Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Krátká tradice je taky tradice - ano, stalo se tradicí, že se na Knižním veletrhu v pražském Průmyslovém paláci („fučíkárna“) udílejí výroční ceny akademie sci-fi (plus fantasy a hororu). Akademický Mlok se udílí v devatenácti kategoriích, přičemž pětkrát si pro Mloka šel Vlasta Talaš - hlava Talpressu, vydavatel nejlepší SF (P.Anderson - Stráž času), fantasy (T.Pratchett: Muži ve zbrani), nejlepšího cyklu (T.Pratchett - Zeměplocha) a nejlepší titul mimo beletrii (J.Grant/R.Tiner - Encyklopedie malířských technik). V jistém smyslu tam byl obsažen dokonce pětkrát, protože Mloka za překladatelskou práci dostal Honza Kantůrek opět za Zeměplochu (Talpressem vydanou).

       Mimořádnou radost jsem měl z ceny za nejlepší povídku, dostal ji Jiří W. Procházka za Odsuzuje se ke ztrátě rozměru. Procházka (Walker) si šel pro Mloka oděn v saku, což vyvolalo ironické poznámky Romana Lipčíka, který i letos ceremoniál moderoval. Procházka však kráčel neoblomně, šel si pro prvého Mloka a jistě si ho zasloužil už dávno. Za nejlepší domácí knihu dostal Mloka Jiří Kulhánek za román Cynik. S Kulhánkem se původně počítalo, že dokonce bude exhibovati na pódiu. Ta představa budila veselí mezi těmi, kdo mladistvého giganta znají, protože Kulhánek je sotva ochoten pronést víc než pět slov s následné sérii, natož pak exhibovati! Kulhánek se však vyzul z říkání byť jediného slova, neboť se vůbec nedostavil. Mloka za výtvarné dílo dostal Karel Soukup, za redakční práci Ivan Adamovič a za dlouholetou práci pro SF ho dostala báječná paní Ludmila Freiová, blahopřeju! Když Mloka přebírala, tvrdila, že to nejlepší co pro českou SF vykonala, byl seriál v Interkomu o tom, jak se píše česki bes chip. Akademie si ovšem myslela, že paní Freiová toho udělala víc - a vymyslela to správně.

Navrhuji zrušit kategorii gamebook, současná Akademie, a jinou nemáme a těžko kdy mít budeme, potřikráte odmítla ocenit některé dílo, a to i v případě, kdy se na tomto poli objevila kniha svým humorem a formou přesahující žánrová omezení (mám na mysli Norikova dobrodružství).

       Rovněž jsem pro likvidaci kategorie Nejlepší filmová premiéra. Zájem Akademie sice stačí, aby byla naplněna litera hodnotících pravidel (nezvítězilo „neudělovat“ a ke kategorii se vyjádřilo cca 60 % tedy více než nutná čtvrtina hlasujících členů Akademie), leč filmový byznys má svá vlastní media a Akademie mu zjevně nestojí za pozornost. Na druhé straně SF film je poslední kategorií z původně velmi široce koncipované Akademie, která není spojena s beletrií a působí dnes vedle ostatních poněkud nepatřičně.

       

       Tolik ke koncepčním otázkám a teď k praktické organizaci.

       Stejně jako loni na tomto místě a v tomto čase žádám všechny vydavatele, aby organizátorům Akademie poslali na konci roku seznamy své produkce. Letos na to doplatil Poutník, jedna jeho kniha chyběla v orientačním seznamu zpracovaném podle dat otiskovaných průběžně v Ikarii a sama Ikarie (o tom se toho napsalo již dost).

       Nicméně jedno prohlášení k vydavatelům, které doufám nezapomenu přetisknout ještě v prosinci a v lednu:

       Vážení přátelé,

       chcete-li mít jistotu, že se celá vaše produkce objeví v materiálech Akademie, pošlete do poloviny ledna seznam své produkce pořadatelům Akademie.

       Pokud ve vašem časopise, fanzinu, antologii nebo sbírce povídek vyjde více než šest povídek, poštete organizátorům Akademie jejich seznam e-mailem nebo na disketě. Jinak se, pokud bych měl orientační seznam povídek opět připravovat já, připravte, že v něm vaše povídky či knihy nemusíte nalézt.

       A to by myslím byla škoda, orientační seznam Akademie je nejúplnější a nejpřesnější existující seznam SF produkce, který bude mít časem velkou hodnotu pro budoucí fanoušky, vydavatele a badatele. (V původních ambicích Akademie bylo dopracovat ho zpětně až do roku 1990.)

       Ještě dnes rád doplním chybějící povídky z Ikarie do chystaného internetového vydání materiálů Akademie.

       

Členové Akademie, kteří jsou sami novináři, nebo jsou s novinářskou obcí v častém kontaktu, by měli sami pokusit dotyčné novináře přilákat, po roční přestávce se opět ukázalo, že nechávat to jenom na mně ničemu neprospěje.

Po dvou bezproblémových ročnících, kdy předávací mašinérie jela jako dobře naolejovaný stroj, jsme si vybrali pořádný nášup zmatků. Aby se to pokud možno neopakovalo, pokusím se o následující poněkud nudné shrnutí. V internetové verzi IK je lze přeskočit ťuknutím sem.

       

       Zde je původní scénář:

       Z organizačních důvodů již nelze na poslední chvíli měnit pořadí kategorií, (obálky a hromádka zarámovaných a zasklených certifikátů se dost obtížně přerovnávají a Romanovi by to také ztížilo práci, i když to asi každá změna na poslední chvíli), proto jsem raději prohazoval jen osoby.

       

       

       Pár minut před zahájením byl program změněn kvůli neodkladnému jednání IŽ., které mělo trvat do jedenácti. Místo Iva jsem dal Juraje Maxona. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se ještě nedostavil JWP (špatně si přečetl pozvánku) dorazil Ivo, s tím, že jednání v jedenáct nekončí, ale začíná. Nasadil jsem ho i s jeho mobilem místo JWP.

       Pak se provalilo, že nepřišel J. Kulhánek, domníval jsem se, že za ty roky už ovládám egonoslovenštinu, ale asi ne dost, měl jsem za to, že je s ním dohodnutý, že přijde.

       Pak ta veselá epizoda s fanzinem Trosky a JTP. Do té chvíle jsem se domníval, že když někoho z nominovaných osobně zvu na vyhlášení Akademie, je tento sdostatek psychicky připraven převzít Cenu (po vzoru nejmenovaného měsíčníku bych mohl začít spekulovat, zda zde nešlo o zlý úmysl, ale protože jsem střízlivý, tak to nedělám, skutečně Jirko).

       Pak už toho na mě bylo moc a začal jsem dělat chyby.

       Když podle revidovaného scénáře 2.a došlo na Iva Železného, byl tento již kdovíkde a já nemohl nalézt papír se seznamem náhradníků. Nic nepomohlo, že sál byl plný vhodných osobností (seděl jsem v první řadě a neviděl Petra Kotrleho a Boba Svobodu z Polarisu nebo ON). Nenapadlo mě nic jiného než se na podium vyštrachat sám a udílet kategorii, ve které jsem byl sám nominován. (Seznam náhradníků by měl mít přímo Roman na pódiu, problém je ale v tom, že náhradníky jsou většinou scifisté zdaleka, o nichž se do začátku akce neví, zda přijedou, proto také jsou náhradníky, ale ty zase RL všechny nezná a nemůže zjistit, zda jsou skutečně v sále. Takže nejlépe by bylo, kdyby náhradníků nebylo vůbec třeba.)

       Jako řešení pro příští roky vidím posunout zahájení Akademie na třetí či čtvrtou hodinu, aby byl čas na důkladnou prezentaci všech přítomných.

       Dopadlo to nakonec takto:

       

Roman Lipčík svým humorem a pohledem člověka takořka zvnějšku přiblížil Akademické dění i divákům mimo Akademii (ovšem až na část věnovanou Ikarii, ta byla asi srozumitelná pouze čtenářům Interkomu).

       Veletrh mi připadá každým rokem zorganizovanější, plocha vyhrazená pro naše skotačení větší, řekl bych, že jsme vsadili na správného koně. Dříve diskutovaný poměr výhod a nevýhod udílení Cen Akademie na Veletrhu jednoznačně prokázal převahu výhod. Dokonce se domnívám, že ještě neumíme všechny nabízené výhody využít. Přítomné novináře například.

       Myšlenka Akademie předpokládá několik (mnoho) let nerušeného vývoje a hlavně rozvoje. Akademie nesmí ustrnout u pouhého udílení cen, o její práci musí být slyšet celý rok. Čekám na vaše návrhy a hlavně nabídky pomocných rukou.