Interkom: POLCON 1999

Na letošním Parconu jsem obdržel od našich polských hostů pozvání na největší polský con, Polcon, který se letos konal ve dnech 26. - 29. srpna ve Varšavě. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu, i když to dost trhalo kapsu. Pro srovnání: vstupní poplatek 70,- zlotých, jeden nocleh 33,- zlotých, zpáteční jízdenka IC z Ostravy do Varšavy 850,- korun. Jídlo je další kapitola: nejlevnější kafe v plastikovém kelímku 2,50 zl., dvě míchaná vajíčka a dvě housky v bufetu 5,50 zl., nejlevnější pivo 4,- zl. Připomínám, že jeden zlotý pořídíte přibližně za devět korun. To pro ty, kterým se kopřivnický Parcon zdál příliš drahý.

Tomasz Kołodziejczak, který mě pozval a byl jakýmsi mým patronem, mě požádal, abych přijel o den dřív, že tu jednu noc přespím u něj a že si alespoň v klidu a nerušeně pokecáme. Vyjel jsem tedy už ve středu. Cesta, na rozdíl od zkušeností většiny cestovatelů, píšících zprávy z conů, uběhla bez jakýchkoliv zvláštních příhod, takže jsem s pouhým půlhodinovým zpožděním vystupoval na varšavském centrálním nádraží, kde mě čekal Tomasz se svým Fiatem Uno. Poseděli jsme, popovídali si, whisky popili, Tomek mi dal čerstvě vyšlý druhý díl svého románu z cyklu Solární dominium (je přinejmenším stejně dobrý jako ten první, máte se na co těšit) a druhý den dopoledne jsme se vydali na místo conání.

Areál Varšavské university vypadá jako většina areálů většiny universit, takže opět žádné překvapení. Milé bylo, že hlavní budova a koleje se nacházejí přibližně dvě stě metrů od sebe. Na Polcon se dostavila necelá tisícovka účastníků, což bylo pro organizátory z varšavského klubu Rassun docela zklamání, protože počítali s dvanácti až patnácti sty. Nu, nic není dokonalé. Zahraniční účastníci tam byli celkem dva - Pavel Weigel a má maličkost. Vzali jsme si s Pavlem jeden dvoulůžkový pokoj v osmém patře a vrhli se do víru dění.

Jelikož nepřijela žádná zahraniční hvězda, ležela veškerá tíha programu na polských autorech, redaktorech a vydavatelích. Takže byla spousta besed se Sapkowským, Ziemkiewiczem, Białołęckou, Kołodziejczakem (jmenuji ty, které máte šanci znát), s redaktory časopisů Nowa Fantastyka a Feniks, hodně diskusí o stavu polské SF a tvorbě polských spisovatelů. Nejvíc se mi líbila odpověď Rafała Ziemkiewicze na otázku: „Proč tvoje knížky vždycky končí tak pochmurně?“ Ziemkiewich se pousmál a pravil: „Ještě jsem neslyšel o člověku, jehož život by skončil happy endem.“

Většinou diskusí se jako červená nit táhla otázka, zda je SF umění nebo zábava. Mně osobně to připadá trochu mimo mísu, protože si myslím, že SF by měla být hlavně kvalitní zábava s úzkou horní vrstvou superkvality. V Polsku ale mezi profesionály panuje poněkud jiný názor, ovlivňovaný hlavně redakcí tamějšího největšího časopisu - a to, že SF by měla být vážnou, filosofickou literaturou, která se snaží řešit problémy světa. Takže Nowa Fantastyka vypadá tak, jak vypadá: původní povídky jsou ve většině případů těžké kafkárny, u nichž je mnohdy v poznámkách nutno vysvětlit, v čem v nich spočívá ono fantastično. Ani se nedivím, že tomuto časopisu dosti značně klesá náklad. Bohužel, polští autoři do značné míry píší tak, že je to obyčejnému člověku nepochopitelné. Sapkowskému se pak v kruzích polských SF autorů vyčítá, že píše jakési „Dallasy“, Kołodziejczakovi, že je moc akční. Ne náhodou se ale zrovna tito dva těší nejvyšším nákladům svých knih. Tím ale opět vzniká další námitka, že jsou příliš komerční.

Velký con si už takřka nelze představit bez hráčů všelijakých Magiků, Warhammerů, ADD a všelijakých jiných her, jež sice neovládám a ovládat nechci, ale zápal hráčů chápu. V některých hrách se na Polconu konalo mistrovství Polska, takže účast byla značná a vítězové byli patřičně oslavováni.

Sám jsem měl jako jediný zahraniční účastník besedu o stavu české SF, o našem fandomu, o naší vydavatelské politice a stavu knižního trhu. K mému překvapení byla beseda velice slušně navštívena a tak se mi dobře povídalo. Jelikož z celé naší SF v Polsku znají jen Ondřeje Neffa, nastínil jsem stručně vývoj naší původní tvorby v posledních letech a lehce nastínil náměty několika románů, které v posledním desetiletí považuji za nejvýznamnější - zmínil jsem se o románech Engerlingové, Dlouhý den Valhaly atd., navíc pak o jednom, který snad nemá ty nejlepší kvality, ale dosáhl v posledních letech vysoké popularity - o Vládcích strachu. Potěšilo mě, že se mého programu zúčastnilo i několik polských vydavatelů, z nichž jeden projevil jistý zájem o jednu z knih, o nichž jsem hovořil. Nechci ještě říkat, o kterého našeho autora se jedná, ale onen vydavatel kdysi ještě ve státním nakladatelství několik českých knížek vydal. Držte palce.

V sobotu večer pak Polcon vyvrcholil vyhlašováním cen. Po nejrůznějších tanečcích a vyhlašování mistrů Polska ve všech možných i nemožných hrách nastalo to, nač všichni čekali - vyhlašování Ceny Janusze Zajdela. Tato je vyhlašována ve dvou kategoriích - povídka a román. Kategorii román vyhrál Rafał Ziemkiewicz a za povídku byla oceněna Anna Brzezińska, již mnozí z vás měli příležitost poznat na letošním Parconu. Potěšilo mě, že ač Anna pochází z Varšavy, šla cenu oslavit na náš pokoj, kde jsme uspořádali spolu s přáteli z Katovic party na rozloučenou.

Pak nastalo ráno a já šlapal s těžkým kufrem na nádraží. Nebylo to naštěstí daleko, pouhá čtvrthodinka, takže to šlo. Ve stáncích na nádraží jsem si za poslední zlotky koupil hromadu knížek (mimochodem, cena knihy je u našich severních sousedů přibližně o sto korun vyšší než u nás), chvíli počkal na IC Polonia a zanedlouho byl, tentokrát bez zpoždění, doma.

Příští rok je Polcon v Gdaňsku a je to zároveň i Baltcon a EUROCON! Pouvažujte, není to daleko, i přes polskou drahotu je to přece jen levnější než na západě a gdaňští fanové jsou známí tím, že jsou vynikající organizátoři. Eurocon 2000 bude pravděpodobně skvělý.