Interkom: Hranice pomsty

Malíř Dekamp získá v restituci usedlost Kavalírku. Restituované dědictví po podivínském strýci stojí někde mezi silnicí a skládkou odpadků. Je značně zchátralé a částečně obklíčené paneláky. Hned první noc, která připomíná spíš nocování ve zřícenině, se dostaví první host. Oslovuje malíře jako rytíře de Campo, o sobě tvrdí, že se jmenuje Jean de Loup a prosí o pomoc pro svou sestru Germaine. Za chvíli jej dostihnou zřízenci z blázince vedení sestrou Marií Černou a odvedou jej. Malíře zaujme neuvěřitelná návaznost bláznových halucinací na jeho vlastní nezvykle podrobné sny. Rozhodne se tedy ošetřovatelku nočního návštěvníka vyhledat a dovědět se o něm víc. Najde ji a stane se obětí pokusu o hypnózu, snad dokonce o vraždu. Pokusí se tedy navštívit pacienta. Není to žádný Jean de Loup, ale obyčejný český Jan Vlk. Čím víc se Dekamp o věc zajímá, tím více se stává terčem podivných událostí. Podaří se mu najít Hermínu (Germaine), ale Kavalírku přepadnou středověcí nájemní vrazi a dívku odvlečou. Přepadení zaplatí životem malířův přítel a do věci se vloží policie. Dekamp nakonec uvěří, že dvě stě let stará šlechtická historie jeho předka a jeho temnými silami obdaření nepřátelé jsou stejně reální jako dvacáté století. Pochopí, že není důležité, jak jeho „posedlost“ vidí ostatní. Rozhodne se brát věc vážně a bojovat proti zlu na obou frontách, v historii i současnosti...

Kniha se mi velice líbila. Je plná dobrých nápadů, má příjemně tajemnou atmosféru a jakýsi úsměvný odstup. Čte se velmi dobře. Pořád se v ní něco děje a kombinace romantických epizod s naší realitou dává příběhu specifickou originální tvář. Není to SF, ale přesto si ji troufnu doporučit. Je v ní totiž všechno, co v knize má být, a navíc ještě něco, co neumím dobře definovat. Je to stejné koření, které dával kapitán Kid do svých písniček celý život: lidskost.