Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

podle našeho grafika Felixe (Filipa Bezděka) chybí Interkomu k dokonalosti již jen editorial (já si tedy myslím, že spíše pořádně zanesené korektury, ale proč to nezkusit).

       Kdyby chtěl něco jako úvodník (nebo rozlet), něco s pevnou strukturou a jasnou novou myšlenkou, asi by se mi do toho nechtělo, ale takový editorial už z názvu nemůže být nic jiného než nezávazné šéfredaktorské tlachy.

       Je pár hodin po přelomu roku a já vymýšlím, čím editorial naplnit, můj velký vzor Ondřej Neff, požádán nenadále či zapomenuvši, o přednášku začne obvykle vyprávět, co se mu přihodilo cestou.

       Já se před pár hodinami vypravil k Evě Hauserové a v TV tou dobou oznámili, že to v Moskvě zabalil Jelcin. Asi už je jako sovětští vůdcové před ním značně kyborgizovaný a nastaly obavy, co udělá s přechodem na rok 00. Poprvé jsem o Jelcinovi slyšel rovněž cestou na večírek k Evě. Tehdy na konci pěrestrojkových osmdesátých let pořádala pravidelné středeční večírky a já na jeden takový spěchal až odkudsi ze Zbraslavi, kde se pořádal jakýsi pěrestrojkový kurs „perspektivních“ pracovníků. Tuším, že Alan Gintel nás upozornil na jednoho z Gorbačovových spojenců, jenž se začal stavět na zadní a vysloužil si za to vyloučení nevím už odkud. Obával se, zda se to nějak nepodaří využít starým stalinským strukturám...

       Jestli čekáte na pointu, tak žádná není, u Evy na to pak vůbec nepřišla řeč, i když jsme trochu zavzpomínali na staré časy: Ivan Kmínek připomněl, jak mu kontakty a spisovatelské řemeslo pomohlo nalézt nové zaměstnání potom, co již vědou v Akademii nemohl uživit rodinu, já jsem vlastně také změnil obor na základě zkušeností, které jsem získal vydáváním Interkomu, a s Michaelou jsem se seznámil při práci v redakci fanzinu dnes nesprávně nazývaného Villoidus. Je obtížné spekulovat, zda by se Cyril nebýt scifista vrátil do staré vlasti, ale zcela určitě by dnes byl obklopen jinými lidmi.

       Eva by možná stejně malovala nádherné obrázky koček, ale těžko bych ji seznámil s Cyrilem atd. atp.

       Návštěva u Evy mi připomněla jeden dluh. Milan Konečný z Galanty narazil v Interkomu roku 1990 na zprávu o smrti Jirky Markuse, chtěl se o něm dovědět více a byl smutně překvapen, když se o tomto významném fanouškovi ze samotného počátku čs. fandomu nedověděl nic z posledního vydání Kdo je kdo. Jirka zemřel již tak dávno, že o něm mnozí fanoušci nikdy ani neslyšeli. V posledních letech jeho života jsem ho chodil navštěvovat na Jižní Město a občas jsem cestu spojil s návštěvou u Evy, která tam tehdy rovněž bydlela.

       Ale o tom v jiném článku, to se asi do editorialu nehodí. Pokud další pamětníci doplní či opraví mé pozdní vyprávění, budu jen rád.

       Stále více se nám jeví jako ideální rozsah IK 24 stran. Budeme tedy muset občas některé nejdelší příspěvky rozdělit na pokračování, jak se třeba stalo s článkem Martina Gilara.

patří Honzovi Macháčkovi, jemuž nevhodně aplikovaný filtr převedl závěr článku Nekrolog (IK 11/99) z řeči vázané do prózy.

       

Koryfej: všem postiženým slibujeme, že toto je poslední výskyt slova koryfej v tomto ročníku.

       

Budeme Vám vděčni za fotografie z conů a dalších SF akcí. Fotografií s presidentem již bylo dost, ve fandomu jsou snad i jiné krásné a ušlechtilé postavy. Jestli vás žádná nenapadá, pošlete sebe.

       Troliště: fanzin SF klubu Trolík

       Hromada: fanzin SF & F Workshopu, ze kterého jsme přebrali články Honzy Macháčka