Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Když jsem spatřil jméno autora téhle celkem útlé knížky, vzpomněl jsem si, že vyhrál loňský ročník soutěže Ikaros a že se ta jeho vítězná povídka dobře četla. Nalistoval jsem pár stránek, uviděl jméno Pěnkavka Gowery a byl jsem rozhodnut o koupi. Mám rád návraty oblíbených hrdinů, ale nesmí to být psané jako vícedílné pokračování, nýbrž jako samostatné romány, spojené prostředím a postavami.

       Těšil jsem se na technologa Harga a kyborga-válečníka Oggerda, ale autor mi připravil překvapení - hlavním hrdinou byl tentokrát jenom Gouvernet Raymond Fink zvaný Pěnkavka Gowery, čerpající řádnou dovolenou ve staré vlasti - v regentství Boiohiem, spadajícím pod německé Císařství. Původně měl Gowery v úmyslu jen se tak poflakovat po Praze, navštěvovat staré známé a opíjet se v hospodách (čili provozovat zábavu tak obvyklou a typickou pro dnešní dobu), ale postupem času se začal zaplétat do sítě intrik, tajných projektů a odlivu nadějného univerzitního dorostu na místa neznámá.

       Asi tak do půli knihy nevíte, co si o tom myslet, pak najednou pochopíte celý smysl projektu Berserkr a pasivní úlohu Goweryho v něm, a nakonec odhalíte, že všechno není tak, jak se původně zdálo. Je to taková postkatastrofická středověká akční detektivka, kde vyšetřovatel je zároveň bývalým vyjednavačem a parlamentářem z bitvy u Laramise, kde pozabíjel během pár desítek minut stovky těžce vyzbrojených jezdců a stal se nezranitelnou legendou, ačkoliv ve skutečnosti skoro umřel.

       Poznáte společnost po druhé energetické válce, kde Evropa je oddělená od zbytku světa hustými neprobádanými lesy a radioaktivními močály a pouštěmi a kde nová šlechta se starými ambicemi a touhou po absolutní moci konspiruje za zády oficiálních struktur (za spolupráce některých jejich úředníků) a připravuje plán ovládnutí Čech ve jménu bezpečnosti Evropy.

       Gowery nejen že zdárně odhalí a potrestá padouchy, i když nikdo a nic není černobílé, ale stihne se i zamilovat do své nevlastní sestřenice, která by spíš potřebovala ohnout přes koleno a dostat na holou. Kniha sice končí těžkým happyendem, ale nepředpokládám, že by se Pěnkavka oženil, usadil a začal budovat politickou kariéru po boku svého strýce a tchána. Jestli pan Šlechta napíše a vydá nějaké další příběhy Goweryho Finka, doufám, že se v nich dočteme, jak si užil prázdninovou lásku a pak rychle zmizel nebo jak se mu narodila dcera a on byl vyštván z domu jejím nočním křikem a denním manželčiným lamentováním, že by měl konečně začít dělat něco pořádného. Takže vzhůru za dalším dobrodružstvím!