Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

       Termín konání: 31. 1. - 1. 2. 1998

       Ráno bylo krušné. Dovolila jsem si naplánovat na pátek služební cestu do Prahy a předpokládala jsem, že do oběda budu hotová, pokud vyrazím hned ráno v 6 hodin. Tak se i stalo. Před 6. hodinou jsem vyrazila na vlak - který už nejezdí, jak jsem posléze zjistila. Vydala jsem se naslepo i na autobusovou zastávku - co kdyby něco jelo... Na stanici stál nějaký autobus - a ejhle, ten náhodou zrovna vyjížděl do Prahy a kupodivu byl o 4 Kč levnější než vlak. Takže jsem se po 8. hodině ranní objevila někde v Praze. Shodou náhod jsem našla i své pracoviště (sídlící někde na periferii mimo metro) a řízením osudu jsem samozřejmě nebyla s prací hotová do 13.hodin, kdy mne Jarka měla očekávat na nádraží. Tam jsem s vyplazeným jazykem doběhla před 14.hodinou. Jarka ze mne kupodivu měla ohromnou radost, neboť už zřejmě probrala všechny druhy drastických smrtí - upálením zaživa počínaje a svléknutím z kůže v rozpálené poušti konče a těmito představami se zřejmě zklidnila. K probírání svého vlastního postupu v rámci daných možností se očividně teprve dostávala, takže jsem to stihla ještě v limitu, kdy byla schopna všechny tyto scénáře jako neperspektivní zavrhnout. Při příležitosti návštěvy Prahy jsme chtěly navštívit výstavu mistra Teodorika. Vstupné nás přirazilo dost surově k zemi - 100 Kč. Co by člověk neudělal pro naše kulturní památky, které určitě stojí za to. Po shlédnutí výstavy jsme se po delším bloudění dostaly zase zpět do metra a svůj hotel (kde jsme bydlely i v loňském roce) jsme našly už bez hledání. Cena se také mírně zvedla, ale na Prahu to bylo ještě v rámci naší platbyschopnosti. Zato jsme tam měly mezinárodní účastníky z různých koutů světa. Jarka se dušovala, že zaslechla i japonštinu. Zbytek dne před conem jsme probloumaly Prahou.

       Druhý den jsme statečně vyrazily na Pragocon. Samozřejmě, že jsme zabloudily. Nejprve jsme dorazily na původní místo konání, kde nic a nikdo nebyl. Poté jsme už začaly studovat pozvánku, kde byla adresa. Konečně jsme našly nenápadné náměstíčko, které jsme po chvilce oběhly kolem dokola, nějaká škola tam byla, ale nesedělo číslo. Po bližším zkoumání jsme objevily nenápadný papír přilepený na dveřích s neumělým nápisem „Pragocon“. Sláva, dorazily jsme. U prezence nebyl nikdo známý a po rychlém proběhnutí místa akce jsme s hrůzou zjistily, že tam nikoho neznáme. Naštěstí se známí a přátelé začali objevovat později jeden po druhém. Jako první pořad jsme se rozhodly navštívit přednášku o rozboru Hyperionu. Největší energii v zasvěcené diskusi opět prokázal Honza Pavlík, my ostatní jsme spíš jen poslouchali.

       Odsud jsme se přesunuly na Založení Neviditelné Univerzity. Pořad se odvíjel zajímavě, líbil se mi, byl vtipný a dobře vedený, ale mělo to dost patrnou trhlinu (alespoň pro nás) - zcela zbytečnou. Všechno slyšely asi jen první 3 řady návštěvníků (my jsme seděly asi v 6.řadě). Sálek, kde se tento pořad konal, byl vlastně rozšířenou spojovací chodbou směrem k jakési klubovně a zároveň se přes něj dalo projít k místnímu „baru“. Takže stále procházeli lidé - tam i zpět, někdy potichu a někdy za hlasitého hovoru, takže jsme museli lapat každé slovo přednášejících. Bylo to dost vysilující - škoda, protože by se mi tenhle pořad jinak líbil. Naše dilema rozřešila banda spřáteleného meziříčského klubu, která nás vytáhla na oběd.

       Houfně jsme vyrazili do vymrzlé nepřátelské Prahy (to, že nám Praha není příznivě nakloněna, to jsme ještě netušili). Začali jsme hledat stravovací zařízení. Asi po hodině marného hledání otevřené, cenově přijatelné a nerezervované restaurace jsme to chtěli vzdát a vraceli jsme se druhou stranou ke škole. Opravdu čirou náhodou jsme neminuli jednu nenápadnou vývěsní tabuli s nápisem Albion, kde jsme se konečně mohli trochu najíst (a opravdu dobře). Po příchodu zpět do školy jsme zjistitli, že ten podnik byl asi 2-3 minuty chůze od místa konání - čili téměř přes ulici...Jako na potvoru, my jsme hledali právě na druhé straně ulice. Rozhodli jsme se, že tuto restauračku využijeme ještě v neděli. Odpoledne nás naši přátelé opustili, takže jsme s Jarkou zůstaly samy. Zvolily jsme přednášku pana ing. Caletky o n-rozměrných prostorech. Hned ze začátku bylo poznat, že přednášející je v n-protorech jako doma. Takže nám nezbývalo nic jiného, než jen poslouchat a nevycházet z údivu. Po opětovném proběhnutí areálu jsme zakotvily u všeobecně známých komiksáků na besedě a poté jsme se sdružily s Jolanou, Dárečkem, Přemkem a Robertem a skončili jsme všichni vespolek v další nedaleké restauračce s názvem Orlík. Není nad to, když si člověk najde Pražáky - to se najednou najde hospod... V tomto zařízení jsme strávili čas až do zavírací hodiny navzdory názvu restaurace v kombinaci s podnikatelskými tendencemi některých z nás. Personál z nás měl asi ohromnou radost, protože jsme tam místy byli úplně sami. Kupodivu jsme s Jarkou nakonec trefily i do svého hotelu.

       Ráno jsme se dostaly do školy později, než jsme předpokládaly. Ale totéž se stalo i Zdeňkovi Rampasovi, takže o jeho besedu o historii fandomu (nebo Fandomu?) jsem nepřišla. Zdeněk Rampas byl očividně překvapen, že má na diskusi lidi, ale statečně se zhostil úkolu a já jsem si konečně vyslechla, jak to vlastně všechno začalo - jak vznikl Fandom. A to byl asi poslední pořad, který jsme absolvovaly celý. Stihly jsme autogramiádu a konec besedy s autorkou Františkou Vrbenskou o popravách nejen ve středověku. Škoda, že jsme tuto besedu nestihly od začátku, protože naši známí z VelMezu ji okomentovali jako přednášku pro otrlé s tím, že nám by se to určitě líbilo (zřejmě se tam podrobně rozebíralo, jak co nejlépe zlikvidovat nějaké přebytečné mužské, aby si jedna u toho užila i nějakou zábavu). Měla následovat beseda o počítačové grafice. Přednášející byl zjevně vyveden z míry faktem, že nemá k dispozici počítač. Omluvil se, že není na povídání bez prezentace připraven, takže beseda byla ukončena dost rychle, jelikož jsme neměli žádné konkrétní dotazy. Rozhodli jsme se, že zorganizujeme zase houfný odchod na oběd. Tak se i stalo. Bohužel naše pracně najdená restaurace Albion byla v neděli zavřená. Totéž se opakovalo u všech dalších restauraček, na které jsme při opakovaném asi hodinovém pochodu Prahou narazili. Nabyli jsme dojmu, že Praha asi v neděli ráno usne tvrdým spánkem a probouzí se až v pondělí. Nebo Pražáci nechodí do hospod (o čemž pochybuji...). Nachodili jsme po Praze pár kilometrů a dostali jsme se do dost vzdálených končin od školy, kde už jsme se nějak špatně orientovali. A najednou se na jednom rohu zázračně vyloupla restauračka jak vyšitá - přímo ta, kterou jsem opěvovala v loňském roce - restaurace U Švejka. Ceny zde byly stále příznivé, obsluha vstřícná a jídlo i pití opět výborné - zejména po hodinovém pochodu v mrazu. Načerpali jsme energii akorát tak na to, abychom si vyzvedli věci ve škole a odkráčeli každý na svůj spoj domů.

       Co na závěr? Skladba pořadů by nebyla až tak zlá, kdyby nebyl tak nešťastně zvolen prostor konání některých přednášek. Vypadá to tak, že tento con se orientuje víc na hráče karetních her a na počítačové hráče, kteří zřejmě své odpovídající prostory měli. My se s tím asi budeme muset srovnat, ale určitě by se tam dalo ještě něco doladit k všeobecné spokojenosti. Klidně si Pragocon zopakuju i příští rok, ale pokud se nám ještě zvednou ceny za ubytování, tak už to bude mimo mé možnosti. Jinak to v každém případě bylo docela dobré oživení začátku roku...