Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Pokud od Pavla Housera někdo očekával něco reálnějšího, než byl „Román o vydře“ v Ceně Karla Čapka, tak se šeredně zmýlil. Autorovo dílo Se sáňkami po Tibetu je přinejmenším stejně podivné jako to předchozí. Pokud si však někdo myslí, že je alespoň více zaměřeno na SF, tak se mýlí ještě více.

       Útlý spisek, seříznutý do tvaru gilotiny, obsahuje devět povídek, Předmluvu a Doslov. Je to „… dílo nedávno zemřelého Ervína Krba bylo původně napsáno v asyrštině a navíc klínopisem. Téměř všechny povídky pojednávají především o alkoholu a alkoholicích.“

       Jednou ze světlých výjimek je povídka „Svatební hostina“, která hororově pojednává o velmi podivném zásnubním večírku. „Můj poslední soud“ zase ukazuje, že i Bůh může stárnout a senilnět. „Život géniův“ připomíná esej na téma, jak by skončil Jára Cimrman, kdyby se z něj stal alkoholik. Celé ladění sbírky mi vlastně připomíná schůzku Járy Cimrmana s Burroughsem, kteří tráví literární víkend ve skladišti rumu a piva.

       Nemohu říci, že tato sbírka je špatná, ale mně se tento styl vysloveně nelíbí a nesedí mi. Co ovšem mohu pochválit, jsou skvělé morbidní ilustrace. Ty skutečně stojí za to a pro mne jsou i mnohem zajímavější než celá sbírka. Pokud někdo objeví smysl této sbírky, tak se mu jistě bude líbit. Já jsem ho neobjevil.