Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Vakukocon s pořadovým číslem 32 se odehrával - podobně jako vloni - blízko Šumperka a přesto ve vysokohorské pustině - posledního půl kilometru se auto šplhalo s chladičem nad řidičovou hlavou. Ale i další podmínky byly bojové - kamna na uhlí ovšem vadila o něco víc než nepitná voda, jejíchž potenciálních konzumentů bylo v chatě minimum.

       Skrblík, zvaný Pavel Krajíček, vítal se širokým úsměvem příchozí a rozdával jim červené tričko s obrazem Velkého Klemy a nezbytné visačky, na nichž červená kravata držela pohromadě tělesné ostatky téhož pána. A navíc jsme byli obdařeni - světe div se - kusem kovu, který pamětníci znalí vojenské služby označují jako BLEMBÁK: přilbou vyzdobenou vkusnou červenou hvězdou. Petr Kubelka sáhl do mobilizačních rezerv okresní vojenské správy a tak jeho předpřevratové maskáče byly dokonce ještě o něco autentičtější než černě natřená maketa samopalu, kterou rozháněl davy svých obdivovatelek.

       Přivítání nováčků probíhalo poněkud civilizovaněji než v (ne)zapomenut(eln)é Československé lidové armádě, a pak už se rozpoutaly divoké orchideje. Mládí šumperských klubů (je to s podivem, ale v tomto městě je sci-fi klubů snad ještě o něco víc než v každém z obou hlavních měst českomoravského království - Brnu a Praze) se mísilo s životními projevy starců - Dárečka, Peti Pavelky a Pagiho, občas doplněnými stopovým výskytem Velikého Caesara Vašáta. Ten neustálým člunkováním mezi městem a chatou zajišťoval jednak promíchávání obsahu obou, jednak zásobování alkoholem, který ve vysokohorských podmínkách, projevujících se zejména nízkým tlakem vzduchu a vysokou výparnou schopností měřitelnou ve fernetolitrech za hodinu, patřil téměř po celou dobu pobytu k úzkoprofilovému sortimentu.

       Sobotní den byl vyplněn soutěží dvojic ve znalostech reálií komunistického skanzenu. Okruh kolem chaty byl označkován a přerušen celkem pětadvaceti zastaveními, kladoucí na účastníky nejrůznější nároky fyzické i psychické - od střelby na srp a kladivo přes znehybnění poraněného lokte, složení oslavné básně, testu znalostí otravných plynů či vypsání pionýrského slibu až po šplh na strom. Jednoznačnými vítězi této soutěže se stali Bětka a Jarek Mosteckých, ale i ostatní účastníci podávali výkony hodné obdivu - snad nejvíc Dáša Mehešová, která přijela nevyzbrojena pro podmínky, připomínající výstup na K2, a přesto se díky svým básnickým schopnostem umístila na velmi krásném třetím místě.

       Velkofilmu „Hon na lišáka“ se nechtělo z kazety a teprve po osobní domluvě Pepina (spojené s nasazením jeho videa a televizoru) jsme se dočkali této perly české nezávislé kinematografie mapující blízkou budoucnost našeho fandomu a ukazující v plné nahotě příčiny i následky temných úkladů proti jeho prostým a pracovitým členům.

       V neděli ráno utrpěla duše sobotní soutěže Jiřka Procházková šok - když se vypravila uklidit soutěžní otázky a směrovky ve tvaru střílejících partyzánů, zjistila, že ji „ti druzí“ předběhli - a v případě otázek umístěných ve čtyřmetrové výši na akátu dokonce i předlezli. Zatím nikdo z účastníků nedostal předvolání k výslechu, zřejmě tedy trofeje skončily na čestném místě v některých hraběšických domácnostech. Dobrá zpráva pro opakování této akce!