Interkom: Parcon – Aval©on 98

Za deset minut půl jedenácté vyrážím z bytu, na zádech batoh a v rukou to, co jsem do něj nestačil zastrkat. Do metra skáču, když už se zavírají dveře, díky čemuž jsem ušetřen dlouhému intervalu a již v 10:35 si mohu koupit na nádraží lístek. Co mě kromě neuvěřitelně krátké fonty zaráží je především fakt, že tu měli čekat dva mí známí, kteří zde však evidentně nejsou. No nic, říkám, si, třeba taky přijdou pozdě.

Čekám, ale stále se nikdo neobjevuje. Ve tři čtvrtě mi to už nedá, a tak se vypravuji k vlaku sám. Stojím pod světelnými tabulemi a hledám odjezdové nástupiště. Vlak má odjíždět v 11:52. Je to zvláštní, ale žádný takový vlak na tabuli zatím není. Podívám se na hodiny. 10:47. To je za pět minut! Přeci tam někde ten vlak musí být! Kam ho schovali?

(Mimochodem pointa: jeden z těch dvou lidí, na něž jsem následující hodinu čekal, se nedostavil ani v půl dvanácté; přišel totiž asi o čtvrt hodinu pozdě a ujel mu vlak, díky čemuž se naštval tak strašně, že nejenže neodjel na Parcon dalším vlakem, ale navíc vzteky sežral všechno jídlo a proležel celý víkend v křečích.)

Programu bylo bohatě – běžel paralelně ve dvou až třech přednáškových sálech –, kromě toho se promítaly filmy v kině, na videu (také ve dvou místnostech paralelně) a hrály se hry. Ve forbesovně především Duke Nukem 3D a Kvák, jinak lístečky – ovšem nutno podotknout, že všichni lístečkáři se vešli do dvou tříd; kéž by to byla předzvěst toho, že už konečně začnou vymírat.

V kině pak běžel Kontakt, Koule, Vrána, Krysař a NEXUS, na videu kompletní Star Trek a Akta KiX, dále například Vodní svět, 12 opic, Ztracený svět, Dračí srdce, Soudné sestry, Pátý element, Osvícení, Spaceballs; vskutku přepestrá nabídka.

Ubytování ve spacáku bylo poměrně komfortní – v tělocvičně dvacet krát deset metrů prodlévalo kromě mě všehovšudy asi deset lidí (navíc jsme všichni mohli spát na žíněnkách), jinak třídy byly asi po patnácti (taky na žíněnkách) –, nicméně si již nejsem tak jist, jestli se letos dobře vyspali ti, kteří měli pokoje v Obchodní Akademii nad barem, kde se v průběhu první noci někteří fanové proměnili v uřvané alkoholové cisterny. Další nepříjemnost byla, že ti, co měli spát v hotelech, museli na noc odjíždět až do Havlíčkova Brodu (byť pravda je, že pořadatelé zajistili kyvadlovou dopravu).

Pátek byl ve znamení ubytování a potkávání starých známých. V šest hodin večer, ještě před zahájením, jsem měl s Honzou Macháčkem besedu o Workshopu; přišel si nás vyposlechnout asi tucet lidí, nicméně v okamžiku, kdy jsem začal číst kultovní povídku Workshopu, se v sále nějak rozmnožili, až jich ke konci bylo skoro čtyřicet.

Sobota začíná v devět hodin besedou se známými SF autory; inzerováni jsou Pecinovský, Kadlečková, Rečková, kdo tam byl a nebyl ovšem nevím, já se v tuto mrzkou ranní hodinu odešel dívat na koprodukční film NEXUS a velmi dobře se při něm bavil (asi jako při sledování Pohádek z mechu a kapradí).

Kolem jedenácté začíná besedovat Vašek Fořtík o Neviditelné Univerzitě, zřejmě té, kterou slavnostně založil na Pragoconu. Paralelně probíhá dražba rarit a vzácných knih a nepřekonatelná přednáška Františky Vrbenské o popravách v literatuře (a v minulosti). Dodnes lituji, že jsem nebyl na její první části na Pragoconu.

Po obědě přednáší Ondřej Neff a paralelně s ním kdosi ve vedlejším sále hovoří o UFO a záhadách; já tou dobou dospávám, co jsem zameškal minulý týden při přípravě jisté nejmenované šermířské hry. Ve tři hodiny začíná přednášet Tomáš Baloun o tricích ve SF filmech; základní myšlenka je pak asi následující: čas nejsou jen peníze (a naopak), ale také lepší modely pro film NEXUS. Poté následuje beseda s redakcí CRWE a mimoprogramové promítání Pákistánského SCI-FI filmu. Prý to byla naprostá bomba – emzák, neemzák; hlavně, že přijal islám. Já tou dobou už seděl v kině na Kontaktu a Kouli a vrátil se až pozdě večer, kdy končilo předávání mloků za vítězství v CKČ a začínala párty. Jelikož mi poněkud unikl její význam – té párty, nikoli CKČ – (snad proto, že se nenatřásám do rytmu hudby jako ostatní a nekupuji si lístky do tomboly), záhy jsem odešel na promítání českého amatérského fantasy filmu Legenda. Přestože amatérismus z díla čišel na všechny strany, myslím, že kdyby se film dával například v televizi Nova, prudce by stoupla kvalita vysílaných pořadů.

Neděle dopoledne je pořady doslova nabitá. Nevěda kam jít dřív, zůstávám několik hodin ve velkém sále a postupně sleduji křest nové povídkové sbírky Jaroslava Mosteckého (která byla napsaná podle ilustrace na obálce), dále besedu s redakcemi časopisů Dech draka, Ducháček, Fantastická fakta, Fantázia a Ikarie („ne, typografickou úpravu měnit nebudeme“, „co je v knihomorně, za to si ručí naši přispěvovatelé“) a nakonec velice zajímavou přednášku o tom, proč nepsat SCI-FI, v níž JVJ (Jan Vaněk Junior) nabádal patlaly grafomany, slovní průjmaře a jiné zvraceče textu, aby si posypali hlavu popelem, zalezli hluboko do džungle a uřezali si prsty nejlépe až u ramen, by již nikdy více nenapsali ani řádečku. Z pochopitelných důvodů se přednáška naprosto minula účinkem.

Odpoledne je poněkud volnější, zejména proto, že se jednak nenechávám zlákat přednáškou Martina Heislera o militantním humanismu, jednak nepotřebuji vědět, co je nového na Zeměploše (ale je toho zřejmě hodně, protože přednáška se protáhla téměř na tři hodiny) a jednak mám na sobě zářivě bílé kalhoty jak vyprané ve Vizíru, takže nemohu jít hrát Paintball.

Až kolem páté tedy odcházím na besedu s knihkupci a vydavateli, kde se mimo jiné dozvídám, že 4. díl ságy o Zaklínači vyjde nejdříve v záři (snad tím bylo myšleno letošní září) a že Laser chystá (slovy páně Jirkovského) „Třetí knihu krve v malinkatém nákladečku tři nebo čtyři tisíce kusů.“.

V šest hodin začíná první fantasy show šermířské skupiny Arien, již posléze přerušuje Egon Čierny zahalený v plášť a oznamuje, že letos v soutěži O nejlepší fantasy nikdo nevyhrál meč a do řádu fantasy se probojovali dva noví rytíři.

Jakmile show skončí, začíná volba MISS Aval©on. Kandidátek je jmenovaných asi deset, ale na pódium se nakonec dostaví pouze čtyři; ostatní kamsi utekly, zřejmě se domnívajíce, že ohňová show nezačíná až v deset hodin na náměstí, ale už nyní, přímo v hlavním sále, a že je spojená s pálením čarodějnic.

Od osmi běží v kině film Vrána: Město andělů a v hlavním sále předávání Koniáše pána Janiše a Podaného, které zastupuje JVJ, následované přednáškou Egona Čiernyho o hrdinovi ve sci-fi a fantasy. Od desíti pak na náměstí probíhá již zmiňovaná ohňová fantasy show (opět v podání skupiny Arien), čarodějnice se ovšem ku všeobecné lítosti nepálí, zato probíhá šermířské klání, lekce společenského tance, polykání ohně, vyfukování ohně a tak.

V noci pak v nabitém zrcadlovém sále vypráví Eduard Kocourek o sexu ve sci-fi a pouští přitom názorné ukázky; člověk se až diví, když se dozvídá, k čemu všemu lze také použít různé oddenky, větve, vývrtky a chapadla.

Po půlnoci následuje vyhlášení výsledků soutěže chtivých Ježíškova plamenometu; plamenomet nikde nebyl, vítězové zato dostali ochutnat guláše z pravého lidského masa (zajímalo by mě, kdo se obětoval). Popůlnoční promítání Kačenky se bohužel jaksi zvrtlo, dobří duchové nám nepřáli a porouchali promítací stroj.

Pondělí je den úplně poslední, pakuje se a na programu už toho mnoho nezbývá. O besedě s manažerem fandomu (byla-li) by měl napsat někdo jiný, já tou dobou ještě spal. O hodnocení conu taktéž, já tou dobou už seděl v přistaveném autobusu. Nicméně ať se tam s Vaškem Pravdou diskutovalo o čemkoli, rozhodně si myslím, že v přátelském duchu, neboť Aval©on byl prostě a jednoduše dobře zorganizovaný dobrý con s dobrým programem (přičemž absence zahraničních spisovatelů vůbec nevadila), a pokud se nestane příští rok něco nepředvídatelného, určitě pojedu zas.