Všechna práva © Interkom 1984 - 1997

Původní hrdinské řeči kluků z klubu se nedočkaly naplnění. Snad každý, kdo měl ruce, nohy a nějaké to tykadlo nebo makadlo, se kasal, že pojede na poradu. Nevím, zda to bylo ze strachu o mé zdraví v klubku zuřivců vytočených mými impertinencemi. Pak se naskýtá otázka, proč jim tak náhle přestalo záležet na celistvosti mých končetin. Ale to už si nějak vyříkáme. Určitě bude potřeba čistit po Avalconu záchody, například.

       Ale vážně. Vnímal jsem tuto poradu jako první, na které se začaly vyjasňovat vztahy, první, kde zazněla kritika Rady Fandomu z více úst, první, která snad přinese nějaké změny.

       Popořadě. Vyrazili jsme s Tomášem v pátek z Prahy. Naštěstí mi v práci tolerují časnější páteční odchody a tak jsme přijeli do Šumperka poměrně brzo. Jak tak sleduji diskuse kolem nerentability a rušení tratí, čekal bych, že vlak bude poloprázdný. Nebyl. Stáli jsme až do Zábřehu. Pak jsme chvilku postáli na nástupišti, přivítali se s kluky z Ústí, s panem Rampasem a pro změnu zase stáli v dalším úplně narvaném vlaku. Zřejmě to bude spíš problém řízení, organizace a úsporných opatření, než nezájmu lidí o dopravu vlakem.

       Po příjezdu jsme autobusu vyrazili k internátu. Říkal jsem si, že když už jsem stál tak dlouho, dotáhnu to až do konce a tak jsem zarytě stál v poloprázdném autobusem. Teprv na samém konci cesty, kdy na to přišla řeč, jsem si uvědomil, že jsem seděl v metru a tím to celé padá. No nic. Přihlásili jsme se, Tomáše ubytovali s prezidentem a já jsem pod vlivem smířlivé nálady nelenil a přidal se k němu. Panu Rampasovi se naše společnost očividně nezamlouvala, ale po ujištění, že mu poskytneme dost prostoru na Interkomy a další materiály, a hlavně po ujištění pořadatelů, že je plno, smířil se s tím, že riskoval návštěvu zakuklených postav se strunami nebo pořádným lasem. Vyvěsili jsme plakátky, rozhodili přihlášky na Avalcon a v družném hovoru se spoustou lidí (J. Mostecký, ústečáci, p. Duba, Šimon, Dáreček, ...) jsme se propíjeli večerem, nocí a ránem. Posledními mohykány byli u baru Šimon a já. Padl jsem do neustlané postele.

       Ráno jsem se vzpamatoval a vydal se na poradu. Začala tradičně. Martin Koutník z Třebíče přednesl návrh na ustanovení pravidel pro udělování Mloka za zásluhy a Ludvíka. Podle něj jsou současná pravidla buď špatná nebo se nedodržují. Souhlasím s ním, viz loňská záměna. Ale nebylo nás moc a prezident smetl s posměšnou poznámkou návrh ze stolu, aniž by prošel nějakým projednávacím procesem. Nepřipustil ani možnost omylu. To je pokládáno za špatnou vlastnost u každého a u řídících pracovníků zvlášť. Byla přednesena zpráva o stavu Parconu. Vypadá to dobře. Protože jsme se se Šimonem domluvili, že se navzájem pojedeme navštívit, docela se na Slovensko těším. V této souvislosti jsem také odvolal své motto, které (uznávám, že oprávněně) rozčílilo spoustu skalních. Přednesl jsem svou omluvu. Omlouvám se tedy ještě jednou písemně.

       Byla vznesena kandidatura na Parcon v roce 2001 (opět Spišská Nová Ves), připomenuta na rok 2000 (Šumperk), vznesena nečekaná kandidatura na Parcon 1998 ze strany znovuzrozeného SF-klubu v Pardubicích (heč, dali se dohromady na Avalconu). S kandidaturou na rok 1999 to bylo složitější. Mirka Sába se dotkla tendenční a destrukční kritika Z. Rampase v Interkomu. Prohlásil tedy něco v tom smyslu, že mají-li kandidovat na Eurocon, potřebují podporu Fandomu a Rady, kterou si ale vůbec nejsou jistí. Pokud Eurocon nebude v Ústí, Parcon rozhodně nechtějí. Trochu pod tlakem vyhlásil v tom případě kandidaturu Michal Bronec pro Prahu.

       Další debata se točila v zásadě kolem toho, aby Mirka všichni ujistili o podpoře Fandomu pro kandidaturu na Eurocon. Debata se pohybovala místy hodně daleko. Konečně nejen z mých nebo Mirkových úst zazněla kritika Rady a prezidenta. Odjezdem Brňáků a odchodem některých dalších na občerstvení se překvapivě změnil poměr v sále. Do diskuse se zapojilo spousta mladých fanů, kritiky přibývalo. Pár slov i od dinosaurů mě přesvědčilo, že problém ve Fandomu není mezigenerační. Spousta křivd a dosud ne vyslovených výtek se vyříkala, měl jsem konečně pocit, že se něco děje. Asi měl ten pocit i Mirek, protože potvrdil, že se o Eurocon pokusí. V tom případě budou Bohemiacon a Parcon spojeny s Euroconem.

       Kvůli zajímavé diskusi jsem odložil odjezd, ale když už se projednávaly detaily o tom, jakým druhem alkoholu budou přesvědčeni hlasující o Euroconu, vzdal jsem to a vydal se na cestu zpět. Domů jsem dorazil ve čtvrt na dvanáct.

       P.S.: Děkuji pořadatelům, počínaje přihláškou, přes bar a konče přihláškou na Avalcon v materiálech, byli na výši.