video, se o něj měl starat nebo aspoň nechat pokyny, jak se s ním zachazí a ne se nechat hledat po všech čertech. A tak.

       A závěrem úspěchy:

       Koupili jsme altaří Houserovu knihu, možná bude i hezká - aspoň Michal B. ji poměrně chválil ;-).

       Vizitky „Vím, kdo byl Tom Bombadil“ které rozdávala vycpaná intelektuálka Denisa, maskovaná za kozí sýr hobita, se vcelku rozdaly. A tak.

       Nebylo to zase tak špatné.

       zatím,

       

       Docela jsem si letošní Dracon užil, bohužel nikoliv bez následků (záhy vysvětlím).

       Páteční večer pro mě začal (nepočítám-li prezenci) valnou hromadou Literární dílny. Tam došlo k nejhoršímu – Jam Oščádal složil funkci (což ohlašoval už pár měsíců předem), nikomu z nás se tolik práce dělat nechtělo (což se taky čekalo), a když jsme se dohodli, že tedy jeho funkci rozčtvrtíme, dostal se pořádný kus i na mě. Než začnu smolit nějaká prohlášení, že Workshop žije dál, jenom je třeba posílat povídky na mou adresu, budu si muset prostudovat, co jsem to vlastně na sebe vzal (ono to stejně skončí tak, že to za mě bude dělat maminka – dokonce když mě svědomí donutilo, abych ji před tím, předvídaje tento vývoj, varoval, říkala, že to v nejhorším případě zvládne, takže tu funkci, pokud ji nikdo jiný chtít nebude, vzít můžu), a hlavně přibít na vrata větší poštovní schránku :-)

       Protože jsem, hlupák, odložil program Draconu na koleji, musím se teď spoléhat při popisu dalších událostí výhradně na paměť. Vybavuje se mi, že jsem pohrdl Nočními běsy (nejen že netíhnu k hororu, ale především mám jisté výhrady vůči kolektivnímu psaní povídek – připomíná mi to dort pejska a kočičky a připravuje mě to o ten požitek z tvorby, kdy držím své hrdiny pevně v hrsti a můžu si se svým světem dělat, co chci) a šel jsem na přednášku Jirky Pelecha o elektronických fanzinech. Jako převládající dojem jsem si z ní odnesl, že u nás vzniklo několik zajímavých zdrojů Internetu (zejména www-stránek), z nichž většina už zase zanikla. Mimochodem, Jirko, že tys tam zapomněl udělat reklamu téhle konferenci?

       Dál už si na žádný páteční program nevzpomínám (Batmana na videu jsem určitě nesledoval, první i druhý díl znám a třetí neměli), takže mi není tak úplně jasné, proč jsem šel spát až někdy po jedné hodině ranní; takové výpadky paměti ovšem mívám docela běžně, za to Dracon nemůže.

       První sobotní akcí byla přednáška Vaška Píchy „Duševní koncentráky“, čili jak založit zhoubný kult. Hotel Santon selhal, když nás odmítl pustit do malého sálu, ale pořadatelé Draconu neselhali a všechny zájemce včetně mě (kdo zažil mé bloudění, ví, co to znamená) hladce nasměrovali do salónku. Jak se probouzeli další a další účastníci (přednáška začínala v 9.00) bylo tam čím dál těsněji, ale problémy s přelidněním nakonec vyřešil přesun do malého sálu (přece jen ho pro nás otevřeli!). Technika destrukce osobnosti našich bližních mě natolik zaujala, že jsem dokonce ani nikomu neodvyprávěl, co jsem se doslechl předtím v Meteoru a jaká převratná metoda výchovy mě na základě toho napadla; vám to teď také neprozradím, jelikož si tu nechci založit rubriku „Zakázané technologie“ – jeden Neff úplně stačí.

       Bohužel jsem nemohl stihnout zároveň zhoubné kulty a přednášku Ondřeje Herce o bratrech Strugackých. Dokonce jsem se přidal k těm, kteří odešli před příchodem Jana Kantůrka z malého sálu zpět do salónku zakládat kult; nic moc z toho sice nevzešlo, ale pokud jsem opravdu chtěl navštívit v jedenáct akustický happening Jama Oščádala, udělal jsem zřejmě dobře. Uniknout během Kantůrkovy četby ze sálu by bylo patrně stejně nemožné, jako dostat se krátce po jejím začátku (nebo dokonce ještě později) dovnitř. Koho to napadlo, nacpat čtení ze Zeměplochy do _malého_ sálu?!? Snad díky svým předsudkům vůči nekonečným seriálům jsem se místo té krabičky sardinek ocitl ve velkém sále (kde jsme zaplnili asi tak první čtyři řady) a dostal příležitost nejen chřestit a bublat, ale při bouchání pytlíky dokonce i odpálit trošku svého oblíbeného peroxoacetonu. Asi bych neměl zatajit, že u toho byla taky hudba složená Filipem Oščádalem alias Fredem Brookerem (na můj vkus příliš hlasitá, jenže jsem neměl čím rozstřílet reproduktory) a hlavně že Jam Oščádal četl ukázky ze své nové knihy „Bitva démonů“.

       Pak byla polední přestávka a já se potloukal po Santonu, debatoval s pár lidmi o zhoubných kultech a zase nedokázal nic založit.

       V jednu hodinu nastoupil Ondřej Neff. Z vědeckého hlediska neměla jeho přednáška hlavu ani patu (ano, hádáte správně, ten kverulant na odpadkovém koši jsem byl já), ale když může Neff žvanit dost dlouho, dokáže být velice zábavný (ba chvílemi i vtipný). Až to zkrátí na sloupek v Ikárii, nebude to zas ke čtení. Chystal jsem si argumenty, kterými ho potřu, jenže místo diskuse následovala autogramiáda (jak jsem se doslechl, Ondřej Neff sice rád diskutuje, ale především musí z něčeho žít).

       Ve dvě hodiny pokračovalo jednání Literární dílny. Z jeho výsledků jsem ještě neprozradil, že Vašek Pícha zůstává šéfredaktorem literární části Základny, ale jeho pravomoc se rozšiřuje i na korespondenci s autory, které k publikování vybral, Tomáš Kohl se stal šéfredaktorem části publicistické a tyto dvě části bude dohromady sestavovat vrchní šéfredaktor (kdo chce být ještě šéfredaktorem, ptali jsme se, leč marně – ani o funkci šéfredaktora bez portfeje nebyl zájem) Michael Bronec. Michal také nejspíš bude spravovat finance a vést účetnictví; ještě jsme se na tom sice nedohodli, ale druhá možnost, totiž že to budu dělat já, se mi zamlouvá o něco méně ;-)

       Pomalu jsem přestal brát na vědomí, o co všechno přicházím. Myslím, že konec Šimůnkova vyhodnocení ankety o tom, jak žije náš fandom, jsem stihl ještě mezi Neffem a Literární dílnou. Výsledky, totiž kolik z nás je zdravých a kolik ne, kolik se nás přežírá a kolik se zbláznilo do něčeho jako vegetariánství, kolik procent z nás kouří, chlastá nebo fetuje jiné svinstvo, a kolik z nás chápe, že zakazovat drogy není k ničemu, jsou možná docela zajímavé, jenže se mi už vytrousily z hlavy. Pokud se v tomto časovém odhadu nemýlím, přednášel Šimůnek ve velkém sále o způsobech smrti v literatuře právě v době výše zmíněného pokračování valné hromady LD. Současně s jeho přednáškou se patrně něco dělo též v malém sále, ale už si nevzpomínám co. Vybavuje se mi až to, že když jsem ve velkém sále poslouchal přednášku Františka Novotného „Mystérium lodi“, přicházel jsem o jakési povídání o vývoji kosmických raket. Celou dobu také běželo něco na videu, ale já se těšil až na Time Bandits ve 20.00.

       Přednáška Františka Novotného vypadala asi tak jako přednáška Františka Novotného. Nebyl to takový blábol jako přednáška Neffova (ani taková legrace), místy mi to připadalo docela rozumné, dost možná mi to i otevřelo nějaké ty nové duševní obzory, ale stejně jsem měl pocit, že souhlasit by asi nebylo nejprozíravější – ještě si to budu muset nechat projít hlavou (pokud si na to ovšem najdu čas). Šlo, myslím, o to, že loď svou stavbou připomíná katedrálu (nebo naopak?), že byla od nejstarších kultur uctívána, a to tak, že právem. Vývoj lodi jde totiž ruku v ruce s vývojem civilizace, nebo spíš za vývoj civilizace vděčíme vývoji lodi (evropská kultura převálcovala Indiány, Indy i Číňany, o národech Afriky a Austrálie nemluvě, protože jako jediná dokázala postavit loď pro Kryštofa Kolumba – a později ještě větší). V diskusi se ozval (zřejmě) jakýsi parapsychický nadšenec s tím, že velké civilizace Indie a Číny jsme my, zlí evropané, potlačili násilím, a ať se podíváme, čeho všeho ty kulturní národy dosáhly, když se soustředily na rozvoj nikoliv technický, alébrž duchovní... Ondřej Herec ho rázně umlčel (kupodivu ne pěstí, ale historickými argumenty). Mimochodem, to, co potřebujeme, není rozvoj duchovní, nýbrž duševní, o čemž, tuším, mluvil zrovna FN na loňském Draconu. Asi s ním nakonec budu přece jen radši souhlasit, protože loni mluvil o nutnosti rozvinout psychologii a letos o nutnosti letět k Marsu (= další příležitost, kdy loď – tentokrát kosmická – pomůže naší kultuře dál a výš). Jak jste jistě pochopili, i já věřím v tyto dva směry vývoje – že bych právě na ně zaměřil svůj zhoubný kult?

       Co následovalo pak ve velkém sále, nevím, neboť v malém došlo na vynikající přednášku Honzy Vaňka. Ne, nebojte se, nehodlám mazat Juniorovi med kolem huby – on za to nemůže, to Stephenson. Jelikož romány Neala Stephensona „Snow Crash“ a „The Diamond Age“ (doufám, že jsem ty názvy moc nepopletl) prý hodlá vydat Talpress (ano, to nakladatelství, co vydává Zeměplochu), a na „Snow Crash“ prý si už dokonce najali opravdu dobrého překladatele, bylo by asi zbytečné snažit se obsah přednášky nějak převyprávět – kdyby ne, obraťte se na odborníka ;-) Přišla mi nicméně poněkud dlouhá – proseděl jsem si hýždě.

       V 19.00 se vyhlašovaly výsledky soutěží a losovala tombola. Protože kartičkáři, drakobijci a jiná havěť měli samostatný program v Přehradě (bohužel s velkým P) (a stejně se jich po Santonu potloukalo nějak moc – asi proto, že tam stánkaři prodávali jejich oblíbené zboží), jedinou zde vyhlášenou souteží zůstal sci-fi kviz: vyhráli, „zcela neočekávaně“, se shodným počtem správných odpovědí Jan Pavlík a Jan Vaněk Jr. Do tomboly si už víckrát žádné lístky nekoupím – ty nervy, ten strach, že něco vyhraji, to už bych potřetí nevydržel.

       Utekl jsem z tomboly před koncem, abych stihl Time Bandits, ale na videu si právě ufáci promítali nějaké svoje věci. Dedukoval jsem, že žena u videa bude asi ta, co má v noci přednášet o svém telepatickém spojení s mimozemšťany, což se posléze potvrdilo. Když už bylo po tombole, schylovalo se k přednášce Michaely Kryškové o planetách cizích hvězd, a na videu pořád běhal jakýsi nadšenec s baterkou před svou videokamerou (když prý to UFO přistálo, vystoupili z něj ufouni a kamera se porouchala), rozhodl jsem se pokračovat ve svých destruktivních výstupech, vstoupil jsem dovnitř a hlasitě (byť nejslušněji, jak umím) jsem se zeptal, kdy tento pořad skončí. To mi umožnilo strávit následující čtvrthodinu celkem v klidu ve velkém sále a dovědět se, že Míša Kryšková nemohla přijet, sehnala za sebe náhradníka, ale řekla mu o tom (pochopitelně) tak pozdě, že měl na přípravu přednášky vysloveně šibeniční lhůtu. Za první čtvrthodinu probral stručně dějiny objevování naší sluneční soustavy, načež jsem si řekl, že o tématu přednášky beztak psal Jaroslav Petr v prosincové Ikarii, a uháněl jsem na film Terryho Gilliama. (Pro úplnost dodávám, jelikož jsem si na to náhodou vzpomněl, že od 20.00 předváděli v malém sále lovecraftovci nějaké ukázky černé magie.)

       Když v devět hodin konečně začli Time Bandits (s překladem „Lupiči času“ rozhodně nesouhlasím a zavádět nějaký vlastní se mi nechce – to byste mi nemuseli rozumět), bylo u videa narváno. Jak se postupně ukazovalo, že se film poněkud liší od Monty Python's Flying Cirkus, lidé odcházeli, a to byla jejich chyba. Patrně si nevšimli (já to vím taky až ze závěrečných titulků), že scénář napsali Michael Palin a Terry Gilliam.

       Pak jsem se podíval ještě na Beetlejuice a šel jsem spát (opět kolem jedné ranní). Vlastně se dá říci, že jsem u videa strávil zbytek conu, neboť v neděli už snad ani jiný program nebyl (několik lidí hledalo ohlášený pořad „Jak nedělat cony“, ale ve všech sálech bylo zamčeno). Spokojil jsem se se zhlédnutím Upíra Nosferatu a s tím, že výtěžek tomboly převzal do opatrování Michal Bronec (takže mu to účetnictví při troše štěstí už zůstane), a opustil jsem brněnskou přehradu, aniž bych čekal na závěrečné promítání Mrazíka.

       Dracon, jak vidíte, mi dělá radost ještě teď, protože mi umožnil napsat taaaaaaaaakhle dlouhý mail :-)))

       Hloupý Honza jmac1206 @alma. karlov.mff.cuni.cz

       

       Taky bych něco doplnil, aby obraz o Draconu byl celý.

       Většinu toho už řekli předřečníci, takže jen krátce.

       Na tvorbě hororové povídky jsem byl jako obvykle až do rána. I když zvečera se zdálo, že nás bude více než loni, ráno ve 4 jsme to končili v 5, z toho nejméně 3 stejní jako loňská pětka.

       Na rozdíl od loňska vykrystalizoval mnohem lepší námět (i když nechci odsuzovat loňský). Asi to bylo tím, že při tvorbě námětu byl o něco větší kreativitní koeficient než loni.

       Výsledná povídka projde ještě literárními úpravami a dá se předpokládat, že po vzoru loňské se objeví v tisku.

       Informace o conech v příštím roce byla navštívena jen velmi málo. Většinu si stejně přečtete v Ikarii a dalších periodikách. Jediné, na co bych upozornil je nový con v únoru v Praze (Pragocon - jak neotřelé). A dále Avalcon, jehož pořadatelé toho podle vzoru hesla Draconu (Nikdo vám nemůže dát to, co my vám můžeme slíbit) naslibovali hory a doly. Doufám a věřím (jsou to kamarádi), že to splní.

       Zmíněnou přednášku o Cyberpunkerovi druhé generace jsem také navštívil, ale protože hrozilo, že bych usnul (a to jsem nechtěl kolegovi udělat, možná bych i chrápal), tak jsem využil odvolání (ono se špatně odchazí z první řady) a šel spát. Přednáška byla sice skvělá obsahově, ale musím vytknout Jeníkovi jednu věc - bylo to uspávající - možná trochu přidat na šoumenství a nutit lidi ke kontaktu s přednášejícím.

       Přednáška o magii nalákala hodně lidí (kdo by nešel na ukázky magie), obávám se, že to ale nebylo pořádně připravené.

       Zbývá mi ještě jeden bod mimo program, a to 5ti hodinová diskuse o budoucnosti Dračího doupěte. Podrobnosti psát nebudu - ale bylo to velice přínosné (pokud se podaří realizovat, co se dohodlo).

       Přidal bych ještě takovou drobnost: nevěřil bych, co lidí za sebou neumí zavírat dveře.

       Neldelinde