Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Po celkem zdařilém prvním a po výborném druhém dílu vyšel v srpnu v nakladatelství Polaris i třetí, závěrečný díl trilogie o Marídu Audranovi. Zklamání čtenáře je ovšem veliké, takřka bezbřehé.

       Na začátku dojde k obvinění Marída a jeho ochránce Friedlandera beje z vraždy a oba jsou okamžitě odsouzeni a vyexpedováni do vyhnanství. Asi na sto stránkách je popisováno jejich bloudění pouští a přežívaní u kočovných nomádů, pak se oba šťastně vracejí domů, aby začali obtížnou cestu svého očištění ze zločinu, který nespáchali. Což se jim na zbylých sto padesáti stranách podaří.

       První třetina románu je nuda stejně ubíjející jako poušť, v níž se děj odehrává. Nic, ale skutečně nic neupoutá pozornost čtenáře, který čeká buď rychle ubíhající děj anebo alespoň vtipný jazyk a ironický styl myšlení hlavního hrdiny. Nic... Až na straně sto třicet jedna, když se děj vrátí do města, ocitáme se ve známém prostředí s jeho známými postavami. První vtipně formulovaná myšlenka, přesně ve stylu druhého dílu, je na straně sto třicet šest; druhou jsem pak už v textu nenašel. Maríd ale už také není člověkem, který se za nejpodivnějších okolností protlouká životem, který je na útěku a musí řešit zapeklité problémy, aby vůbec přežil - ve třetím dílu je to spíš bohatý manažer, zvykající si na svoji novou roli, který obstarává obchody pro Friedlandera beje a je sám šéfem pro podobné pochybné existence, jakou byl donedávna sám.

       Třetí díl je jen slabým odvarem dílů předchozích a není v něm žádný skutečný nápad. Svět, ve kterém Maríd žije, postrádá logiku. To by nebylo nic divného, není to také příliš normální svět, problém je v tom, že tahle abnormálnost je důsledkem autorovy neschopnosti a ne jeho úmyslem. Osoby vůbec nejednají podle logiky příběhu, stačí si připomenout třeba Hadždžára. K popukání je situace, kdy tytéž instituce ve městě, které Marída a spol. nespravedlivě odsoudily prakticky k smrti, jim vzápětí umožní pracovat na dokazování neviny!Proč tedy celý ten cirkus s bleskurychlým odsouzením na palubě raketoplánu? Rozuzlení případu přesně podle pravidla „vrahem je zahradník“ je úplně praštěné, nechutně happyendové a hodilo by se do příběhu pro asi tak desetileté děti. Tahle knížka vůbec nestojí za přečtení. Škoda.

       Hodnocení: *