Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Čas od času podnikám křížové výpravy do knižních výprodejů v Praze a bezostyšně je plením. Najdete tam ledacos i ze SF&F a pořídíte to významně levněji než v normálním obchodě. Kazí to sice kšefty poctivým knihkupcům, ale zákazník nakonec není milosrdný samaritán, nýbrž je rád, když si počte a ještě něco ušetří.

       Při jednom takovém nájezdu jsem narazil na haldy Velinského Kontinentu neomezených možností, maně jsem si vzpomněl na Ostrov kapitána Doughertyho, který vyšel v prvním ročníku Ikáryje, a bez velkého rozmyšlování jsem knihu pohodil do nákupního košíku. Knihu jsem doma mrštil do krabice od banánů, kde si odpočala vedle jiných knih, které teprve čekaly na přečtení.

       Dostal jsem se k ní teprve v létě, když teploměr ukazoval 44 stupňů Celsia na slunci. Řekl jsem si, že bych se mohl zchladit nejen pod sprchou, ale i četbou knihy, která se odehrává na dosud literárně nevyužitém kontinentu - Antarktidě.

       Možná si řeknete, proč o tom píšu teď, když kniha podle tiráže vyšla již v roce 1995 a Interkom by přeci jen měl sledovat aktuálnější dění. Jenomže: v honbě za novinkami se snadno zapomíná na starší věci, stejně jako se při „pozitivní diskriminaci“ mladých (talentovaných, nadějných etc.) autorů zapomíná na staré kozáky. A ejhle, oni často umějí více nežli opěvovaní zelenáči!

       Velinského Antarktida je totiž báječné dobrodružné čtivo, které bezezbytku naplňuje definici SF jakožto zábavné literatury. Obsahuje tři novely, spojené bytelně vystavěným prostředím, věrohodným marlowovským hrdinou, jímž je novinář Christy Bigs, a charismatem stylu, který je čtivý, vtipný, nad věcí.

       Nechci se příliš zdržovat popisem děje jednotlivých novel, ale pro povšechnou představu je krátce vylíčím. V novele Den a noc, která je nejstaršího data (vyšla r. 1984 v antologii Stalo se zítra), pátrá Bigs po příčinách záhadných sebevražd slavných umělců, které jsou nakonec jen důsledkem mnohem větších lumpáren. Kriminální zápletku mají ostatně i další novely, je to ostatně žánr velmi populární. Ostrov kapitána Doughertyho obsahuje motiv vydírání, vedle toho pak SF motiv mimozemského ostrova. Obchodník s ledem pak popisuje jeden grandiózní podfuk, který málem skončil zkázou města.

       Velinského Antarktida je prostředí nelítostného kapitalismu: ať je u moci kdokoli, stejně je to lump a hrabe prachy jako všichni ostatní. Politické strany jsou úzce spojeny s korporacemi a pracují v jejich zájmu. Ovzduší je plné planých řečí a agresivních reklam, které trochu připomenou Pohlovy Obchodníky s vesmírem. Možná je to představa o kapitalismu, jak byl viděn z té špatné strany železné opony, protože jeho dnešní podoba je o dost jiná. Korporace jsou daleko důvtipnější, reklamní kampaně vychytralejší než jen prosté Kupte si támhleto, je to vaše jediná šance! Trochu mi to připomnělo Warrenův román U Nebeských bran, který pojednává o jedné zkorumpované rodině finančníků a politiků. Ten se odehrává ve dvacátých letech našeho století a kritizuje právě ono první, dravé období kapitalismu, které bohužel umožnilo vznik zhoubných revolučních teorií o „osvobození mas.“ Velinskému pochopitelně ani nejde o společenskou kritiku, jako Warrenovi, načrtnul prostředí, které se nijak nevyvíjí, a do jeho rámce zasadil jednotlivé příběhy. A ty jsou ve svém světě víceméně spokojeny, ani Bigs se nesnaží o nějakou změnu poměrů či podobné velikášské cíle, vždy mu jde o konkrétní lidi a jejich problémy.

       Tady by se dalo zcela přirozeně skončit, protože o zábavné literatuře se koneckonců moc filozofovat nedá. Při tom žalostném stavu, v jakém se naše mladá SF&F nachází, si ale dovolím vypíchnout určité věci, které dělají z eskapád Christyho Bigse tak dobré čtení. Dal by se z toho vlastně udělat workshopácký seminář, kdyby ovšem Workshop ještě nějak fungoval.

       První, co vůbec umožní postavám prožívat hodnověrné příběhy, jde stabilní svět, který vydrží i všelijaké rejpání. Musí vydržet onen pád ze šestého patra, nebo alespoň z pátého. Velinský tohle umí; načrtne obrysy a potom sebejistě vyplňuje siluety barvou, aniž by text zahltil sáhodlouhými popisy. Vlastně si ani neuvědomíte, jak k tomu došlo, a už jste ve Vanda Townu, kde se většina děje odehrává, jako doma. Je to přesně tenhle pocit: kdyby vám jednoho dne přišlo pozvání, jeli byste do známých končin a věděli, kde co je, jak se zorientovat. A to autor ani neposkytl podrobnou mapu světa na začátku knihy, jak se to dneska dělá.

       Svět je potřeba zaplnit životnými postavami, jejichž psýcha sice nemusí být kdovíjak komplexní, ale přeci jen by měla přesahovat figurky z černého divadla. Christy Bigs je hrdina v pravém smyslu slova: nenadělá moc cavyků, když je potřeba něco zařídit, dá se najmout, ale ne koupit, má zásady, ale není moralista, není děvkař, ale žen se nebojí. Použil jsem u něj přídomek marlowovský, protože vychází z postavy Phila Marlowa z Chandlerových detektivek, ale není to žádný derivát, je svůj. V předminulém díle vyšel ostatně esej Františka Novotného, který ukazuje na původ těchto hrdinů u rytířů bez bázně a hany, což samo dostatečně vystihuje jádro věci.

       Ostatní postavy jsou pochopitelně vedlejší a jsou načrtnuty velice úsporně, nejvíc patrně Bigsův sluha Wang, který je ovšem android. Přesto působí celistvě a přesvědčivě, liší se jeden od druhého. I oni jsou určitými typy: klany Dupontů a Morgensternů vycházejí z amerických poměrů, kde jsou takové podnikatelské a politické klany běžné. (Na druhou stranu, jak jsem již naznačil, moderní korporace typu Microsoft, Apple či internetové firmy jako Yahoo se již tomuto schematu vymykají a představují právě onu současnou globální tvář kapitalismu.)

       Nutno poznamenat ve světle Novotného úvah, že Velinského postavy svůj typus nezrazují a chovají se tak, jak mají. Tedy Bigs se nenechá koupit a nestane se profesionálním zabijákem, stejně jako guvernér Morgenstern nerozdá svůj majetek chudým a nestane se poctivcem.

       Konečně příběh. Kdysi jsem vyslechl od jistého profesionálního spisovatele chválu na román Friday Roberta Heinleina, který začíná zabitím, už na první stránce přijde někdo o život. Nemyslím si, že je třeba být takto radikální, koneckonců se dá psát i o jiných věcech, než zabíjení lidí na 1000 + 1 způsob, ale teorie rázného odpichu, „háčku“ hned v prvním odstavci, je myslím poměrně užitečná a Velinský se jí v podstatě drží.

       Struktura jeho příběhů je ucelená, stavba drží pohromadě, chybí jakákoli hluchá místa. Tady bych ještě připomněl techniku A. C. Clarka, který na konci kapitol umístil onen háček, aby čtenář musel otočit stránku a číst dál. Velinský to možná nedělá tak okatě, ale stejně jsem trpěl jako zvíře, když vlak zastavil v mém rodném městě a já jsem musel knihu na dvanáct minut zavřít, než budu doma.

       Konečně pointa. Tady se mnoho spisovatelů dá zlákat a své hrdiny buď přemrštěně odmění, nebo je bezdůvodně nechají zhynout. Ne tak Velinský. Například v Ostrově kapitána Doughertyho se vyskytuje kamínek, který svému nositeli zajišťuje jistou nesmrtelnost (aspoň do doby, než se jeho „kouzelná“ síla nevyčerpá). Byl jsem zvědav, jestli ho autor Bigsovi ponechá: v půlce knihy vyhodí zabijáci Bigse z patra a jemu se nic nestane. Když by mu měl zůstat, bude z něj v dalších knihách (nebo i myšlených osudech) Superman, a to by bylo pro něj jako typovou postavu zhoubné. Ale na konci se jeho síla samozřejmě ztratí a Bigs si poleží hezky dlouho v nemocnici, což je ideální řešení, protože jeho opožděná smrt by taky nebyla příliš uspokojivá z hlediska logického vývoje postavy.

       Velinského malá trilogie je zkrátka výjimečným počinem a v kontextu české SF tvorby snad i malým zázrakem. Proto nemohu skončit jinak, než důrazným doporučením, určeným hlavně mladším fanům, kteří autora možná ani nestojí: čtěte Velinského, je to zábava vpravdě královská.