Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Po úspěšně absolvovaném Silvestr-conu ve Ždánicích jsme očekávali okurkovou sezónu, ale překvapili nás Pražáci, kteří se rozhodli poprvé zorganizovat con v Praze, aby nám všem ukázali (nebo spíše starousedlíkům z Prahy), že to jde. Jde to, ale... Takhle bych to asi vyjádřila jednou větou, ale trochu to rozvedu. Dost podstanou základnou konání conu je ubytování a to pokud možno většiny účastníků na jedné hromadě (a ne aby část účastníků nahonem sháněla nocleh u místních usedlíků a jiná část aby si pomalu vyhlížela poklidné místo v metru nebo na nádraží - v parku bylo ještě zima atp.) Málem jsme dopadli také tak. Měli jsme domluvené sice telefonicky ubytování v hotelu Junior v centru (dle propagačních materiálů v orientační ceně 200,- Kč), ale po příjezdu jsme zjistili, že cena zdaleka převyšuje ty avizované 200,-. Dát za jeden nocleh 1300,- byť v centru Prahy, se nám zdálo být trochu mimo naše možnosti. Orientační leták nám lhal, ale bylo tam uvedené ještě jedno telefonní číslo na Hostel Welcome. Pokoušeli jsme se ještě z hotelu Junior dovolat na ono telefonní číslo, ale Martin se odmítal dohadovat s anglicky hovořícím záznamníkem, tak jsme se odebrali hledat Hostel Welcome osobně (sešlo se nás v Junioru asi 7 a nikdo z nás se nehodlal se záznamníkem sblížit). Putováním přes celou Prahu jsme se bez obtíží dostali do hostelu Welcome, kde o nás vůbec nevěděli a po chvíli shánění někoho zodpovědného se nás ujal jakýsi hošík černé pleti s tím, že musíme počkat na pořadatele. Když dorazil někdo z pořadatelů, tak po telefonátech, počítání a dohadování nám byly přislíbeny 4 dvoulůžkové pokoje někde na Strahově. Po vzájemné konzultaci jsme usoudili, že to zkusíme, zaplatili jsme a odsunuli jsme se tentokrát autobusem do další části Prahy, kterou jsme ještě neviděli. Našli jsme objekt č.8, kde na nás na vrátnici místní dozorce vyvalil oči, přeměřil si nás od hlavy k patě, hlavně Jarku i mne a s pobaveným úsměvem konstatoval, že on o ničem neví, nikdo s ním o ubytování po telefonu nemluvil, ale pokud chceme, že tam má volný jeden desetilůžkový pokoj. Možná, že by to byla ohromná psina, ale raději jsme trvali na těch 4 dvoulůžácích, které jsme zaplatili. Jaksi se nám nějak nedařilo dovolat se znova do Welcomu. Když se to Martinovi povedlo, bylo nám přislíbeno, že nám na objekt 8 zavolají zpět asi za 10 minut. Po půlhodině čekání jsme začali být mírně nervózní a na číslo jsme se nedovolali - bylo obsazené. Pomalu jsme začínali zvažovat, kdo kde koho zná a kam se uleje, když nám zavolali zpět, že máme ubytování někde na hotelu Libeň. Naše domluva trvala tentokrát poněkud déle, protože jsme nějak ztráceli důvěru v hostel Welcome a v zázemí organizátorů, ale nakonec jsme to riskli s tím, že bude lepší, když se zatím budeme držet pohromadě (v jednotě je síla - hlavně při ručním názorném vysvětlování). Zopakovali jsme si cestu přes celou Prahu, vyslechli jsme si omluvy za špatné pochopení našeho požadavku a vyfasovali jsme mapku, jak najít hotel Libeň. A znova na cestě pod celou Prahou - opět na jiný konec města. Jediné štěstí bylo to, že jsme měli průvodce, zde studujícícho Honzu, kterému alespoň touto cestou budiž vyřčen ohromný dík. Díky němu jsme jezdili celkem najisto a bez bloudění. Dokonce jsme našli i onen hotel, který se nakonec zdál dost dobrý, i když byl trochu z ruky od místa konání conu. Nadšeně jsme se naposledy přesouvali konečně na con s tím, že tam asi někoho z organizátorů chytneme pod krkem. Cestou nás ale vztek přešel. Utahaní jsme dorazili znovu na místo conání už asi v 16 hodin (přijeli jsme asi v 8 ráno - to je dobrý výkon, ne?). Cestou do areálu nás míjel pan Kantůrek, který se zdál mírně naštván (později jsme se někde doslechli proč - prý se o conu dozvěděl až od lidí, kteří přijeli a neměli ubytování, tak se s nimi na con vydal, u vstupu zaplatil poctivě vstupné, načež po obdržení programu zjistil, že za okamžik mu začíná jeho vlastní přednáška, kterou si teda šel statečně odvyprávět - v tu dobu jsme bohužel ještě běhali někde pod Prahou a hledali nocleh, takže u toho jsme nebyli - škoda). Dostali jsme se až na přednášku Ondřeje Neffa o Neviditelném psu. Moc z ní nevím, protože terén byl poněkud nepřehledný a my jsme už byli moc vzadu. Poté jsem se přesunula na chvíli na Virtuální realitu a skutečnost ing.Fikáčka. Mezitím šli ostatní na Risk Třebíčáků, kam jsem se po chvíli přesunula také (přednášku o virtuální realitě jsem slyšela už asi 2x a právě se rozvíjející debata vypadala na delší dobu). Když jsem se doplížila do místnosti s Riskem, tak tam Martin právě ukončoval přednášku o lidstvu budoucnosti, jak se bude vyvíjet po genetické stránce (název nevím, protože tohle byl náhradní program pro malý počet účastníků risku). Diskuse se dobře rozjela a nás zbylých asi 15 lidí se rozhodlo, že zkusíme diskusi přesunout někam do restauračního zařízení, kde bychom se mohli i najíst a dát si něco v pohodlí i k pití. Tím nastala dost zábavná situace. Zkuste být členem 15 členné skupiny lidí, kteří chtějí sedět někde pohromadě - v Praze v restauraci a ještě k tomu ve 20.00 v sobotu večer. Přesto jsme to statečně šli zkusit pod vedením místních studentů. Z první hospůdky nás slušně vylili (nemluvili jsme ani anglicky a ani německy...). Do druhé hospody nazvané U Švejka jsme bezradně koukali zvenku do oken a místnost se zdála naprosto beznadějně plná. Pomalu jsme to vzdávali, ale kluky napadlo se zeptat, jestli tam není někde vedle salónek, kam bychom se třeba mohli ulejt. Měli jsme štěstí na obsluhu a na své průvodce. Vrchní když zjistil, že mu tam jde asi 15 lidí, kteří by se rádi usadili, tak vyklidil jeden z velkých stolů tím způsobem, že přesunul všechny lidi k ostatním stolům, kde bylo po 1-2 místech volných. Lidé proti tomu kupodivu nic neměli. My když jsme vešli dovnitř, měli jsme připravený velký prázdný stůl u dveří. Diskuse mohla v pohodě pokračovat v mnohem příjemnějším prostředí. Jedním členem naší společnosti byl Oleg. Fascinoval všechny tím, že posezení zahájil tím, že si objednal prázdnou sklenici. My jsme čekali, co se bude dít. Mnohé sousedy trochu překvapilo to, že z tašky začal asi v 10 minutových intervalech vytahovat citróny, které postupně rozkrajoval a vymačkával do sklenice. Tím si získal přezdívku Citrónek. Touto činností se zabýval téměř až do doby, kdy jsme asi po 22.hodině opuštěli celkem příjemné prostředí klasické hospůdky. Martin se ukázal jako dobrý organizátor a napadlo ho rezervovat nám ten stůl i na druhý den. Obsluha proti tomu nic neměla... Přesun na hotel jsme zmákli bez problému...

       Druhý den chvíli trvalo, než jsme se probrali. V podstatě jsme chtěli až na besedu s Jardou Mosteckým - docela nás zajímalo, kdy se dočkáme 3.dílu jeho vikingské trilogie. Chvíli jsme se potloukali po okolí a zjišťovali, co kde je a kluci přišli na zajímavý nápoj (jen pro otrlé), který nazvali Fernoláda (fernet šmrncnutý horkou čokoládou z automatu). Po chvíli konzumace to už nebylo až tak hrozné... Jarda M. si s námi chvíli podiskutoval (za konferování Caroly B.) a my jsme se pak přesunuli na finále SF risku. Tři stateční finalisté byli Honza Vaněk jr., Honza Pavlík a Jarda (příjmení nevím). Risk skončil jedinečně. Po asi 12 kolech v konečném finále všichni vsadili všechno - všichni skončili na nule. Třebíčáci museli vymyslet rozpočítávací kolo otázek. Úplně na konec vyhrál Jan Vaněk Junior, soutěž byla jinak velice vyrovnaná. Následovala povinná tombola - místnost plná lidí a výher podstatně méně, než bývá na Parconu nebo na Draconu, a navíc určené především pro Pražáky. Posléze jsme se přesunuli na pořad Marka Dobeše - podivné filmy. Nezklamalo to, film Dinosaur Island (tuším česky, že se to jmenuje Ostrov Amazonek) stál za to, úžasná pitomůstka k zasmání. Doporučuji shlédnout! Další film jsme už vzdali a zahájili jsme přesun ke Švejkovi. Šlo nás o něco méně - asi 6 lidí. U Švejka už seděli asi 2 hošani z Chotěboře - někde úplně jinde - a u dveří zel prázdnotou „náš stůl“. Martin se letmo dohodl s vrchním, který mu odsouhlasil, že to je opravdu náš stůl, a my jsme se raději ihned usadili, než si to personál rozmyslí - chotěbořáci se přisunuli k nám. Vesměs nám nakonec bylo jedno, že nejsme na místě konání conu, diskutovali jsme zuřivě až do zavírací hodiny, kdy jsme raději dobrovolně odešli. V diskusi jsme pokračovali ještě na hotelu. Statečně jsme dojížděli zbytky ferneta, když dorazil i Citrónek. Nabídli jsme mu také. Oleg na nás použil metodu šoku. Vzal si od nás skleničku ferneta, smíchal jej s mlékem a osladil medem. A tento lahodný nápoj zkonzumoval. Já jsem usoudila, že bude lepší jít spát. Ráno jsme vyrazili všichni rovnou na nádraží. Cestou si kluci šli něco koupit do samoobsluhy. Já a Jarka jsme zůstaly venku, neměly jsme zase až tak velký hlad. Čekaly jsme asi 15 minut a už se nám to zdálo nějak dlouhé. Jako nejoperativnější se ukázal asi Martin Koutný (jako obyčejně), protože se z toho davu lidí z obchodu vypotácel jako první se slovy „Teda, tady v tom mají nějakej chaos, tam je ale zmatek...“. Postavil se u nás a všichni jsme čekali na Mirka a Honzu. Asi po další čtvrthodince si prorazil cestu ven Honza, ještě cestou z krámu se otáčel s komentářem „To je strašný, oni to tam mají nějaký zmatený...“ - a stoupnul si k nám taky. Mezitím z města dorazil druhý Honza a všichni pohromadě jsme čekali na Mirka, který ještě někde bloudil v útrobách samoobsluhy. Vyrazil šťastně ven asi po dalších deseti minutách s konstatováním „Tam je to nějak zamotaný...“ a už všichni jsme pokračovali v cestě domů. Já a Jarka jsme pokračovaly vlakem a všichni ostatní, kteří to měli zřejmě o něco dál, pokračovali autobusem.

       Závěrem zhodnocení conu? Nechci kritizovat, my nejsme schopni něco takového zorganizovat (nejsou lidi a není ani čas), ale základem je asi ubytovat více lidí na jednu hromadu, aby si mohli v poklidu večer pokecat o všem možném - nejen o scifi, jak se to běžně dělá. Výměna všestranných zkušeností je třeba. Navíc program mohl být barvitější - prý některé přednášky v sobotu odpadly - my jsme v tu dobu sháněli ještě bydlení (není divu pokud pořadatelé zapomněli dotyčného přednášejícího pozvat). Značení místností, kde se měly konat akce, dost nepostačující a zmatené. Nutno dodat, že my jsme se přesto dost dobře pobavili a pořadatelům budiž zaslán dík za snahu a za to, že vyplnili prázdné období mezi konáním ostatních akcí. Mladí oragnizátoři se budou muset ještě trochu přiučit od zkušených pořadatelů - třeba od kolegáčků z Ústí nebo z Brna, kteří se v tom už naučili chodit. Je to asi fakt, že sehnat Praze ubytování v přijatelné cenové relaci, je dost problém a odpovídající prostory je asi problém druhý. Prostory, kde se konaly akce, byly dle mého názoru zbytečně rozsáhlé - nebo se počítalo, že přijede mnohem více lidí ??? Nevím, konečnou bilanci nechť si udělají pořadatelé sami. Já bych si klidně tuto akci zopakovala i příští rok, ale pobíhat s plnou polní po Praze skoro celý den už nehodlám - a mám oprávněné podezření, že takhle dopadlo dost lidí, kteří se s nikým z Prahy nedomluvili na noclehu. Příště budeme chytřejší a budeme počítat i s horší eventualitou. Hlavně nevěřit slepě propagačnímu letáčku!!!