Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Možno polemizovať aj na poli science fiction, či štyri roky sú dlhá alebo krátka doba, napadlo ma pri listovaní v starých Interkomoch, keď som narazil na príspevok Pavla Weigela Všichni jsme Parcoráni v čísle 3-4/93. Článok sa zaoberá Parcorán klubom, označovaním účastníkov Parconu, ale nie o tom som chcel, o inom. O úvodnej vete, o myšlienke v spomínanom článku, ktorá, zdá sa, časom nadobudla iné ponímanie, iné dimenzie, iné súvislosti… Využil som svojú prítomnosť na jarnej porade sci-fi klubov 18. – 20.4.1997 v Šumperku a preložil ju niektorým zúčastneným fanom.

       

       Mirek Dvořák, AF 167, Brno:

       Myšlenka je to velice vznešená a já jako pragmatik se spíš kloním k tomu, že se lidí jdou pobavit. Moc tomu nevěřím, že chce někdo vyjádřit hlubší vztah k fandomu.

       

       Libor Hoffmeister, 451F, Košice:

       Mám tú smolu, že som nezažil to, čo vy v začiatkoch. Nezažil som tie krásne časy ešte za socíku, keď Parcon bol tým, čím je a vôbec celý fandom bol tým, čím už teraz nie je. Vo fandome som štvrtý rok a tým pádom sú moje spomienky hodne okresané, takže keď sa ja pozriem na názov Parcon, tak mi to vlastne nič nehovorí. A môj osobný názor je (v rámci problémov, čo sa týka Parconu, jeho organizácie a prideľovania) – raz to vzniklo v Pardubiciach, je to české, tak nech si to nechajú. A vlastne vtedy by asi skončili všetky problémy, bolo by to i naďalej len české, robili by si to Češi, vlastne, čo my s tým máme, hej! To je môj názor, lebo tie staré časy som nezažil.

       

       Pepino Vašát, Mlok, Šumperk:

       Já s tím souhlasím a nejen na tom Parconu, ale vůbec. Na Parcon můžu přijet a cítit se jako cizí. Ale já tam hledám spřízněné duše, kamarády, známý. Ten fandom sám o sobě i po tom 90-tém roce i přesto, co tady dneska proběhlo, tý dohady a tak dál, žije sám o sobě takým správným životem. A já jsem v něm rád. Čili nejen Parcon, ale Dracon i různý Minicony a další cony, které navštívím rád.

       

       Peter Pavelko, IQ 2001, Bratislava:

       S myšlienkou Pavla Weigela môžem jedine súhlasiť. Myslím, že väčšina z nás si to tak berie a obetovali už dosť času i peňazí. Priznám sa – k problému, o čo ide chlapcom z Avalonu – neviem, čo sa snažia dosiahnúť.

       

       Hana Pěchulová, Hepterida, Opava:

       Je to naprostá pravda. Moje nepřítomnost na Parconech v posledních dvou letech nebyla proto, že to bylo třeba daleko nebo že by to moc stálo. Je to moje chyba, že jsem ten čas nedokázala obětovat.

       Mirek Sábo, Nazca, Ústí nad Labem:

       Souhlasím s tím částečně. Souhlasím s tím v tom, že Parcon není obyčejnej con. To znamená, že fanoušek by měl udělat všechno pro to, aby tam přijel. A zase obráceně, organizátoři Parconu by měli udělat všechno proto, aby ten fanoušek byl tam ochoten jít. Podle mě platí v současností jednoduchá rovnice – fanoušek přijede na to, co je nejlepší. To znamená, pokud Parcon je fandomem chápán jako nejlepší con, tak organizátoři se musí snažit, aby ten Parcon skutečně nejlepší byl. V případě, že je, pak tahle myšlenka nemá smysl, protože ti fanoušci přijedou samostatně. Ale říkam, pokud by to tak nebylo, tak Parcon má, řekněme ve struktuře conu, jisté výsadní postavění a pokud fanoušek muže, Parconu by se měl zúčastnit. Ale teď je ta otázka, co je to může?

       

       Jolana Čermáková, R.U.R., Praha:

       No, to je samozřejmě. Ale ty články v Interkomu se mi nelíbily. Obávám se, že ukazují na hlubší problémy ve fandomu. Asi se fandom brzy rozdělí, myslím si, že je to neúnosný držet pohromadě. I když mi to bude strašně líto. Nedovedeš si představit jaké jsou nálady v Praze. Kromě Rampase a mne se na Parcon na Slovensko nikomu nechce. (Pozn. red.: pesimismus způsobený ranní rozespalostí, jen z klubu Julese Vernea jede šest fanů)

       

       Šimon, 451F, Košice:

       Ja na tejto myšlienke Pavla Weigela staviam celú myšlienku fandomu, lebo, panebože, ja obetujem koľko času a koľko peňazí, aby som jazdil na rôzne cony? Myslím si, že keď mám chuť stretnúť sa so známymi a pokecať si o sci-fi, panebože tých 500 alebo koľko korún dám na cestu, tak to sa s tým ráta, to je neodmysliteľné. Zase nie je mysliteľné, aby niekto za 20 korún prišiel do nejakého mesta a za ďalších 20 korún sa tam ubytoval a vyspal, a mal con. Každý si je dobre vedomý, že to stojí nejaké peniaze. Keď niekto chce chodiť na cony, tak musí rátať, že najmenej tú tisícku tam pustí. Panebože, za to si kupím päť kníh. Neviem, ako to niektorí myslia, že tých tisíc korún nie sú ochotní investovať na tú cestu, napríklad do Spišskej Novej Vsi.Som z toho dosť znechutený, lebo mi to odoberá sily.

       

       Václav Pravda, Avalon, Chotěboř:

       Myslím si, že s větou, kterou mám před sebou, se dá samozřejmě souhlasit. Ja osobně bych viděl, že účast na jakýmkoliv conu, je vyjádřením především hlubšího vztahu ke sci-fi jako takový, než k fandomu. Člověk musí obětovat nejaký čas, samozřejmě i peníze. Specielně Parcon je nějakým spusobem v pojetí těch lidí, kteří na ty cony jezdí, něco víc, než ostatní cony. Takže když budú hodnotiť tuhletu větu přímo ve vztahu k Parconu, tak účastí na Parconu vyjádřují vztah nejenom ke sci-fi, ale i k fandomu. Ale jinak na ostatních conech především k tý sci-fi.

       

       Milan Haliena, Pegas, Prešov:

       Pre mňa Parcon odvtedy, keď začal byť v Ústí, prestal byť Parconom. Jednoducho sa to viac oddialilo, bol to viac Bohemiacon a pretože to bolo ďaleko a pre mňa v málo atraktívnom prostredí, už som tam nešiel. S tými známymi a priateľmi mám možnosť sa stretnúť v priebehu roka aj inde, napríklad aj na Tatracone, takže ten je pre mňa ďaleko zaujímavejší. No a že chotěbořáci robia svoj protest Parcon, respektíve mali tak chvíľku chuť robiť, no, zrejme sa rozbehli do niečoho, bolo im ľúto, že to má výjsť navnivoč a nedokázali včas preložiť termín, respektíve ho tak upraviť. Určite to nerobí jeden človek, je to nejaká skupina ľudí. Situácia sa vyvinula, že si povedali – ideme do toho a napriek. Teraz, po dnešnej porade, myslím, že Vašek príde domov, povie čo a ako, ukľudnia sa a bude to con. Týždeň pred Parconom a Tatraconom, ale zase jeden z conov.

       

       Pavel Mikuláštík, NYX, Brno:

       Myslím si, že táto myšlenka fungovala hlavně dřív, před 89-tým. Teď trošku to vyjádření hlubšího vztahu fandomu nebo tá vzněšená myšlenka sci-fi u mnohých lidí se nějakým spusobem vytrácí. Možná je to tím, že je míň času, ale myslím si, že si to všichni namlouváme. Řekl bych, že tak, jak jsem si přečetl poslední Interkom, se to nějak dostáva trochu víc do kríze. Kdesi to bylo krásně vysvětlený, že fandom je vlastně smysl života. Tak mě rochu vadí prostě tá polemika nebo názory některých lidí, kteří se teď objevili s tím, že vlastně Parcon bude na Slovensku, a že to je daleko, že to je komplikovaný a nevím co všechno, a možná tam nepojedou, že si udělají truc-con, truc Parcon. Prostě není to fér hra. Nelíbí se mi to.

       

       Michael Bronec, Společenství J.R.R.Tolkiena, Praha:

       Co se týče tohodle, je to zvláštní, protože já jsem zrovna v posledním Interkomu měl k tomu polemicky článek, tak nevím jeli to už reakce na něj, v tom případě velice rychlá. (Zhoda okolností!) Já bych s tou myšlenkou polemizoval. Domnívám se, že fan je člověk, který se teda zabývá sci-fi, něco v něm dělá, ale že prostě ten fan muže kolem toho sci-fi dělat cokoliv. A domnívám se, že Parcon teda připravují fanove sami pro sebe a já bych tam před to dal jedno slovo, já bych tam napsal pracovní účastí na Parconu. Že jaksi tí fanove, kteří připravují Parcon a pak na něm jsou, tak tí se prostě jako opravdu nějak obětují a z toho conu moc nemají, a je to teda od nich hezke, že vlastně tí ostatní se tam jako mužou bavit a odpočívat. Ale podle mě Parcon je prostě con a jako takový je to věc seznamování a relaxace, a ne nějaká oběť. Vlastně fandom jako celek by se měl snažit zajistit pro Parcon vždy takové podmínky, aby to pro všechny fany bylo co nejlepší tam jít a aby prostě tí fanove po celoroční práci pro sci-fi tam měli co nejlepší relaxaci a co nejlepší podmínky k vzájomnému poznávání a vyžili se.

       

       Tomáš Srdečný, Marek, Futurum, Olomouc:

       Co se týka účastí na Parconu, to se snad ani nedá říct, že by účast na Parconu byla nutná mít vztah k fandomu. Spíš se mi jedná o to, že se na kterémkoliv setkání, nejen na Parconu, setkám s lidmi, který mám rád. To je vlastně to nejduležitější a za to jsem, ja se tady píše, ochoten obětovat i svuj čas, i své peníze. Částečně.

       

       Jiří Pilch, KLF, Ostrava:

       Myšlenka pána Weigela je rozhodně, aspoň pro nás, pro starší fany, pravdivá. O ní se nediskutuje, tam není co řešit. To já bych se chtěl vyjádřit k něčemu jinému. Včera jsem dostal do ruky Interkom číslo 2-3/97, ale ne tamty články od Pravdy a kolem celého toho Trucconu v Chotěboři, ale spíš mě tam zaujal článek od Michaela Bronce -150 korun za hlas, ten byl velice zajímavý, s tím, že mě tam zarazila jedna věc. Michael Bronec je taky jeden z těch dinosaurů, jeden z lidí, kteří pro fandom něco udělali. Ale začínám mít takové obavy, že hlavně lidí v Praze, nebo v těch, řekněme, středních Čechách, se začínají trošku separovat, začínají být trošku moc pohodlní. Je jim zatěžko prostě ujet pár stovek kilometru v tehlete maličké zemičce, protože to se tá malá republika rozdělila na dva ministátečky, ve kterých stejně není nikam daleko, a mají dneska problém prostě sednout do vlaku, nebo si lehnout do vlaku a ujet pár hodin, skutečně pár hodin někam. Jó, a výrazy o nějakých slovenských vískách, o kterých se tam zmíňuje, ačkoliv nejsem Slovák, ale ty mě vysloveně jako člověka, který ve fandomu něco prožil, urazili. Myslím si, že je třeba říct jedno. Jestli chceme mít fandom československý anebo fandom český a fandom slovenský. Ale pořád si myslím, že fandom by měl být československý, že se nebudeme přece k spoustě kamarádum ze Slovenska tvářit, jako k nějakým cizincum. A potom, nikdy jsem neměl to slovo rád, ale mám dojem, že tady se už skutečně projevuje určitý pragocentrizmus, co jsme si vždycky ze srandy říkali, že jaksi Evropa konči v České Třebové, potom už je Ázie. Říkám, tahlety vztahy se mi opravdu nalíbí a věřím tomu, že se to zlepší a trošičku jsem optimista v tom, když si člověk hned na první stránce tehož Interkomu přečte komentář Zděnka Rampase, který je velice trefný, velice schopný, velice dobře napsaný, a takhle že se trošičku lidí, kteří si to přečtou, tročičku nad sebou zamyslí.

       

       Václav Fořtík, Terminus, Praha:

       Je pravda, že účast na Parconu vyjadřuje hlubší vztah k fandomu. Já osobně bych se jel bavit a tam už je pak otázka, kolik času jsem ochoten obětovat právě této zábavě. I na dnešní poradě jsem jenom do tři hodin, protože mám spostu jiný práce a to je třeba duvod, proč při konkrétní návazností na Parcon na Slovensku se nebudú ho moct zúčastnít, protože nebudú mít čas.

       

       Ivan Gajdoštín, Makropulos, Šumperk:

       Parcon je akce, kde se uděluje nejvýznamnejší literární cena ve sci-fi a je to nejvýznamnější setkání fanu oficiálni. Nemusí být nejhezčí, ale je nejvýznamnější. A jestli se chce táto tradice udržet, tak by se měla myšlenka Parconu jako takovýho ctít obecně.Neměla by to být modla, ale mělo by to být dobrovolný uznání Parconu jako jakéhosi symbolu.

       

       Martin Žourek, SF/F Workshop:

       Možná, že kdysi vyjadřoval fan nějaké hluboké vztahy, protože Parcon byl setkáním dřevních, těžko sehnatelných kontaktu, knih a takových věcí. Ale dneska už, obávám se, je to prostě taková jedna polokomerční akce, kde se prostě sejde pár lidí, kteří se cíti fany a tí teda zaspomínají na staré dobré časy. Zbytek jsou nějací lidé, kteří o ničem jako fandomu neví. A slávnostní vyhlášení jakési ceny? No tak se tam jdou zasmát a neví vôbec o co jde, ale to jako z té stránky, to je normální, nemá cenu s tím bojovat.

       

       Dáreček, Andromeda, Plzeň:

       Všetci to robíme vo svojom voľnom čase, za svoje peniaze a nepozeráme na to, či nám to niečo vynesie. Pokiaľ sa na to začneme pozerať z tej druhej stránky cez peniaze, čo by nám to mohlo priniesť – tak to ide do kýblu.

       

       Franta Moravec, Malevil, Březová nad Svitavou:

       Táto věta je mi blízká. Z mýho naturelu bych možná z ní vynechal slovo vznešené, a po vypuštění tady tohodle slova bych se k této věte přihlásil oběma rukama. O to více, čeho jsem byl dneska tady svědkem, protože pro mě skutečně Parcon i ten rituál při Parconu prováděný i spousta jiných věcí, znaměná hodně, a každou odchylku od tohoto pro mě symbolu považují za škodlivou.

       

       Pavel Stanke, Hepterida, Opava:

       Já si myslím, že je to celé zúžené, samozřejmě to platí, ale je to vytržené z nějakýho širšího kontextu. Svuj hlubší vztah k fandomu mužu vyjadřit i jinak, nejenom účastí, třeba pasívní, na Parconu. Jako třeba dneska Peter Pavelko řikal, že už vidí dneska možnost, že přispěje na párty pro Eurocon. To je jeden z příkladu, kdy je úplně jiným spusobem dávaný vztah ke sci-fi a fandomu.Takže samozřejmě to platí, ale je to velice zúžené a velice okleštěné. Spousta lidí tady dělá daleko víc a třebaže na ty Parcony jezdí málo, nebo nejezdí vubec, přesto si myslím, že dělají pro fandom, pro sci-fi a vubec tady pro nás, daleko víc, než lidí, kteří tam třeba přijedou, opijí se tam a jedou zpátky. Takže si myslím, že všechno je to zjednodušený.

       

       Lenka Turečková, Futurum, Olomouc:

       Před tudlenctou pořadou jsem se už zabývala vlastně myšlenkou, jakým spusobem řešit vztah mladých členu fandomu s těma starýma fosiliema, kteří tady přežívají nebo nepřežívají. Myšlenka nebo motto je vlastně překonaný, protože nejedná se o ochotu obětovat. My nic neobětujem, nás spojuje společný zájem. Jedinej problém je, že možná tí mladí si neuvědomují, že i ten slovenský fan je úplně stejnej, a že hraje stejný medžiky, dračáka, nebo čte science fiction. A z nějakých blíže neurčitých duvodu najednou mají pocit, že ten slovenský fan takový není. Mě todle děsí, protože není vlastně duvod nějak fandom rozdělovat, když nás nespojuje žádne náboženství, ale je to opravdu zájem. Není to žádná oběť, kterou někdo dělá z povinnosti, že musí, protože tomu věří, ale je to opravdu zájem. Pokud by si to tí mladí uvědomili, že ten slovenský fan, nebo jakýkoliv jiný, z Austrálie, Ameriky, je v podstatě úplně stejný. Mužete si spolu pokecat na jedny straně, nadávat si na Klause, na Mečiara, ale nesmí se zapomenout, že vlastně jediným pojítkem je to, že čtu, hraju, nebo se prostě zabývám science fiction. Pokud se začne tato záležitost politizovat, začne se tím pádem i dělit, pak je to vlastně ztráta toho smyslu fandomu jako takovýho. Proč se teda vlastně snažíme udržet nějaký československý fandom, když se tady projevují tydle mladí. Je to pruser základního pragocentrizmu. A je zajímavy, že vždycky bude jiný vztah mezi moravskýma a slovenskýma klubama, než klubama na druhé straně Čech. Je to pochopitělné, já se akorát divím, že třeba Ústí daleko více nekooperuje z fanama Nemecka, když mužou kooperovat ostraváci s polskíma fanama. A proč se najednou nějakým spusobem snaží roztrhnout alebo rozdělit? Jsou to ambiciózní mladíci, kteří si začínají dokazovat, že taky něco umějí a my jsme takoví unavení a už toho moc neumíme. Oni si neuvědomují, že tím narušují kontinuitu vztahu. A v tom je ten problém. Pokud si to oni neuvědomují, dá se to možná řešit jedině tím spusobem, že by se svázali a strčili do klece a odvezli na Tatracon, aby zistili, že vy nejste žádny zrudy, který jsou úplně jiní, než jsou oni. A pokud si oni todlencto neuvědomí, a oni to neudělají, protože pokud nepojedou na Slovensko, vlastně si vás nezažijí, a tak to nepochopí.

       

       Honza Škorpík, Malevil, Svitavy:

       Takže Parcon samozřejmě ano. Dneska vidíme hlavně problémy v tom, že vidíme kolem sebe profesionálně provedené akce a přitom sami nemáme dostatek prostředku na to, abychom to dělali profesionálně. Takový ten zapálený amaterizmus pod tlakem etablishmentu už dneska neexistuje, tekže je tendence se profesionalizovat, ale dost dobře to, myslím, nejde. Nevím, jak je to venku, ale prý i tam je dost problém s profesionalizaci fandomu a v podstatě je to na zapálených amatérech, kteří tomu věnují svoje peníze, ale hlavně svuj čas.

       

       P.S.: A na záver jeden flek z porady:

       

       Fan potká fana:

       Na Parcon, Vávro, na Parcon?

       Na Parcon, na Parcon.

       A na kterej?