Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Doslechli jste se někdy o velké Drabblemánii, která na sklonku osmdesátých let zachvátila britský fandom? (No dobře, jen jeho část.) Literární historici odvozují význam tohoto slova od Velké rudé knihy Monty Pythonů z roku 1971 „Drabble - slovní hra pro dva až čtyři hráče. Čtyři hráči se posadí ke stolu zleva doprava a kdo první napíše román, vyhrává.“

       Aby se tato hra dala hrát v reálném čase, musely ty romány být dost krátké. Takový Brian Aldiss zahořel pro „miniságy“, jak jim říkal, povídky o přesně padesáti slovech... a toto zbrklé nadšení mu vyneslo soudcovské křeslo v celonárodní soutěži vyhlášené v novinách, načež si vypálil mozek při posuzování všech 33 000 příspěvků (včetně jednoho od člena královské rodiny, jenž potvrdil naše nejhorší republikánské naděje, když nedokázal ani správně napočítat do padesáti). Menšina fanů usoudila, že pravidlo padesáti slov je příliš měkké, výsledek až moc ukecaný. Její předvoj vedl Nick Lowe, když sepsal ságu o přesně deseti slovech: „Mimozemšťané maskovaní jako psací stroje? Takovou kravinu jsem v životě -“

       Jiní však - a mezi ně patří obzvláště SF klub Birminghamské university, jehož členové jsou odpovědní za následující - považovali sto slov za nejpříhodnější číslo. Laskavý čtenáři (a spanilomyslná čtenářko), tohle je onen Drabble. (Opakuji, počet slov musí být naprosto přesný, ačkoli na titul se povoluje dalších patnáct slov. ,O-slovech-rozdělených-pomlčkou-se-stále-vedou-spory.')

       Jednoho temného dne roku 1987 jsem při bloumání po Novaconu zavítal do haly, kde se tísnily desítky lidí, kteří si zuřivě čmárali a posedle počítali na prstech. To byl počátek Drabblemánie.

       Pousmál jsem se, zasedl, bleskurychle hodil na papír 100 slov a diskrétně se vytratil do baru, pranic netuše, že se již kují temné plány. Představte si ty rozpaky, když jsem našel svou nedopečenou škrábanici zvěčněnou v tenkém vázaném svazku Projekt Drabble (sestavil Rob Meades a David Wake, Beccon Publications, 1988). Veškerý výtěžek byl poukázán na konto veřejně prospěšné společnosti Královského národního institutu pro slepé, která vyvíjí „mluvící knihu“, takže jsem stěží mohl protestovat...

       Tady je. Žádné zvláštní ceny za uhodnutí titulu, který jsem tehdy právě recenzoval.

       Dveře se roztáhly...

       „Ne,“ mumlal literární nádeník Samuel Delany, když bušil do stroje patnáctou verzi svého nového románu Hvězdy v mé kapse jako zrnka písku.

       „To už přece napsal Heinlein.“

       Dveře se rozpustily...

       Autor svižně naškrabal pár odstavců, které osvětlily, že to opravdu myslel vážně, že dveře vskutku zkolabovaly do loužičky pěny a posléze zase do tuhého stavu. Autor si musel počínat převelice opatrně, přímo kráčet po špičkách, aby nepřidal nový smysl rčení „vykopnout otevřené dveře“.

       Dveře vyhřezly...

       Dovnitř vrazil rozzuřený kritik. „Tomu říkám ukázkově zmrvená věta,“ láteřil dotčeně.

       Ale Delany ji nechtěl změnit. Ani za nic.

       Dveře se scvrkly...

       Když titíž neúnavní či snad jenom šílení editoři ohlásili pokračování - Drabble II: dvojí století, jež mělo vyjít roku 1990 v den mých narozenin, měl jsem dojem, že bych se měl trochu víc vynasnažit. Nakonec jsem se vynasnažil až příliš a jeden z editorů můj drabble vůbec nepochopil. Budiž toto varování přechytřelým fanům.

       Přechod mezi dvěma světy není dramatický. Viděl jsem před sebou obyčejnou silnici, obyčejné městečko. Je tohle paračasový pravděpodobnostní svět, nebo jenom naše město?

       Šéf mě varoval, abych nečinil ukvapené závěry.. „Dávej bacha. Variantní kontinuum by mohlo zdeformovat tvoje myšlenkové pochody, takže bys nemusel postřehnout nesrovnalosti...“ Samý kecy, pomyslel jsem si.

       Měl jsem čtyři hodiny. Vklouzl jsem do blízké knihovny a sáhl po Britannice. Jakýkoliv větší rozdíl mezi oběma světy se jistě projeví v tisku.

       Stále frustrovanější jsem se prolistoval až do třetího dílu, Clavichord - Dysprosium. Automatický přenos mě zachytil v okamžiku, když jsem se natahoval po čtvrtém svazku, Fabion - Lipogram...

       Ačkoliv byl první drabble publikován pod jménem Dave Langford, tento druhý pokus se z nutnosti objevil pod jeho pseudonymem David Langford.

       Jisté britské fanziny si žádaly další drabbly, neboť jejich délka se přesné hodila pro příležitostné komentáře, jejichž základní myšlenka nebyla dostatečně nosná pro „regulérní“ povídku či článek, a tak:

       „Daneeli! Můj robotický parde! Díky Bohu, že jsi tady - nemeškej a zachraň mne z této zrádné bažiny!“

       „Můj druhu Elijahu, je mou povinností zpravit tě o tom, že jsem se právě seznámil s datanetovými informacemi ohledně globálního oteplování. Výdej energie, který po mně požaduješ, by k němu svým dílem přispěl a poškodil tak celé lidstvo.“

       „Ale já se topím! Vzpomeň na první robotický zákon...“

       „V mém pozitronovém mozku jsou nyní uloženi Roboti a Říše (1985), jejichž Nultý upřednostňuje blaho celého druhu.“

       „Můj život je pro osud lidstva životně důležitý, protože...“

       „Abych minimalizoval skleníkový efekt, vypínám všechny své systémy. Cvak.“

       „...Gloglo.“

       A pak přišel večírek při příležitosti dvaceti let od založení Birminghamského univerzitního SF klubu, na jehož programu se ocitla i hra „S pravdou ven“ - slovníková hra, kde hráči mají mezi několika zavádějícími definicemi obskurních slov vybrat tu správnou. Moje družstvo se náležitě vyznamenalo (na conu v britském Milfordu si Chris Priest stěžoval, že „Langford v ní exceluje jenom proto, že jeho styl je k nerozeznání od nějakého zatraceného slovníku.“) Potom někdo v baru maně nadhodil, jestli by se všechna ta nablblá slova dala použít v jediné povídce. O několik půllitrů piva později...

       Upíjela z hrníčku horkou fyloxéru² a při tom sledovala šťavnaté pelky, na nichž se proháněla stáda bujivých³ varelsů. Za jeden nip⁴ se bude muset sebrat a postavit se hrozbě žadlavých⁵ Čampulů⁶. Ani když si stahovala řemen névu a nasazovala pavučnici, nepřestala přemýšlet o neblahém postavení celého fratrinu. Může diplomacie zachránit onu zvědochtivou⁷ zmrhanku⁸ a s ní celé lidstvo, nebo se budou muset vzdát všeho ve prospěch ralků, těch kletých nářitníků⁹? Už teď se hordy opeslých¹⁰ oslízů¹¹ hotovily k útoku...

       „Bože na Dergu, nard¹² aby to vzal,“ ulevila si. „Tomu není rozumět ani zbla. To musí být raný román od Cherryové.“

       To pokušení psát zlomyslné parodie je občas nepřekonatelné...

       Slovníček k Langfordovi

       (Ten už nepatří k článku, je jen pro zajímavost)

       Bujivý - bujný

       Čampule - drdol

       Fyloxéra - mšice révokaz

       Nard - název jihoasijské rostliny

       Nářitník - patolízal

       Névus - ohraničená vývojová porucha na kůži

       Nip - drobný umělecký předmět

       Opeslý - žádostivý

       Oslíz - zbytky ovoce

       Ralka - louda

       Zmrhanka - svobodná matka

       Zvědochtivý - zvědavý

       Žadlavý - smutný