Interkom: XENOGENESIS

V závěrečné části trilogie s názvem Imago se vracíme do osady-bytosti Lo, kde žije Lilith, hlavní hrdinka první knihy Úsvit se svým mužem Tinem, óloi Nikanjem a oankalskými druhy Ahajas a Dichaánem, s jejich dětmi obou druhů a dvou pohlaví a s jinými rodinami. Příběh tentokrát vypráví eka Jodahs, dítě lidského druhu s ještě neurčeným pohlavím. Všímá si především svého óloiského rodiče Nikanje, které strádá nepřítomností dítěte stejného pohlaví - žádná konstruovaná óloi podle sto let staré úmluvy nesmí vzniknout, dokud nebudou prozkoumána všechna úskalí konstruktů Lidí a Oankali - nového druhu. Všechno běží podle plánu a tak jindy ostražité óloi Nikanj příliš nehlídá malé Jodahs a jeho párového oankalského sourozence Áora. Nevšímá si ani toho, že Jodahs tráví většinu času v jeho blízkosti. A tak se stane to, čeho se všichni chtěli vyvarovat - Jodahs prochází metamorfózou a stává se z něj mladé óloi, třetí pohlaví, první svého druhu na Zemi. Jakmile se tak jednou stane, nelze již proces zvrátit, ale je dost času všechno zvážit, protože na Jodahs čeká ještě druhá metamorfóza, než bude pohlavně dospělé a schopné tvořit děti.

Ale stará úmluva stále platí a nad Jodahs a Áor - pod vlivem sourozence se stává také óloi - se vznáší neblahý osud sterilizace nebo vyhnanství na lodi Čkahičdahk, kde by byla obě óloi zkoumána třeba do konce života. Rodiče spolu s nejmladšími dětmi a oběma mladými óloi opouští Lo a odcházejí do džungle, protože Jodahs nedokáže zvládat svou proměnu a mohlo by ublížit Lo a jejím obyvatelům. Jediná naděje pro Jodahs a Áor je stabilizovat svoje těla a dokázat, že nejsou nebezpečná, a to zřejmě bez čistých Lidí, nesmíchaných s Oankali, nebude možné. Jenže kde najít takové lidi, když dávno předtím Oankali prohledali celou Zemi a všechny, kdo nechtěli křížení s nimi, poslali do lidské kolonie na Marsu? Každý vhodný člověk je zamluvený na staletí dopředu. Zůstali jenom staří zatvrzelí lidští Odpůrci, sterilizovaní a připravení zahnat nebo i zabít každého vetřelce. Pro Jodahs a Áor není naděje. Až jednou..

Xenogenesis končí, ale osudy a myšlenky z ní ve mně dlouho zůstanou. Znovu a znovu se budu vracet k osudům Lilith a jejích dětí Akina a Jodahs, hlavním hrdinům Úsvitu, Rituálů dospělosti a Imaga. Znovu se nechám zaujmout záchranou zbytků lidstva po globální jaderné válce a jejich prozřením, že nic není zadarmo ani ve vesmíru. Uchvátí mne přitažlivost óloi a množství proměn, kterými Oankali za eóny putování za jinými inteligencemi prošli. Prožiju zoufalý a marný boj Odpůrců na obnovené Zemi za vlastní lidskou civilizaci, Akinovo odloučení od rodiny a jeho ideu lidských Akjai na Marsu. Budu zase sledovat osud Jodahs a jeho završení snah Lidí a Oankali o vytvoření nového druhu. A po všech peripetiích této trilogie mi zůstanou v hlavě nedořešené otázky. Zachrání se původní lidstvo na kolonizovaném Marsu nebo se opět pokusí zničit samo sebe? Kam poletí lidští Oankali, až vypěstují nové lodě a koho na svých cestách potkají?

Je toho mnoho, co autorka prozrazuje o svém názoru na lidstvo. Lidstvo nedokonalé, zatížené hierarchickým chováním - bojem o nadvládu jedněch nad druhými a nad celou přírodou. Na začátku trilogie lidská civilizace zaniká a těch pár stovek jedinců, které se podaří zachránit, reprezentuje lidstvo v jeho rozporuplnosti a nedostatku pudu sebezáchovy. Oankali už nevěří, že lidem by se měla dát absolutní svoboda, už jednou dokázali, co s ní udělají. Buď křížení nebo sterilizace, jiná možnost není. Až další generace konstruktů ztělesněná Akinem, prvním konstruovaném lidském muži, přesvědčí o nutnosti zachovat původní lidský rod. Vždyť i Oankali mají tři cesty - Akjai odlétají nezměněni, Toath odlétají s lidmi, vychovanými v jejich cizí kultuře a Dinso zůstávají na Zemi a tvoří novou civilizaci. A lidské Akjai na Marsu nepomáhají jenom sami sobě, ale svou existencí i těm lidem, kteří založili rodiny s Oankali a nemohli se vyrovnat s pocitem zrady na lidském rodu pro touhu mít děti a pokračovat. Nakonec opustíme myšlenku kolonizace Marsu a vracíme se do Lo, na Zemi. Zde vznikají lidská óloi Jodahs a Áor a dokazují, že i s lidskými vlastnostmi v sobě mohou založit fungující společenství a stát se plnohodnotnými vůdci svého nového lidu na dalších cestách vesmírem. Podmaňují si vesnici plodných Odpůrců už ne jako kdysi Kahgujaht a Nikanj jenom feromony, drogami a biochemickou závislostí z toho vyplývající, ale taky milosrdenstvím, přátelstvím, sebeobětováním - zkrátka svou lidskostí.

Na závěr chci poděkovat Petru Kotrlemu za vynikající překlad, který udržel ve všech třech knihách na stejné úrovni, i když říkat třetímu pohlaví óloi „to“, mi dělalo problémy, ale byly rozhodně menší než problémy románových lidí třetí pohlaví vůbec přijmout jako partnera. Rovněž všechny tři obálky Zdeňka Obrtela se skvěle hodily k jednotlivým dějům, snad jenom Jodahs (předpokládám, že to je ono) na obálce Imaga by mohlo mít méně ženské pozadí. Ale to je věc óloi, do kterých mi Lidé nemáme co mluvit.