Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Není tomu tak dávno, co jsem se domníval, že autor reportáže z nějaké akce:

       a) by na akci měl být,

       b) by měl zhlédnout alespoň polovinu programu,

       c) by si měl pamatovat, kterou polovinu zhlédl,

       d) by měl být schopen shrnout to, co zhlédl.

       Není tomu tak dávno, co mi bylo vysvětleno, že autor reportáže z nějaké akce některý až žádný z výše uvedených bodů splňovat nemusí.

Na Pragocon jsem se velmi těšil a už ve vlaku jsem se klepal nedočkavostí. Učast našeho klubu (SFK Rauko) byla však menší, než na minulém ročníku, jeli jsme totiž jen tři. Já, Lukáš Svoboda a Břéťa Olexa. Přesto to byl velmi vypečený ročník, ale o tom až později.

Pragocon stejně jako loni probíhal v Dejvicích, v ZŠ na Náměstí svobody. Začal v sobotu ráno 30. ledna, skončil po poledni následující den. Letošní ročník nikoho nenechal na pochybách, že se jedná o herní con a že přednášky jsou pouze doplňkovým programem. Na základě toho by samozřejmě bylo scestné tvrdit, že náplň conu byla slabší v porovnání s ostatními cony; nebyla slabší, byla jenom jiná. Kupříkladu na Gameconu nejsou přednášky téměř žádné, a také se na něj jezdí a líbí se.

       V budově školy byla k dispozici šatna (jež ovšem nefungovala přes noc, což nebylo příjemné), stánek s knihami, burza a bar. Co neměli v baru, měli ve večerce sto metrů opodál.

       Stánek Duhařů se bohužel nacházel příliš stranou, a tak se obávám, že k němu mnoho lidí nezabrousilo.

       V sobotu večer bylo na conu šest set lidí.

Presence byla dobře zvládnutá a procedili jsme se skrz ni dostatečně rychle, pak začalo seznamování se s progamem, který byl tradiční Pragoconský, takže tam byla sposta takových příjemností, které člověka pohladí, ale nevytrhnou z reality. Byl to vyvážený program, který bych přirovnal k umně namíchanému salátu. Vše lehce stravitelné, nenáročné, příjemné a nekalorické. Hlavním tahákem soboty byla jednoznačně Františka Vrbenská, která plné dvě hodiny vyprávěla o Asijských mýtech. Františka opět dokázala, že její hypnotizující a fascinující styl vyprávění nemá v našich luzích a hájích obdoby. Mezi jinými si také návštěvníci mohli poslechout C. Broma (literární workshop), ing. V. Semeráda (vědecké pojetí démonů), ing. J. T. Pelecha (náměty a hrdinové v literatuře) a také mne (Urotsukidoji - počátky animovaného sexu). Mezi tím si také bylo možno udělat IQ testy, já sám jsem se na to chystal, ale když jsem tam vešel a byla mi předložena první hádanka, tak jsem tak strašlivě zapremejšlel, že v okolí několika metrů vybouchly všechny tužky a papíry se samovolně vznítily - takže jsem byl požádán, abych již nikdy nepoužíval svůj mozek a získal jsem známou přezdívku Radiáček a smlouvu na natáčení osmé řady seriálu Akta X.

Materiály obsahovaly pouze program a Slavického knihu Fatální válka, sloučenou se sborníkem nejlepších povídek ze SF soutěže začínajících autorů. Letos bylo pořadí tajné až do vyhlášení, pročež ve sborníku není otištěno. Jelikož, zdá se, by kniha měla být přístupná i na volném trhu, snad vyjdou nějaké recenze, z nichž si budete moci vytvořit názor na to, zda knihu koupit, či nikoli.

Vlastní herní místnosti měly firma Templum a parník Paluba s deskovými hrami, nakladatelství Altar, kde bylo k zapůjčení a kde se hrálo Dračí doupě, Talisman a Aréna, a společnost Warlord. K dispozici byla též počítačová herna.

       Všude po chodbách a po třídách pak bylo vidět lístečkáře, namnoze ve stavu lačného upíra před akcí, hráli se Setleři a Roborally. Ani sehnat někoho na Shadowrun nebyl problém. Noci pak kralovala Mafie.

       V neděli zájem opadl, což souviselo jednak s menším počtem návštěvníků a jednak s všeobecnou leností vstávat a faktem, že con končil krátce po poledni, pročež nemělo přílišnou cenu se zapojovat do nových klání.

V deset hodin v sobotu otevřela program přednáška o Amberzine. Dvě hodiny po ní začal J. T. Pelech hovořit o námětech a hrdinech ve fantasy literatuře, o tom, co jsou to hlavní a vedlejší postavy, jakými způsoby se projevují v díle, kdy a jak umírají. Později se přednáška změnila v debatu až hádku, zda existují kladní a záporní hrdinové a co je to vlastně kladný a záporný hrdina.

       Po Pelechovi nastupuje zlatý hřeb programu; Františka Vrbenská se svou přednáškou o asijských mýtech. Předčítání dobové literatury se střídá s komentářem, informacemi o historii a (!) hudbou. Lidí bylo tolik, že sál (doslova) praskal ve zdech. Je mi líto přednášejících, kteří měli vedle Vrbenské paralelní program.

       Ve tři hodiny následovala přednáška Vaška Píchy o posunu významu slov, který se udál v rozmezí posledních několika staletí, jakož i o zavádění českých jmen. Přednáška by podle mých informací měla být otištěna v Interkomu, pročež se o ní nebudu blížeji zmiňovat.

       Program pokračuje založením společenstva oříšku a besedou o Workshopu, na níž jsou zajímavé dvě věci (přičemž ta druhá je zároveň tristní); že ji mám vést já a že ji mám vést dvě hodiny. Besedovat dvě hodiny o principech Workshopu a neunudit diváky k smrti je přibližně stejně náročné jako tu samou dobu vyzdvihovat nekonečnou kvalitu nových modrých propisovacích tužek s křidélky; naštěstí jsou mi ku pomoci Vašek Pícha a Michael Bronec, takže mimo základní poznatky o Workshopu jsou diváci v sále obohaceni také informacemi o tom, jakým způsobem (někteří) lektoři píší posudky, na jaké chyby je možné narazit ve špatně přeložených knihách, kdy bude jarní literární víkend a proč je dobré na něj jet.

       V šest hodin začíná přednáška Petra Čáslavy o „počátcích animovaného sexu“. Nezbytnou součástí jsou videoukázky ne nepodobné těm z Avalconu.

       Sobotu uzavírá beseda o tvorbě díla na Internetu. Záhy se ukazuje, že se vlastně jedná o multimediální gamebook ve třetí osobě, který autorka průběžně dotváří podle toho, jakou linií se čtenář vydá, a nestíhá to, protože linií je čím dál víc. A proto hledá nějaký způsob, jak nalákat na tvorbu gamebooku další autory, případně jak zapojit do celé tvorby i čtenáře. Besedující bohužel nebyla příliš výraznou osobou, a tak byla nakonec přehlušena třemi účastníky, kteří se začali hádat o tom, co je umění, jestli gamebook na Internetu je umění, jestli máme právo takové umění tvořit, když není ani dílem literárním, ani filmem, a kam ten svět spěje.

Tak to bychom měli sobotní program, samozřejmě, že Pragocon není jenom o něm. Velkou úlohu v něm hrají zejména hry a těch tam bylo požehnaně. Sám jsem si zahrál jen málo, ale byl jsem z toho nadšen. Jsem rád, že si lidé stále umějí hrát a k dokonalosti to dotáhla např. firma Templum, která na Pragoconu presentovala své logické hry. Vše pěkně provedené (ve dřevě!) a opravdu slušně vymyšlené. Kdo nechtěl okusit tyto lahůdky, tak mohl zavítat na představení nové hry firmy Warlord, ve které jde o stavění vesnice, sám jsem ji nezkusil, ale zasvěcení tvrdí, že je to více než slušná záležitost. A kdyby ho nezaujalo ani to, tak se mohl jít kouknout na výběr toho nejlepšího ze seriálu o podivné rodince Simpsonových.

       No a pak už se vlády ujala ponurá paní noc a já se s doprovodu posádky SFK Avalon vydal do přívětivého prostření přilehlých hospůdek a restauračních zařízení. Něco po půlnoci jsme se dostavili zpátky do školy, kde nám otevřel slovutný pan hlavní pořadatel V. Fořtík. Na chodbách v rozporu s blížícím se svítáním stále byly houfy lidí v zuřivých debatách, to mne upřímně udivilo. Sám se považuji za člověka se slušnou výdrží (na Avalconu-Parconu jsem spal po tři noci sotva čtyři hodiny) a vím, že jsou lidé, kteří jsou schopni dvojdenní con absolvovat v kuse, ale na Pragoconu jich byla nevídaná kumulace. Odhaduji, že na chodbách byla i dlouho po půlnoci necelá stovka lidí! Sám bych ještě i chvíli pobyl, ale když ten spacák tak lákal a tělíčko se stále více dožadovalo odpočinku. Nakonec jsem se nechal přemluvit a ulehl na tvrdou podlahu. Řeknu vám, není to zrovna slast, ale co má člověk dělat, že.

V neděli ráno měla začít znalostní soutěž o fana roku. Sháňku po soutěžících však bylo lze nazvat bezmála zoufalou, pročež ani nevím, jestli letošní rok nějakého svého fana z Pragoconu má.

       V deset hodin se na diskusi s autorem Lunarys dostavuje Pavel Houser a začíná diskutovat. O sobě, o své knize, o Garikovi. Místy se připojuje J.T.P. a dozvídáme se něco málo ze zákulisí tvorby Lunarys.

       V jedenáct hodin začíná Vašek Pravda lákat do fandomu novou krev, paralelně T. Sýkora přednáší a sci-fi a počítačích. Přednáška o sci-fi a počítačích je ve skutečnosti o Y2K - roku dvě kila - neboli o následcích přechodu z roku 1999 na 2000 (respektive 99 ->> 00, tj. 1999 ->> 1900) v pamětech počítačů. Sýkora varuje, že na přechod není uzpůsoben BIOS motherboardů mladších roku 1998, ani W95, a že u novějších počítačů je problém obstojně vyřešen jen do roku 2035; pak že se znovu o slovo přihlásí konzultanti a budou za těžké peníze předstírat, že hledají řešení.

       Později doma se ukazuje, že pan Sýkora je také konzultant, protože můj motherboard z roku '96 zvládá přechod bez problémů a W95 jakbysmet.

       Ve dvanáct hodin informuje Michal Bronec o existenci Společenstva J. R. R. Tolkiena a ve vedlejší místnosti křtí Adam Slavický svou knihu. O hodinu později program přednášek uzavírá Egon Čierny diskusí o politické straně scifistů.

       Poté už následuje jen vyhlášení Mimozemšťana roku, tombola a vyhlášení výsledků literární soutěže.

Ráno bylo poznamenáno totálním zdřevěněním. Připadal jsem si jako legendární Pinochio (i nos mám krapet větší, než je všeobecný standart) a k tomu všemu se přidal jeden Pragoconský agitátor, který, vida, že nejsem zrovna ve formě, snažil se mne nalákat na znalostní soutěž Fan roku (zřejmě spatřil mou exhibici na IQ testech) probíhající od časných devíti nula nula. Inu, co naděláš, národ si tě žádá, pravil jsem si a vydal se do určené místnosti. Nejdříve mne zarazilo to, že jsem jediný soutěžící, ale pak jsem se rozhodl, že si to alespoň sám se sebou pořádně rozdám. Posléze však byla má radost zkalena, páč se dostavilo několik dalších soutěžících (agitátor zřejmě začal podplácet). Soutěž byla tuhá a spoustu věcí jsem nevěděl, ale přiznám se vám, že jsem navzdory tomuto přece jenom vyhrál (skvělé CD Dr. Mozek mi bylo odměnou). Mé výtězství nejvíce naštvalo jednoho mého soka, který měl asi o čtvrtinu bodu méně a octl se tak na druhém místě. Che. Che.

       I v neděli probíhaly IQ testy a nejrůznější diskuse (o fandomu, o knize Lunarys, o politické straně scifistů atd.). V horních patrech to zase vřelo a karty dopadaly na stoly s nehranou rázností. Vše vyvrcholilo tombolou v patnáct hodin.

       Z předchozích řádků jistě pramení, že letošní ročník Pragoconu byl slušnou uzáležitostí. Skvěle jsem se bavil a přeji pořadatelům ještě mnoho dalších obdobných ročníků. Ale samozřejmě - každá kráska má někde ukrytou pihu či mateřské znaménko, proto si i já dovolím vytknouti pár věcí, které mně na Pragoconu vadily. Tak v první řadě to byl hodně slabý bar, který mne naprosto neuspokojil. Ne že bych byl násoska, ale třeba pivo by měli mít (tohle bylo v zápětí napraveno, ale plechoidním mokem a to já nesnáším). Celkově to bylo uděláno tak, že i když jste si u baru něco koupili, tak si nebylo kam s tím sednout, abyste nebyli rušeni a nebo někoho nerušili sami. Burza knih byla obzvláště nezajímavá a samozřejmě největší zápor ze všech: hlavní pořadatel vypadal stále svěže (navzdory mému strhanému vzezření v druhém dni) a na otázky ohledně conu odpovídal klidným vyrovnaným tónem!

       No a pak už zbyl jen čas na hořké loučení, potřásání končetin, objímání trupů, slzopudné řeči a mávání kapesníčkama. No což - rok uplyne jako voda - není liž pravda.