Všechna práva © Interkom 1984 - 1998

       

Je tomu přesně pět let, tři měsíce a tři týdny, kdy u nás měl premiéru film Batman Tima Burtona. Nevím jak kdo, ale já byl snímkem nadšen. Výprava Antona Fursta, za kterou po právu obdržel Oscara, ve své pochmurnosti bezvadně synchronizovala s kvalitně zvládnutými hereckými party hlavních hrdinů, a zejména pak s neopakovatelným Jackem Nicholsonem coby Jokerem. Jack Napier/Joker povýšil zabíjení na umění.

       Před pár dny se plátna rozzářila již čtvrtým pokračováním dobrodružství Netopýřího muže, a já jsem z toho poněkud rozpačitý.

       Město Gotham má problémy. Tím pádem je má i Batman. Klid a pořádek tentokrát ohrožuje Mr. Freeze - bývalý vědec, který si po nehodě s chladící chemikálií musí udržovat tělesnou teplotu na bodu mrazu. Je proto oblečen do speciálního chladícího obleku a své protivníky s oblibou mění v kusy ledu.

       Na jiném konci města dojde k poněkud odlišné nehodě, z níž vzejde zabijácké monstrum Bane a žena-květina, vražedná Poison Ivy. Čímž je trojlístek záporáků pohromadě.

       Batmana však nečekají konflikty jen s nimi. Dochází k vážné roztržce mezi ním a Robinem, který má již dost života v jeho stínu. Navíc se v jejich domě objevuje neteř sluhy Alfréda - Barbara, dívka mnohem činorodější, než se od žákyň anglických internátních škol čeká. A sám Alfréd pomalu umírá...

       Karty jsou rozdány, jak by řekl nebožtík Joker, partie může být rozehrána. Dlužno přiznat, že je na co koukat. Výprava i všechny efekty jsou nadstandardní, kaskadéři odvádějí poctivou práci a kameraman se v rámci možností snažil vyhnout tradičním klišé (až jsem občas ztrácel přehled, kdo právě komu upravuje fasádu), ale...

       ... ale celý film je prostě příliš barvotiskový. Postavy již nejsou postavami, jakými byli v prvním díle, ale figurkami z pouti. Přišly o svou tajemnou neopakovatelnost, kterou jim vdechl Burton, a výměnou zato dostaly spoustu pozlátka, které bez pouťového osvětlení ztratilo lesk. Nedá se na ně vzpomínat.

       Stejně tak je bohužel nutno konstatovat, že ani v obsazení neměli autoři šťastnou ruku. Plakátově snad vděčná tvářička George Clooneyho se pod netopýří maskou změní v tisíckrát vymáčený hadr na podlahu a pamětníkům nezbývá, než nostalgicky vzpomínat na stylově přesný úšklebek Michaela Keatona. Parkety Chrise ODonnella a Umy Thurmanové budou přes veškerou jejich snahu ležet patrně v jiném jevišti a Alicia Silverstoneová je prostě moc mladá. Vrcholem všeho je pak obsazení Arnolda Schwarzeneggera do role Batmanova úhlavního nepřítele. Nebýt to očividně ekonomická záležitost, podezírám Schumachera ze šílenství.

       Diskutabilní jsou i některé obraty v příběhu, například Batmanovo chování k Robinovi nebo napravení Mr. Freeze. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že při zachraňování zamrzlého Gothamu se netopýří muž i s kolektivem o pár chvil opozdili. A městu samotnému jakoby ubylo na pochmurné monumentalitě, což se tvůrci nepříliš úspěšně pokusili zachránit trochu samoúčelnými sochami.

       Měl-li bych srovnat oba zmiňované snímky, pak Burton vyprodukoval noční můru, zatímco Schumacher barevnou halucinaci. A já se raději nechávám unášet šílenou hrůzou a hrůzami šílenství.