Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Ke knize Vosí továrna jsem byl přilákán především recenzí Jana Vaňka jr. V IK 4/98. I přes kladné vyznění zmíněné recenze jsem ke knize přistoupil silně nedůvěřivě, ale tentokrát se mé temné představy nevyplnily. Kniha mne okamžitě pohltila.

       

       Vosí továrna sice není SF, ale mystika a tajemno z ní čiší od první strany. Svět písečného ostrova chráněného Obětními kůly, Bunkr, Oltář a lebka Starého Šavla a samozřejmě samotná Vosí továrna nenechají nikoho od knihy odejít.

       Příběh plyne zdánlivě klidně a je protkán velmi černým sarkastickým humorem. Pod zdánlivým klidem se ovšem skrývají prudké dějové zvraty. Současnost se mísí s minulými příběhy a příběh pomalu dostává jasné kontury. S ubývajícím počtem stran se děj vyhrocuje až do závěrečného finále, které mne skutečně překvapilo.

       Tuto knihu mohu doporučit těm, kteří jsou ochotni si na krátkou chvíli odskočit od vzdálených světů SF do reality, která však nemusí být o nic méně fantastická.

       Na závěr jsem si dovolil vytrhnout z kontextu krátký úryvek, který se může jevit jako vyznění této knihy. Je tomu ale skutečně tak?

       „Továrna byla pokusem nastolit život, vyrovnat se nějak se spoluodpovědností za tento svět, po kterém jsem nijak netoužil.

       Ovšem zabíjet, zabíjet je daleko snazší.“

       11. 6. 1998