Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Nejspíš nejsem ten pravý, kdo by měl recenzovat SF sitcom Červený trpaslík (ČT) - nevím o něm totiž dohromady nic jiného, než že se mi líbí a natočila ho BBC. Filmoví odborníci ale zatím na stránkách Interkomu k tomuhle dílu mlčí, a tak snad bude lepší tento poněkud osobní výlev než nic.

       Vzpomínám si, že první dva či tři díly ČT mě příliš neoslnily a nějak jsem nevěřil, že by nepříliš přitažliví hrdinové trčící v lůně kosmického korábu Red Dwarf utáhli přes padesát dílů televizního seriálu. Zejména Kocour mi docela lezl na nervy. Postupem času mě ale všichni ti mizerové dostali a dnes už se na každý díl docela těším (i když občas jsem poněkud zklamán).

       Proč? ČT je prostě legrační ski-fi blízká mému srdci. A je to přitom opravdová ski-fi o lítání Vesmírem, žádný poněkud rozvařený čarodějný lektvar typu Pratchettovy Zeměplochy. Málo platné, vychoval mě Lem se svými příběhy Iona Tichého a můj vývoj pak „dorazil“ Douglas Adams, s tím nikdo nic nenadělá. Z obou těchhle „archetypů“ dobré humoristické SF pak v ČT něco je - a já z toho mám radost. Jsa totiž parciálním technokratem, androidy mám odjakživa radši než magiky a palubní počítače víc než kouzelné hůlky.

       Snesete-li banalitku, ČT se mi dále asi líbí hlavně proto, že tak nějak věřím jeho hrdinům, nebo co. Ačkoliv trčí v Hlubokém vesmíru miliony let, jsou pořád velmi příjemně pozemští a převážně jen tak roztomile tlachají. Inu, mně už stačí na stará kolena málo a jeden dobrý fórek mi dá víc než padesát dílů Star Treku (ty mi totiž, abych to upřesnil, nedají vůbec a dokonale nic).

       Scénáře jednotlivých dílů ČT samozřejmě nedělají nic jiného, než že vykrádají a parodují klasické SF motivy. Kradou ale poměrně hezky a tak nějak bohatým berou a chudým rozdávají - totiž rozdávají SF atmosféru i těm, kdo jinak o tenhle žánr ani nezavadí. Nezávaznost a libovolnost těchhle krádeží nejspíš leckterého pravověrného scifistu dráždí, jenže já holt nikdy nebyl pravověrný scifista, v tom je jádro pudla.

       Ale já vám to teď všechno řeknu úplně jinak a v poloze ještě soukromější. Mám patnáctiletého syna. Kloudné slovo aby z něho člověk páčil heverem a stupeň jeho permanentní opozice je závratný. Je vlastně stejně jako já vlažný scifista, ale oblíbil si SF typu Kulhánkových jatečních závodů - i v tomto ohledu je tedy poněkud na druhém konci Hlubokého vesmíru. Komunikace zkrátka oboustranně vázne, a tak oba číháme na každou chvíli, kdy se dáme dohromady. Takové chvíle poslední půlrok nastávají každý pátek ve 21.30, kdy na ČT 2 dávají ČT. Sedneme si k bedně, pochichtáváme se spolu nejnovějším kouskům Listera, Rimmera, Kocoura i Krytena a lebedíme si. Což zdaleka není málo - však jednou sami uvidíte, až budete mít kupu pubertálních dětí.

       Abych z tohoto textu učinil alespoň částečnou recenzi, měl bych se asi vyjádřit ke kvalitě překladu, dabingu a tak. Ale to opravdu raději nechám povolanějším. Mně osobně překlad nikde nedrhne a dabing mi připadá téhle rozmile potrhlé podívané celkem adekvátní. Toť vše.