Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Polemiky v Interkomu jsou pro mě SF samy o sobě. Mnohdy přímo F nebo dokonce H. Marně se tážu, o čem je vlastně řeč, proč se ti dva pánové napadají a spílají si, proč musí Z. R. popsat celou stránku návodem, jak se dostat do Spišské Nové Vsi, a proč pan V. P. zase jiné označuje za dinosaury... Samozřejmě všechny ty plky čtu rád, neboť právě ty dělají INTERKOM Interkomem a konečně otevřená diskuse vždycky přináší výsledek, ať už takový či onaký.

       Ty ohnivé polemiky, často svědčící o rozpolcenosti fandomu a tu a tam i o menších nenávistech jedněm ke druhým, mi připomněly cosi dávno známého, a musím se předem omluvit, že stránky Interkomu zneuctím trampingem. Ta rozpolcenost v SF totiž vzniká ze stejných příčin jako stálý boj mezi starotrampy a mladotrampy. Měli bychom si uvědomit, že všechno prochází vývojem - a tak zatímco starotrampové se drží svých stálých osad, hospod a písní z dob dřevních, mladotrampové zpívají folk a country a místo stálých osad objíždějí festivaly, nebo se (ti nejmladší idealisté) potulují přírodou, stále se zmenšující, a přespávají tam, kam se západem slunce dojdou. Mladotrampové nazývají své předky senil boys, starotrampové své potomky kovbojíčky - a nic s tím nenadělají ani tolerantní žijící trampské legendy bez věku, které balancují na pomezí obého. Neboť ani tyto legendy při veškeré toleranci nemohou než povzdychnout si nad ztraceným mládím, které vidělo a činilo všechno jinak, protože i svět kolem nich byl jiný.

       Nijak neskrývám, že pokud se mé přítomnosti na těch či oněch conech týče, je ovlivněna i tím, že jsem jakési kontakty s fandomem získal až coby zralý muž na hranici mezi mlado- a starotrampem, jehož Zápisky z Garthu vyšly patnáct let předtím a samotnému autorovi jevily se už jen jako kuriozita z dob pošetilého mládí... Co je to fandom, jsem se dověděl jen díky seznámení (vlastně náhodnému) s Ondrou Neffem, pro něhož jsem byl kuriózní postavou pistolníka a potulného šumaře, který neznámo proč a neznámo jak naučil se psát. V těch časech jsem se ovšem věnoval spíš literatuře dobrodružné a detektivní, nucen psát to, co ode mě potenciální nakladatelé žádali, a Christyho Bigse jsem uvedl na scénu jen proto, že jsem se složitými cestami dostal do okruhu SF koní Iva Železného (jako tramp-kamarád jeho tehdejšího nadřízeného).

       Na svůj první Parcon jsem se dostal opět díky Ondrovi Neffovi, a byl jsem ze všeho dění v Pardubicích (za hustého deště a zimy) značně zmaten. Jediné, co mě tam zaujalo, byla dražba antikvárních tisků, kde jakýsi šílenec (ano, tak se mi jevil) koupil moje Zápisky z Garthu za neuvěřitelných sto dvacet korun... Přednášky jsem sledoval jako E. T., protože jsem neměl ponětí, co je to kyberpunk a fantasy, stejně jako průměrný fan nepozná rozdíl mezi trampskou písní a country. Nadále jsem na cony vesměs nejezdil (když, tak spíš pro setkání s Ondřejem), neboť jsem si s lidmi kolem SF a toho ostatního vlastně neměl co říct.

       V poslední době jsem byl třikrát na Draconu a dvakrát na Bohemiaconu - tu i tam jsem byl vyzván k přednášce, na nichž nebylo právě natřískáno, a díky jimž jsem se možná pro řadu posluchačů stal ukecaným staříkem, který se snaží zavléci do SF trampské móresy...

       Ale dosti toho. Vlastně jsem chtěl říct, že přirozenou touhou dinosaurů je vrátit se tam, kde byli mladí a ještě nadějní. Sedět, popíjet a vést řeči, plánovat další a další cony a ceny a zakládat různá kuriózní sdružení. Asi jsem mnohé neuvedl, neboť, jak jsem se už zmínil, jsem v tomto případě E. T.

       Mladé to zajímá nepříliš, neboť většinu z nich tvoří pařani a příznivci fantasy a her na hrdiny. Za dvacet či třicet let budou na conech posedávat někde v koutku a dávat si navzájem flek a tuti umaštěnými obrázky čarodějů, gnómů a vikingů, zatracujíce mládež, která nemá vztah ke staré dobré fantasy, neví nic o tom, co to bylo sword and sorcery, vysmívá se zastaralé četbě o Lesích mytág a kostí a dalším (poněkud komickým) rekvizitám, a zaneřádila jejich Mysticon svými slabomyslnými helbryndami, kterých tu prodavači purdeltwistů nabízejí nepřeberné množství od těch nejmenších ručních polochromních pelc-tyrolek až po bezmála metrové hanspaulky s vlastním sekundárním putrem a vibrolitem.

       Podle mě, muže nepříliš zasvěceného, jsou jen dvě možnosti: Buď se navzájem tolerovat - a to nejen dinosauři a hrdinové, ale také Pražáci a venkované, Češi a Slováci a tak dále -, nebo prostě pořádat SFcon, Fcon a Hcon, každý někde jinde, každý o něčem jiném a každý pro někoho jiného. Sám bych s radostí pořádal Troskacon (třeba pod Troskami), na němž by se sešli pouze čeští a slovenští autoři se svými čtenáři, kde by se neprodávaly jiné knihy než české a slovenské, a kde by se popularizátoři žánru zabývali hlavně tím, jak přesvědčit českého fana, že domácí tvorba není o nic horší než zahraniční.

       Možná že je to taky volovina, ale třeba to stojí za úvahu.

       Odpusťte tedy pošetilému starci, jenž je pouhým spisovatelem a sám neví, jestli to, co píše, je SF, F nebo jenom H.