Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Díky Jolaně, která mi zajistila místo v Maggině miniautíčku, jel jsem letos do Chotěboře v pohodlí a klidu odpovídajícímu presidentskému důstojenství. Jedinou drobnou nepříjemnost mi způsobil zástupce Corelu, když zavolal pět minut před tím, než jsem chtěl odejít z práce, a zásoboval mě informacemi o chystaném uvedení CorelDRAW 9 na trh 9. 9. 1999. Horší by už bylo, jen kdyby zavolal o pět minut později.

       Na schůzku s Jolanou jsem pak doběhl o pár minut později, ale ta přiznala, že také nečeká déle než minutu.

       Maggie pracuje v InternetServisu, firmě, která před lety štědře sponzorovala Akademii SF, jak jsem se ale cestou dověděl, vystudovala jadernou chémii, chodí do Krakatitu a čte Kulhánka.

       Do Chotěboře jsem dík jejímu jezdeckému umění dojel svěží a ve formě, což se mi už dlouho cestou na con nepřihodilo.

       Na tabuli vzkazů nás uvítal velký nápis:

       PRAVDA JE NĚKDE VENKU, ale jak mi vysvětlil přítomný kuřák, nesouviselo to s kritikou organizace conu.

       V Chotěboři nás bleskově ubytovali, přestože tuším nikdo z nás nebyl přihlášený, Maggie si dokonce pro jistotu vezla karimatku, vrátné byly pohotové, usměvavé a inteligentní (ne nutně v tomto pořadí), pokoje byly čisté a zdálo se mi, že po rekonstrukci. Vašek mi možná přepustil své apartmá (nebo nějakých svých obdivovatelek), celé bylo vyzdobeno obrázky mobilů.

       Protože jsem se nemohl dovolat z ubytovny, šel jsem se projít po městě, bych vyhledal nějaký vstřícnější přístroj (předem prozdradím, že marně, spojení s Prahou nefungovalo ani z automatu před budovou tamního Telekomu, a nakonec jsem musel zneužít mobilní přístroj VP). Chotěboř mi připadá jako čisté a dynamické městečko, na každém druhém domě vývěsní štít nebo jméno firmy a v každém třetím hospoda, bar nebo restaurace. Že by ve městě bylo víc takových Vašků? Došel jsem pak až k podniku Čokoláda (hádejte, proč se tak jmenuje), ale hlouběji jsem se do ulice s okny bez skel raději nepouštěl.

       Druhý den ráno mi VP mé iluze trochu narušil, když vylíčil, jak mu nějaká skupina pravděpodobně místních deprivantů otrhala ozdoby na autě a dalšímu z organizátorů nastříkali vteřinové lepidlo do zámku jeho vozu. A že v idylických uličkách, kde jsem se ve vší nevinnosti procházel, při minulém Avalconu někoho přepadli.

       Vrátil jsem se na slavnostní zahájení, kde Vašek představil svůj tým hrdinů, kteří si troufli na dva cony v jednom roce. Trochu jsem ho popíchl a pak už se věnoval stovce nejbližších přátel, kteří přijeli ze stejného důvodu.

       Dobří holubi se vracejí, přijel jeden ze zakladatelů Villoida Pagi s oběmi svými ratolestmi a můj předchůdce v šéfredaktorském křesle Interkomu (a manžel autorky knihy Zeď - Čtení trávy...) Pavel Březina. Na můj dotaz, kde byl posledních deset let, odvětil, že čekal, až mu trochu povyrostou děti. Pokud se u více dinosaurů projeví takováto druhá míza, narostou neofanům dost dlouhé vousy, než převezmou vedení.

       Jitka Doležalová z Budějických Vetřelců mi přivezla fotky z nedávné odložené oslavy slunovratu u Čermákových. S Jardou Mosteckým jsem dal řeč o SF heslech do Všeobecné encyklopedie Diderot. Potlachal jsem se svou osobní lékařkou Janou Rečkovou a jejím mužem Jarkem. To mi zabralo všechen čas až do přednášky, pardon, panelu JVjr a I. Adamoviče o konci světa v SF. Honza zevrubně rozebral, co všechno vůbec můžeme považovat za konec světa, a dokládal to četnými a fundovanými citacemi. Publikum dodávalo další podrobnosti.

       Pak jsem zjistil, že to s mou výše inzerovanou svěžestí není tak slavné, a krátce po půlnoci jsem se odebral do svého apartma. Pro ostatní večer ale teprve začínal.

       Ráno po výborné snídani v podniku Svačinka jsem začal sondovat, jak se dostanu do Prahy, neboť jsem slíbil Pavlovi Kosatíkovi, že budu o půlnoci na Vinohradech něco koktat v pořadu o Jupiteru. Pak jsem zašel na přednášku Františky Vrbenské o magických předmětech v legendách a rád bych napsal, že byla jako vždy výborná, leč musím se přiznat, že teprve na tomto Avalconu se mi podařilo oprostit se od organizátorských poviností tak, že jsem měl čas vyslechnout si nějakou její přednášku. Leč i z té jsem musel odejít na oběd (který mimochodem, ač opět ve Svačince, nestál za nic), abych stihl začít svou přednášku o fandomu. Cestou na oběd jsem se konečně seznámil s naším aktivním dopisovatelem Romanem Paulíkem.

       Přednášku o fandomu jako vždy navštívili fanové, kteří již ode mne vše několikrát slyšeli nebo se na to mohou zeptat v Praze. V tomto případě se posluchačstvo skládalo převážně z posádky ST klubu Badlands, Petra Sládka a tuším z části redakce IK. Když jsem jako perličku přidával seznam fanoušků, kterým jsem v 80. letech dopomohl ke kratšímu či delšímu zaměstnání ve Výzkumném ústavu matematických strojů a tím i v tamním SF klubu BC (JOjr, IA, Ferda Šedivák, Filip „Felix“ Bezděk, Petr Hanuš..., s ON a I. Havlem se to bohužel nepodařilo), ozval se v sále přítomný propagátor pornomangy E. Kocourek (také v té době ve VÚMSu pod jiným jménem rovněž zaměstnaný) s tím, že VÚMS měl 1057 lidí a nejméně tisícovce jsem k místu nepomohl, což jsem ovšem nikdy netvrdil.

       Pak jsem se ještě účastnil dodatečného předání Ceny Akademie SF fanzinu Zbraně Avalonu. VP na něm velmi poutavě vylíčil historii jeho vzniku se spoustou zajímavých detailů o vzniku erotického serialu o Rionovi.

       VP se zmínil i o tragickém nedorozumění, jež způsobilo, že si nepřišel vyzvednout cenu již na Veletrh. Nevěnoval dostatečnou pozornost mému dotazu, zda přijde. Teď už si snad bude pamatovat, že vše, co president činí, má nějaký (další, ne hned zjevný) smysl.

       Když jsem potkal Jolanu, bylo už po třetí, právě vstala, v pátek to muselo být opravdu divoký. Dost ji i Maggie mrzelo, že v době jejiho zaslouženého odpočinku přijel a zase stačil odjet JWP. Pak jsem potkal právě dorazivšího Vláďu Šlechtu. Přijel na předávání Ikarose, leč to bylo přesunuto na poledne, aby se redakce dostala včas do Prahy. Naštěstí, jak jsem nahlédl do programu, měl od pěti přednášku a tak nepřijel zbytečně.

       Škoda, že jsem nemohl na jeho přednášku počkat, zajímala mě i přednáška Honzy Macháčka, který sliboval uplácet své posluchače semeny exotických rostlin a odnožemi z přebytků své sbírky sukulentů. Bude-li vstupné na cony růst současným tempem, možnost vyhnout se jeho placení jako přednášející bude stále atraktivnější a pořadatele časem začne zajímat, na které přednášky někdo chodí. Primát v aktivním uplácení posluchačstva ale již na vždy patří Honzovi. Ještě jsem vybral několik dotazníků Kdo je kdo, několik doplatných a předplatných IK, Doktor mi dal výtisk Zlaté zebry, Dáreček nový Halmochron, Bouchi Dech draka a nastal čas odjezdu.

       Nakonec, abych nezneužíval ochoty pořadatelů, jsem využil vozidla Petry Pštrossové, která se vracela do Brna, a nechal se vysadit na velkolepém HavlBrodském nádraží.

Jo, vy celou dobu čekáte, co bylo s tou podprsenkou. No, Jolana i Maggie je měly taky (černé, jak mi řekly:-), ale o tom to není. Když jsme trochu zabloudili, objevil se před námi automobil osvědčené tuzemské značky a z jeho pravého okénka se vysunula ruka s vlajícím černým předmětem, v němž jsme později rozpoznali důležitou součást dámské obalové techniky, a spolehlivě nás navedlo na jedině správnou cestu do Chotěboře.

       Řekl bych, že tato drobnost věštecky předznamenala celý Avalcon, který by se v mnohém mohl srovnávat s letošním Parconem. Na podrobnější hodnocení conu si netroufám, neb jsem líný hledat ve Zbraních Avalonu otištěný návod na klasifikaci conů. Přibližně 200 účastníků se nikde nemačkalo, snad proto, že paralelně v nějakých prostorách kulturáku (kam jsem bohužel nikdy nezabloudil, v baru to nebylo) probíhal ještě StarWarsCon a StarTrekCon. Program byl s výjimkou Pavla Toufara zajišťován z domácích a klubových zdrojů. Zahraničních hostů nebylo, (jen jednou jsem zaslechl slovenštinu), ale nezdálo se, že by to přítomným nějak vadilo.