Všechna práva © Interkom 1984 - 1999
Star Trek - Fikce pomáhá skutečnosti
12. - 14. srpna 1998 více jak osmdesát vědců NASA diskutovalo o možnostech mezihvězdných letů. Seminář, který byl fórem renomovaných fyziků, vědců a vybraných vynálezců, zde společně diskutovalo o perspektivách nové fyziky při vývoji převratných pohonných systémů.
Diskutovalo se zde mimo jiné i o tzv. pohonu warp, což je pojem, který se objevil v televizním seriálu Star Trek a který, mimo jiné, propaguje astrofyzik Miguel Alcubierre z univerzity ve Walesu. V roce 1994 uveřejnil v odborném časopise Classical and Quantum Gravity studii, v níž vysvětluje, že cestování rychlostí vyšší než je rychlost světla nemusí bezpodmínečně porušovat principy Einsteinovy teorie relativity. Od té doby mu dali za pravdu i jiní fyzici.
Hlavní otázkou ale zůstává, jak získat dostatek energie na to, aby se rychlosti světla dosáhlo. Pomocí spalovacích motorů to bohužel nejde, a proto jedním z hlavních témat bylo hledání alternativních pohonných systémů. Dnes se vědci domnívají, že velké množství energie by se dalo získat přímo z vesmíru. Tato energie pochází z tzv. „fluktuací nulové bodu kvantového vakua“. Tyto „fluktuace“ by mohly skýtat lidstvu, pokud by se je naučilo zužitkovat, nekonečnou energii. Tato energie by byla k dispozici pro interstelární lety stejně, jako by znamenala zdroj čisté a neomezené energie pro civilizaci na Zemi.
Další možnou alternativou by mohla být energie získaná anihilací hmoty a antihmoty, podobně jako je tomu u reaktoru na lodích v seriálu Star Trek. Energie antihmoty je obrovská a to při velmi malém množství. Bohužel výroba antihmotových částic je velmi zdlouhavá a výroba byť jen malého množství této látky by trvala i několik tisíc let. Pokud by se však našel způsob, jak rychle produkovat tuto látku, bylo by možné o ní uvažovat jako o další alternativní energii pro lety do hlubokého vesmíru.
Jen jako zajímavost, 1 g antihmoty by, podle vědců, dokázal vynést raketoplán na oběžnou dráhu Země.
admirál Radek Malík