Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Milý Jirko, přečetl jsem si Tvůj dovětek k článku Michala Bronce o organizaci CKČ a protože tento (Michal, ne ten dovětek) víceméně, až na vyšší osobní nasazení kopíruje mé postupy, cítím potřebu se ke kauze CKČ také vyjádřit.

       K anonymitě soutěže: říkáš než takováhle anonymita tak raději žádná a přikláníš se k soutěži od začátku s otevřenými kartami.

       Protože s podrobnějším výkladem svých názorů slibuješ příjít až příště, musím se jen dohadovat co ta slova znamenají.

       Snad se alespoň shodneme jak vypadá „takováhle anonymita“, společně s MB jste ji v Putně a na Internetu dost podrobně popsali.

       Nevím ale co znamená „žádná“. Snad opak současného stavu?

       Vypadá to, že vyžaduješ, aby nastal jeden z extrémních stavů, místo současné praxe která vznikla mnohaletým vyvažováním výhod a nevýhod. (Zajištění objektivity poroty je sice nejdůležitější kritérium, ale zdaleka ne jediné, i sama pracnost a finanční nákladnost posuzování CKČ je důležitým faktorem, vždyť to vše dělají zadarmo ve svém volném čase fanoušci pro rozvoj naší domácí SF.)

       Dnes autory žádáme, aby se na příspěvky nepodepisovali, ale jméno, adresu, datum narození, účast v předchozích ročnících, seznam všech zaslaných povídek uvedli na zvláštním papíru a ten vložili do obálky.

       Mají teď toto všechno psát před nebo za povídky (archiváři CKČ by to jistě usnadnilo život), nebo před povídku uvést jen své jméno a vše ostatní opět na zvláštní papír? Pokud se ale tento vzdálí od povídky, bude se to dost těžko dohledávat a tak asi bude lepší, když na papíru bude vše jako doposud.

       Zdá se mi, že snazší způsob, jak ti vyhovět bude vypustit z tradičního vyhlášení CKČ: „Soutěž je anonymní. Své příspěvky nepodepisujte. Na zvláštní papír uveďte...“ první tři slova. To se ale může zdát jako dost hubený výsledek po titanském intelektuálním boji, který zde předvádíme.

       Možná, že stále ještě nebudeš spokojen, ještě se nehraje s otevřenými kartami.

       To bych ale opravdu nedoporučoval. I když do toho teď už chvála bohu nemusím mluvit, po patnácti letech služby CKČ se mi podařilo předat převoznické veslo dalšímu, nedá mi to abych se nesvěřil se svou zkušeností, to jest, proč si myslím, že by povídky neměly být podepsané, tedy proč nechci aby se hrálo s otevřenými kartami.

       Občas se hovoří o manipulacích v CKČ. Ty se ovšem nedají na sto procent nikdy vyloučit. Můžeme dodržet maximální utajení před pořadateli i porotci, a přece si lze představit slávychtivého autora, který obchází porotce s úplatkem, tomu se nedá zabránit.

       Než se jistit proti takovýmto eventualitám, je efektivnější věřit v charakter účastníků a porotců CKČ. Neměli bychom jim to ale zbytečně ztěžovat. Uvedu názorný příklad. Kdybych byl letos porotcem, určitě bych se nesnažil nějak bokem zjistit, zda se soutěže neúčastní třeba někdo z Ikarie. Na druhé straně nemohu ručit za svou nestrannost (a vůbec práci podvědomí), kdybych pod nadpisem některého opusu četl třeba jméno Vlada Ríši.

       A to by tam, jestli jsem ti dobře rozuměl mělo být, i když jsem nedokázal vymyslet jiný důvod, než aby byla uspokojena tvá žádostivot po buď a nebo. Tomu se ale v jiných situacích říká extrémismus.

(reakce na http://cech.cesnet.cz/putna)