Logo rubriky
11/1999
  SF film (další) (169)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Mumie

Divácká žízeň po dobrodružství probírá Mumii po třech tisících letech k životu. Kéž by spala a fáčovala se alespoň dalších pár let!
       Je těžké nesrovnávat všechny dobrodružné filmy s Indiana Jonesem. Je obtížné natočit film, kterému by se podařilo Indiana Jonese překonat. Je nemožné upoutat pozornost diváků na stokrát omletý příběh. A je smrtelně nebezpečné číst ze starých knih, které jsou k nalezení na místech tak příhodných, jako třeba prastaré egyptské město.
       Sláva, to zní úžasně, zajásají příznivci dobrodružných filmů a vrhnou se do nejbližšího kina, kde netrpělivě budou očekávat děj plný zvratů, krásných žen, akce a svalnatých mužů. Bohužel, něco se nepovedlo. Prvotní nadšení, které vyvolá pohled na starověký Egypt a posléze bitka z pouště, pomalu opadává a je nahrazováno mírným rozladěním a nechutí. Proč? Je to prosté - originalitu a fantazii nahradily počítačové triky společně s kýčovitým dějem. Posuďte sami - v prastarém městě, které se jako vidina vynořuje z ranních mlh, je nalezena egyptská Kniha mrtvých, která otevře oči napůl hnijící mumii ve sklepě. Jejími oběťmi se stává loutkovitá parta amerických dobrodruhů, která je od začátku filmu používána jako laciný obětní beránek. Ve chvíli, kdy se zásoby amerických životů vyčerpají, sahají tvůrci po civilistech a některé z nich nechávají zázračně znovuožívat. A přitom je tu tolik nedotvořených postav! Ať už samotná hlavní hrdinka nebo špalkovitý šéf místního vězení, který je zbytečně zabit hned na začátku.
       Snad jsem od Mumie čekal víc, než jsem viděl, ale i to málo, co je k vidění, stojí za to. Pochodující mrtvoly, písečné efekty jako Tornádo&Co. jsou skvěle udělané od mistrů oboru ILM. Ani výběr hlavních hrdinů není nejhorší, možná že krása hlavní hrdinky je až příliš kosmetická. Stejně tak svaly hrdiny s velkým H O'Connela, který je mutací mezi Harrisonem Fordem a Larou Croftovou a díky svým neusálým průpovídkám má zaručený úspěch. Bohužel, Mumie se spíš přiklání ke straně komedie než ke straně mrazivého příběhu s občasnými záblesky vtipu. Můj osobní počet leknutí se rovnal jednomu šoku a to je dost málo na film o chodících mrtvolách.
       Film působí dojmem, že byl náhle dokončen a žádný z tvůrců přesně nevěděl, co se má dít dál. Máme tu jednoho zbytečného Američana? Máme. Dlouho jsme nikoho nenechali sežrat lidožravými brouky. No, tak to tam dáme, snad se to bude líbit. Že to používáme už po páté? No co, na to lidi určitě zapomenou. Nezapomenou. A taky nikdy nezapomenou na to, že Mumie je jen hodně nákladný druhořadý film, který se s částečným úspěchem snaží okopírovat své předchůdce.
       Pakliže ale potřebujete dobrodružství a na Indiana Jonese si už nepamatujete nebo se řídíte podle návštěvnosti kin v USA, tak je Mumie tím pravým. A je to, koneckonců, docela slušná zábava.
Pavel Dobrovský
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK