Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

       Jsou tu i rytíři se svou ctí.

       Stárnoucí rytíři. Umírající rytíři...

       Třeskot zbraní. Krev a její nasládlý pach nad bojištěm. Krev, kterou sají upíři.

       Pak jsou tu také vlkodlaci.

       Anebo mráz. Mráz, který pálí v konečcích prstů. A svištící vichr a ostré krystalky, co bodají do tváří.

       Průzračný vzduch nad ránem. Švitoření ptáků a orosená tráva. Obzor, co se topí v mlžném oparu.

       A samozřejmě láska. Jako vždycky.

       Stála a tváře jí hořely, ačkoliv necítila žádný stud ani hněv, jenom bezmocný smutek. Pak obrátila hrot dýky proti sobě...

       Patnáct povídek ze sbírky Drakobijci představuje (až na výjimky) to lepší, co současná česká fantasy nabízí - vždyť jsou to také díla, která se umístila na nejvyšších místech v soutěži O železnou rukavici lorda Trollslayera. Přepestrá kolekce připomíná duhu; bezmála cokoli, nač si z fantasy světa vzpomenete, lze v některé z povídek nalézt. Knížka je doplněna doslovem Michaela Bronce, v němž jsou jednotlivé povídky rozebrány, což spatřuji jako velmi cenné vodítko zejména pro začínající autory.

       Nyní poodhrňme oponu a nahlédněme alespoň zčásti do krajiny, kde vzduch je ztěžklý magií a kde možná žijí... draci.

       Roggeveev se rozhlédl, srdce mu bušilo stejně hlasitě jako chrámové zvony a po zádech mu přeběhl mráz. Jako kdyby na něj dýchla smrt.

       A pak oblohou přeletělo hejno vran.

       „Žlutý drak,“ vydechl...

       Trampoty se směnkou, Pozor, noha!, Pán, sluha dýmka a Rytířská encyklopedie jsou více či méně podařené hříčky na různá témata. Pozor na zdání, to často klame je upírská balada s netradičním koncem, který právě svou netradičností zaskočil některé porotce, díky čemuž skončil až na čtrnáctém místě. Věčnost až do svítání je krátká povídka, doslova nasáklá svou tesknou atmosférou. Je příběhem druida, který se rozhoduje, má-li se spojit s lesem, anebo další rok chodit mezi stromy.

       A nyní k delším pracím.

       První z nich se jmenuje Odříkaného chleba.... Vznešená Inegeld byla unesena ze svých zahrad a dostala se kamsi do hlubokých lesů mezi primitivní barbary. Jaké tito lovci skrývají tajemství? A hlavně, vrátí se ještě někdy Inegeld z této přízračné říše na světlo světa?

       Povídka je psaná trochu uspěchaným, zkratkovitým stylem, kterému někteří s oblibou říkají ženský. Konec povídky je hodně zmatený a těžko pochopitelný.

       Jod je příběhem postavy z Dračího doupěte, která má v deníku zapsané zákonně zlé přesvědčení. Tím to začíná - a bohužel také končí. Naštěstí jsme alespoň díky pečlivé redaktorské práci ušetřeni těch nejobludnějších pravopisných chyb.

       Další dlouhá povídka, Zavřené oči, také začíná jako Dračák. Tentokrát v hospodě nad pivem, se skupinou hromotluků, kteří si přišli za starostou pro svůj další úkol. Jenže v tom obraze cosi nesedí, cosi postřehnutelného snad jen koutkem oka, na okraji zorného pole... a pak to přijde, snad někde kolem poloviny povídky - děj se zlomí a stane se něco, co by se v Dračáku stát nikdy nemohlo, vidíme krev a smrt, smutek a žal... vidíme to nejhorší, s čím se kdy člověk může v životě střetnout.

       Ledový král je klasická fantasy povídka, nic víc, nic míň. Temný Woldruf seslal na zemi mráz a na Brennanovi, dědici trůnu, je, aby zbavil zemi tohoto kouzla. Pravděpodobně díky omezené délce soutěžních prací je v povídce několik logických chyb a hlavní záporák není tak silný, jak by se na hlavního záporáka slušelo.

       Žlutý drak je pokus o Zaklínače. A nutno říci, že pokus poměrně zdařilý. Zpracování je sice ještě daleko Mistrova, ale příběh - ten zůstává. Jaký? Dva přátelé se dostávají mezi čelisti kleští - v patách mají bandu lapků a před sebou místo, na němž spočívá prokletí Žlutého draka. A jak to skončí? Inu, jako život. To berte doslova.

       Rytíř a drak Ivany Kuglerové je pravý příběh. Setkáme se v něm se stárnoucím rytířem, toužícím dožít svá poslední léta v ústraní na malém hrádku Krlově. Cestou tam se však seznámí se starým kmetem, který mu vypoví příběh o draku, žijícím blízko jeho nového panství. A tak rytíř naposledy vyráží vstříc dobrodružství, i kdyby to mělo být jenom pronásledování loupeživé bandy, které stařec láká oběti... Jenže nic není, jak by se mohlo na první pohled zdát, kmet se mýlí v rytíři a rytíř v kmetovi, a tak se závěr dobrodružství mění v něco, co nikdo z nich dvou nečekal, a k nám ze stránek zavanou ozvěny dávných bitev, uzříme nerozlučné přátelství, ale i hořké vzpomínky na nenávist a zradu. Povídka právem získala třetí místo.

       Stvořitel Pavla Renčína je ponurý příběh, který se vymyká všem možným škatulkám, nelze ho zařadit - jedním slovem: je... zvláštní. Těžko říct, komu se bude líbit vyprávění o podivném Strýčkovi, který kdysi, kdesi tvoří z kostí a kostiček prazvláštní kreatury a zároveň pracuje na svém vrcholném díle. Jak vidno, porotcům se povídka líbila natolik, že jí udělili druhé místo.

       A spějeme do finále...

       „Jdi po něm, Jonni,“ vzkřikne strýc Garolat. „Jdi po něm, než je to přestane bavit. Pokud ho dostaneš, tak máme šanci-“

       Šaman jen kývne prstem, jeden z orků mávne bojovým kladivem a roztříští strýci hlavu. Matka i sestry zaječí hrůzou.

       A Jonni skočí vpřed, dýku v natažené ruce...

       Probudíme se v sychravém ránu, na hraniční samotě, blízko nekonečných lesů. Je tu chlapec Jonni, jeho matka a dvě sestry, jednoruký Fous a umírající strýc Garolat. A orkové. Mezi stromy... A krajinou se nesou zvuky jejich bubnů, svolávajích k boji...

       To jsou kulisy vítězné povídky Dětská dýka Vladimíra Šlechty. Povídka je o přátelství a zradě, o prvním opravdovém souboji vyrůstajícího chlapce a o jeho tajuplným způsobem vyrobené dýce, kterou dostal darem a vzápětí musel použít, aby přežil. Nebo spíš... aby se pokusil přežít.

       Podaří se osadníkům utéct před hrozícím nebezpečím, nebo se zem napije jejich krve?

       A to je konec. Co říci závěrem?

       Není to skvost, není to perla, není to Sapkowski, ani Tolkien. Ale je to důstojný protějšek MLOKa. A je to stejně tak dobré jako například povídky z Maladie, pokud si odmyslíme titulní dílo. A v lecčems to předčí povídky z Dechu draka.

       Koupit, nebo nekoupit?

       To buy... or not to buy?

       Rozhodnutí je na vás...

       Nuže?