Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

Osobně se přiznám, že jsem žádnou reakci na svůj článeček Je to sci-fi? neočekával (a Dáreček mě v tom jen utvrdil, když krátce po vyjití článku jda kolem mě utrousil, že přišel poněkud předčasně, protože zatím se pracuje na jiných aspektech Superseznamu). Článek Přemysla Houžvičky jsem přijal s poněkud smíšenými pocity; uvítal bych poněkud méně nabubřelý tón. V rovině faktické s jeho argumenty nesouhlasím a vzápětí je vyvrátím (snad se mi do toho v duchu statě mého odpůrce povede vpašovat i pár osobních u(na)rážek).

       Ve svém článku jsem pro čistku v Superseznamu horoval především proto, aby byl zajímavější pro případnou mladou sběratelskou generaci. Přitom jsem poukazoval na současný malý zájem o staré tituly. Přemysl naznačuje, že mám malou znalost problematiky a měl jsem se někoho zeptat o radu (zřejmě přímo Jeho Sběratelskosti; „Ó, velký Přemysle, prozraď mi, co dnes lidé kupují…“). Osobně se nedomnívám, že jsem tak málo kompetentní; motám se totiž kolem hromadění, nakupování a prodávání SF knížek už dobrých 15 let (ach jo!) a nikdy jsem toho tak docela nenechal. Poslední léto probírám knihovnu a občas také koupím něco lepšího po antikvariátech, když si sháním učební texty do školy. Podle mé zkušenosti je celkem masívní zájem o některé konkrétní poválečné či novodobé tituly (Adams, Duna, Lem, Souček, Strugačtí, někteří Sapkowští atd.); ve srovnání s nimi panuje o tituly předválečné hluboký nezájem a pokud se mi je podaří někomu udat, obvykle ho znám jménem a vím, že sbírá už dlouho. Zrovna poslední Minicon byl toho velmi hezkou ukázkou. Přemysl se mýlí (kromě jiného) i v tom, kdo je a kdo není starofan. Právě příklad z jeho článku — Jiřina Vorlová — je dinosaurus jako když vyšije, kam se na ní já hrabu!

       Musím přiznat, že je mi líto, že se Přemysl nesnížil k tomu, aby mi podal výčet titulů s cenou nad tisíc korun. Ono by se mi to při obcházení antikvariátů hodilo (a taky by asi bylo vidět, že jsou to začasté díla scifisticky obskurní). Kdo pamatuje staré dražby, musí se výčtu cen, vydávaným jím za horentní, usmát. Takový Nový úsvit by se před deseti lety vydražil na víc, než na pět stovek, a to ty peníze měly tenkrát dvakrát větší hodnotu a knížky byly pětkrát levnější. Ano, vydražil jsem si za tři stovky Narovnanou Zeměkouli od Fauchara — vzhledem k tomu, že kdyby takhle vázaně, s ilustracemi a obálkou, vyšla znovu, stála by nová zhruba stejně, přijde mi to jako „sběratelská cena“ naprosto směšné. Nebudu už o tom již dále polemizovat.

       O probírku titulů jsem žádal mimo jiné proto, že jsem kdysi dávno sám mockrát naletěl — občas to byla zajímavá exkurze do jiné oblasti literatury, ale často jsem se stal jen obětí literárního blábolu. Dostatečně zastará hloupost se stává tradicí — ale to by se nemělo podporovat, nýbrž mýtit. Proto jsem pro vyhození některých titulů. Jinak se tam může přidat třeba skoro kompletní Soudce Ti, kde se každou chvíli vyskytne nějaký nadpřirozený prvek. Jak každý pozorný čtenář pochopil (starodávná mystika se nevejde k dnešní fantasy), můj výpad nebyl obrácen proti Sapkowskému, ale třeba proti některým věcem od de la Cámary a vůbec knihám, které složily prostě jako praktická propagace okultismu. Tím, že se naše pohádky nikdo do SF tahat nesnaží, jsem pak mínil skutečnost, že Božena Němcová ani spousta dalších našich pohádkářů (snad) pořád ještě nejsou zařazeni do Superseznamu, přestože jejich díla obsahují prokazatelně nadpřirozené prvky. A onen mysticismus (třeba v Egyptské knize mrtvých od Spundy, kde vystupuje zlý čaroděj a mihne se i Anděl Posledního soudu) má podle mého názoru blíže právě k pohádkám nežli k fantasy. U kořenů Soudce Ti (a třeba toho Pavilonu hrůzy, co jsem o něm psal posledně) zase stojí čínské bájné motivy, nikoli nějaká autorská fantasie — přece se nebudeme zesměšňovat tím, že si do sci–fi přidáme třeba i Ilias a Odysseu — a přitom se tam dějí věci, které by moderní člověk nepokládal za možné a rozhodně to není ani klasická pohádka. Problém definice literárního žánru je zkrátka dost složitá záležitost — ale samozřejmě se mu můžeme vyhnout tím, že prohlásíme, že si do seznamu budeme dávat, co budeme chtít.

       Už jsem Superseznam nějakou dobu neviděl, ale ta zmínka, že do něj pronikla už i Záhada hlavolamu, mě fakt nadzvedla. Co je to za nesmysl? To ho nějaký scifista tak nutně potřeboval prodat? Vždyť létající kolo se v celé knize nikde nevyskytne, pořád se tam jenom mluví o nějakých z(a)tracených plánech a pokud si matně pamatuji, nakonec tam padne i zmínka, že to celé zařízení vůbec nemuselo fungovat. Pánové, pánové, já vás tak poslouchám a nestačím se divit, vy v tom ale máte guláš; to je sci–fi každá knížka, kde si někdo něco vymyslí?

       

       Je to sci–fi bývala hra, kterou jsme kdysi hráli s kamarády v antikvariátech. Tehdy jsem ještě žádné pořádné seznamy neměli a tak nám nezbývalo než zkoumat a koumat; často jsme naráželi a dávali se napálit (takový Útěk před žlutou hvězdou několikrát změnil majitele, než konečně vešlo ve známost, že je to hvězda židovská, nikoli nebeská); asi už jsem té hře odrostl nebo mě z ní vyléčila průtrž knih, které prokazatelně jsou SF, a přesto se nedají číst. Ale pro novou generaci tady vidím naději — jestli bude všechno SF, pak ji bude moci opět hrát.