Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Jaroslav Žák by měl radost, kdyby viděl, jak na gymnáziu prodává školník párky v přízemí a jak mládež odchází ze školy se slovy „to jsme se zase dneska pobavili“. Snad bychom mu jenom museli zapřít, že k této radostné události došlo o víkendu, v době oproštěné od školní výuky.

       Gymnázium Arabská je od centra Prahy citelně dál, než předchozí útočiště Pragoconu, ale pořadatelé tento fakt úspěšně zatajili. Navíc Vašek Fořtík podlehl svému koníčku a popis příjezdové trasy pojal jako první otázku svých IQ testů.

       100% úspěšnost dojezdu účastníků i z moravské cudziny (reprezentovaných například Pepou Vašátem) je v tomto světle důvodem k zamyšlení, zda scifisté jsou tak dobří nebo zda Mensa má tak nízko položenou laťku.

       Star Trek se stal již tradiční součástí conů; stejně tak prostory pro DrD, Warhammer a pro další hry. Stánky s knihami, tričky či kartami, již zmiňovaný bufet, burza knih, videoprojekce, Neviditelná Univerzita a stolek s prezencí také patří ke koloritu těchto akci, i když důraz na složitost při prezenci nebyl tak důsledný jako jinde.

       Tradiční blok Ikarie, podmalovaný tradiční (a zbytečnou) řevnivostí¹ dvou našich scI-fI periodik, s tradičním obsahem i s tradičním otázkami z pléna, jen zvýraznil tušené: kdo hledá obživu ve sci-fi, měl by být prohlédnut psychiatrem.

       Pragocon potvrdil trend, který již vloni vyhmátl Vašek Pravda: sci-fi u nás má dodnes živé styčné body s tím, co je označováno jako „záhadologie“, a to asi nejvíc díky Ludvíku Součkovi, který svůj čas dělil mezi tyto dva koníčky. Přednáška Václava Janouška „Astrologie a duše“ a povídání Vládi Mátla o největších záhadách roku 1999 patřily ke slušně navštíveným akcím. Vláďa Mátl ostatně není ve sci-fi neznámý - v první polovině osmdesátých let byl vůdčím duchem Klubu zneuznaných géniů, jehož členové si zvali na besedy vědce, spisovatele i vůbec zajímavé lidi. Málokdo tuší, že mezi tyto hosty vedle Ondřeje Neffa, Jardy Veise či Ivo Železného patřil třeba i antropolog Dr. Mazák či tehdejší prognostik a nynější předseda vlády v jedné osobě.

       Druhou oblastí, kterou účastníci conu poctili dokonce ještě vyššími návštěvami, byly přednášky s „netechnologickým“ obsahem - ostatně paní Vrbenská patří ke stálicím. Povídání manželů Hofmannových o chaotickém, cyklickém a lineárním čase (míněn je tím čas „osobní“, subjektivní, nikoliv čas fyzikální) bylo velice poutavé, a jejich příklady přiřazující k duševním poruchám určité nesprávnosti běhu „osobního“ času byly zajímavé i pro nepsychology.

       Ondřej Neff dokáže vždy své příznivce (i nepříznivce) překvapit. Svoje přednášky začal v poslední době transformovat na bezkonkurenčně přitažlivá autorská čtení a za sebe musím přiznat, že jsem tomu rád. Jeho velmi osobitý způsob přednesu oživuje „plain text“ - a je řada jiných míst, kde je možné si s Astonem popovídat na velmi rozmanitá témata. Dovedli byste si představit, že by Ondřej v bufetu četl svoji povídku? Můžete, samozřejmě - a umíte si představit i ty následky? Já raději ne.

       Vyučovací hodinu připomněla ve zdech mladoslavného gymnázia svým vystoupením asi jen Carola Biedermannová. Ve snaze nalézt mimozemšťany mezi námi vyvolávala nevinné návštěvníky své přednášky a tahala z nich rozumy, kdy a za jakých okolností potkali nějakého emzáka. Z většiny odpovědí ale sálalo nepochopení. Nepozemské inteligence se přece nebudou zviditelňovat mdlým duchem, od toho máme dostatek tuzemců, pečlivě střádaných od doby, kdy jsme do Němec přestali ročně posílat sto volů. Osobně se domnívám, že většina z nás má v koupelně rafinovaně schovaný videotelefon do mlhoviny v Andromedě. Zkoušeli jste se také v neděli ráno při čištění zubů podívat do zrcadla?

       Čtyři a něco souběžných programů kladlo značné nároky na schopnost paralelizmu účastníků, takže jsem určitě něco popletl nebo vynechal (vzpomínám aspoň sci-fi svatbu a pravidelná hlášení školského rozhlasu); květinové dary od těch, které jsem nestihl pomluvit, nechávejte u Zdeňka Rampase.