Interkom: Těžká havárie při cestování v čase

Co se jejich kvality týká, vedle průměrných se objeví i několik slabších, ale také pár velmi dobrých. Jména autorů nalezneme velmi známá i skoro neznámá, kupodivu určitě nejslabší příspěvky pocházejí od Arthura C. Clarka a Isaaca Asimova, ovšem to jsou dílka, která si nekladla žádné ambice a která i svým rozsahem patří k trpasličím. Ani mnozí další známí autoři se nesnažili překonat sama sebe, většina povídek o cestování čase v této knize jsou spíše anekdoty či nezávazná žertování na dané téma, viz např. „Ti, co zabili Mohameda“ od Frederika Pohla. Vynikající, ovšem v českém překladu už známí, jsou „Vy všichni zombiové“ Roberta Heinleina, povídka která je správně „časově“ zašmodrchaná a přitom i příjemně děsivá.

V pomyslném žebříčku kvality ji ovšem o několik délek předstihly dvě jiné. Tou první je „Člověk ve svém čase“ Briana W. Aldisse (z roku 1965), v níž skutečně promluvil spisovatel, a která je ukázkou velmi moderně a na tehdejší dobu i experimentálně podaného příběhu, jenž není jen poutavým příběhem o čase a jednom možném paradoxu; je to vynikající a úžasné čtení, kterému se v této knize vyrovná (a snad ji i předčí) jen jediná další. Je to povídka zařazená v knize jako poslední, a sice „Nemoc času“ Martina Amise, která je zase komplikovaným zamyšlením nad plynoucím časem, podaným z úplně jiného pohledu, než jaký předvedli všichni ostatní autoři, zastoupení v antologii. Už jen kvůli těmto dvěma povídkám by stálo zato si knihu koupit. Je tady ovšem jedno velké ALE!

Takže teď k tomu, co se v knize nepovedlo. Tou první věcí je obálka, kterou nelze nazvat jinak než hnusnou; těžko si vybavuji, kdy naposledy jsem viděl nějakou podobně odpudivě nenápaditou a děsivě fádní. To ovšen není až taková tragédie. Hlavní věcí, která čtenáři drásá smysly, je překlad! Podle údajů v tiráži vyšla kniha v Bratislavě a těžko říct kdo, jak a pro koho ji překládal (či spíše znásilnil). Zpočátku má čtenář dojem, že na prvních stránkách narazil jen na pár stylistických škobrtnutí jako jsou spojení *vypracovaná kůže (s. 42, místo vydělaná), *nesedělo to dobře (s. 53), *rozmýšlíte správně (s. 56), *střed měsíce srpna (s. 95) aj. Potom nabudete dojmu, že překladatel/ka/ není příliš zběhlá v žánru sci-fi, protože objevíte třeba setkání s * Rámem (s. 47) nebo si všimnete střídání výrazů tempunaut a temponaut (s. 13-19). Čtete dál a zjišťujete, že jasno neměli překladatel a redaktor ani v pojmosloví historickém: kdesi prý stojí Tádž *Mahala (s. 135); co je strom Ygdrassil zůstalo také nepochopeno (s.190) a o kousek dále je řeč o galejích (s. 164, ovšem autor F. Pohl měl na mysli „galéry“), a na téže stránce je řeč o *Varusových kostech (je míněn vojevůdce P. Quinctilius Varo, jenž bojoval v Teutoburském lese). Ani flóra a fauna neunikly zohavení a deformacem - jakési zvíře se prý jmenuje titanother (s. 135, patrně se jedná o titanotherium). V de Campově povídce si překladatel či redaktor nejsou jisti ani tím, do které doby se hlavní hrdinové vůbec vypravili, střídají se tam údaje 5 a 85 miliónů let (s. 159, ovšem podle logiky příběhu je jenom druhý údaj správný). Jako každý odhodlaný čtenář se ovšem nevzdáte a čtete dál, zděšení ovšem roste, takže někde okolo třetiny knihy je vám jasné, že knihu: a) buď do češtiny překládal Slovák, anebo b) ji překládal Čech, ovšem nikoli z anglického originálu, ale ze slovenštiny, takže mu uniklo a zůstalo nepovšimnuto mnoho v obou jazycích podobných slov a obratů; jen tak se dá vysvětlit ohromující množství slovakismů, které v českém textu bijí do očí: *sivé vlasy (s. 96), *bankové akcie (s. 123), vítr *zesilněl (s. 130), nic společného s *levy (s. 137, jsou míněni lvi), *svorka poběhlic (s. 193, čili smečka), munice se *minula (s. 203) atd., atd., atd. Množství omylů a nedostatků je skutečně přímo ohromující a četba některých povídek je skutečným utrpením. Podle mého zjištění naprosto nejhůř dopadla povídka, jejímž autorem je Sprague de Camp a ve které se dá najít nejméně devět větších či menších - s prominutím - kiksů. Až komicky působí fakt, že desáté „škobrtnutí“ je už v názvu této povídky - ta se asi nemá jmenovat Puška PRO dinosaura, ale NA dinosaura!!!