Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Výběr zajímavých událostí minulých srpnů se zřetelem na sci-fi.

       Po čtyřech dnech významného rachocení Vesuvu se za klidného a jasného jitra v sprnu roku 79 rozlehl obrovský výbuch. Vrcholek sopky se rozletěl a k nebi vyrazil sloup ohně a dýmu. Starořímské město Pompeje zmizelo pod spoustou sopečných úlomků a popela, sousední Herculaneum zase zatopily proudy lávy (její vrstva je místy až patnáct metrů silná). Kdo neodešel dříve nebo nestačil utéct teď, udusil se v hustém sirném dýmu. Rozvaliny obou měst byly náhlým příkrovem de facto konzervovány, takže byly při odkrytí velmi zachovalé (známá je např. kostra pompejské pradleny uzavřené v zasypaném domě). Vykopávky zde začaly už roku 1718 a průběžně pokračují dodnes. Roku 1943 byly odkryté zbytky Pompejí omylem rozbombardovány spojeneckými letadly.

       V srpnu 1709 předvádí na dvoře portugalského krále brazilský páter Gusmao první doložený vzlet balonu (spíše balonku).

       To v srpnu 1849 už je jináč: rakouská armáda vypouští několik montgolfiér, které hnány příznivým větrem, shazují na obležené Benátky zápalné pumy. Shodou okolností rovněž na srpen (1914) připadá výročí prvního bombardování z letounu. Uskutečnili jej Němci na Paříž.

       A do třetice balony - v srpnu 1884 vzlétá (nad Paříží) vůbec první vzducholoď hodná tohoto označení. Dokáže prý nejen manévrovat v bezvětří, ale dokonce i letět proti větru!

       Po bezmála čtvrt století snah (zejména Niepceho a Daguerra) o získání obrazu pomocí světla, po smrti prvního a ničivém požáru u druhého a po odkoupení práv státem je na zasedání francouzské Akademie věd v srpnu 1839 zveřejněn technický princip daruerrotypie. Právě den zveřejnění je všeobecně považován za den zrodu fotografie (tento název byl poprvé použit rovněž v roce 1839, ale ujal se později).

       V srpnu 1919 umírá v Jeně pětaosmdesátiletý Ernest Haeckel, který v 60. letech při studiu vztahů mezi populacemi různých organismů mezi sebou i složkami prostředí zavedl pro tuto „nauku o hospodaření přírody“ termín ekologie.

       Zatímco Američané už atomové bejby čtyři roky mají, Sověti uskutečňují svůj první jaderný výbuch až v srpnu 1949. A naopak - zatímco v ruském Obninsku už druhý měsíc běží jaderná elektrárna, v srpnu 1954 sám prezident Eisenhower urychleně pokládá základní kámen k první americké.

V devátém čísle Interkomu jsem si se zájmem přečetl článek Vědomorna aneb Science (?) Fiction Jiřího Dostála (sic). Nevím, nakolik tento autor trpí politikou Občanské strany sociálně demokratické, kterou zmiňuje v úvodu, nemohu a nechci ani posuzovat, nakolik jsou oprávněné jeho výhrady vůči ostatním knihám (neznám originály), ale v případě kritiky překladu knihy Joe Haldemana Věčný mír se mu tak říkajíc ze dvou výstřelů podařilo přesně dvakrát trefit kozla.

       I mně jako překladateli se `sklenářský nůž' zdál coby zbraň přinejmenším podezřelý, a proto jsem neváhal a kontaktoval jsem prostřednictvím internetu autora, tedy Joe Haldemana. Ten mi stručně, nicméně naprosto jasně potvrdil, že jeho sklenářský nůž (puttyknife) je skutečně nůž používaný sklenáři. Mou poznámku, že u nich ve Státech musí mít pěkně ostré sklenáře, nijak nekomentoval. Autor je autor a kdo by měl znát reálie světa, který sám stvoří, lépe než on?

       Odstaveček ze strany 57, který pojednává o 'přepólování', tedy změně pohlaví - v tomto konkrétním případě Karen - jsem si znovu přečetl a připadal mi stejně jasný, jako když jsem ho tvořil. Tedy: Karen byla mužem až do svých osmnácti let, kdy dosáhla věku... adt, atd až po ...a nakonec se shodli, že bude šťastnější, když ji předělají. Až potud tedy žádnou nejasnost nevidím: 0 - 18 let: muž, 18 - současnost: žena. A text pokračuje: Poprvé je to zadarmo. Kdyby se zase chtěla stát mužem, musela by zaplatit... Ani tady nevidím žádný zádrhel: nyní je Karen - jak už víme - žena, takže se může stát jedině mužem. Který zbytek výroku tomu odporuje, nevím, a budu jen rád, když mne pan Jiří Doležal poučí.

       Přesto, že jsem něco takového v prvním odstavci odmítl, moje vrozené gentlemanství mi nedá, abych se nezastal ještě alespoň Veroniky Volhejnové, která překládala Feintuchovu Praporčíkovu naději: zkratky LH₂ a LOX se běžně užívají i v česky psané populárně odborné literatuře (jako příklad mohu uvést třeba časopis Letectví a kosmonautika, článek SSME - Klíč k úspěchu kosmického raketoplánu, Ing. Bedřich Růžička, CSc., 81/303) a jejich použití na uvedeném místě bych se asi taky nijak neobával. Pan Jiří Doležal přece pochopil, co znamenají, a proč by měl být průměrný čtenář SF hloupější?

Opravdu v tomto případě nezáleží na názorech našeho spolupracovníka na naši politickou kafilerii (lajdácký příměr vyvolaný jen zvukomalbou a vágní představou o věci, jakých se jistě žádný dobrý překladatel nedopouští).

       Problém je v tom, že v kritice Jirky Doležala, stejně jako v českém vydání knihy    Věčný mír se píše: Karen byla mužem až od svých osmnácti let, kdy dosáhla věku... , a nikoli, jak nám tvrdí ctěný oponent (nebo že by kozel:-) o několik řádek výše, resp. na předchozí straně.

       Ke kavalírské obhajobě LH₂ a LOX musím říci, že jsem přes čtyři roky studia chemie (ovšem za totáče a tehdy se anglické zkratky tak nenosily), nepochopil, oč jde. Řekl bych, že jde o stejně nešťastné přenášení reálií autorova světa jako onen `sklenářský nůž'. U nás (a dnes) si pod tím čtenář může představit něco podobného špachtli nebo tzv. diamant. Nic z toho ale sklo nepřeřízne a člověku také neublíží. V budoucnosti možná budou sklenáři mít nebezpečnější nástroje, ale překladatel by nám to snad měl naznačit.

       Nejsme Knihomorna, abychom vydavatele a překladatele trápili pro překlepy, a jak jsem z urputného nevidění „od“ pochopil, o překlep skutečně jde, nicméně stín jízlivosti v odpovědi mi nedal, abych na obranu svých spolupracovníků nezareagoval.