Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Jubilejní 15. Dracon letos vyšel na víkend od 3. do 5. prosince 1999 a konal se opět v lety prověřeném hotelu Santon na Brněnské přehradě. Jelikož jsem přesídlil z města Bohemiaconů Ústí nad Labem do Brna a vzdálenost mi již nebránila v návštěvě tohoto legendárního conu, rozhodl jsem se učinit jej svým 7. conem. A musím říci, že sedmička asi opravdu je šťastným číslem.

       V pátek zhruba kolem 16.00 jsem s Wellem nasedal na tramvaj a lehce před půl pátou jsem již stál před branami Santonskými. Fronta, táhnoucí se až ke dveřím, mě zpočátku trochu zaskočila, ale když jsem z poznámek okolostojících vydedukoval, že jde o jev na Draconu běžný, spořádaně jsem se zařadil s vyhlídkou na půldruhahodinové čekání. Zhruba v 17.00 hodin dorazila Gudrun s Kajmanem - jádro SFK Kalibán - a čekání hned bylo příjemnější. Když jsem po delší době konečně vyhřezl z davu nahloučeného kolem stolků s prezencí, vítězoslavně jsem si velmi povedenou visačku připíchl velmi povedenou plackou a vrhl se do víru dění.

       Jako první jsme navštívili Cyrila Broma a jeho prezentaci workshopových skvostů - zvláště povídky „Ametyst“ a ještě jedna na jejíž jméno si nevzpomenu mě velmi poznamenaly. Věty typu „okovanou holí rozbil děťátku hlavičku. Vytekl mozeček. Tělíčko zadunělo o zem.“ se prostě nezapomínají.

       O půl osmé byl Dracon oficiálně zahájen a po úvodu jsem zakotvil na přednášce o UFO a v podstatě o záhadologii všeobecně. Následovalo promítání filmu „Čarodějky na cestách“ podle notoricky známé předlohy Terryho Pratchetta. Šlo o film asi půl hodiny dlouhý, hraný, velmi amatérský a velmi zábavný, po něm byly představeny ještě tzv. veselé příběhy z natáčení. Kolem půlnoci se pak všichni začali trousit do svých doupat a brlohů a my jsme nezůstali pozadu.

       V sobotu jsem již kolem 9.30 opět brouzdal prostorami Santonu. Hned nato přišli Gudrun, Kajman a Gror, který přicestoval krátce po desáté večer předchozího dne - Kalibáni byli kompletní. Zatímco Gudrun a spol. se vydali utužovat vztahy s internetovou komunitou, vyloupl se odkudsi Well a pak se jen čekalo, až Jan Kantůrek začne se svou Zeměplochou. V poledne jsme se všichni nacpali do miniaturního salónku, kde měl Michael Bronec poreferovat o Tolkienovi. I když M.B. vypadal z množství tolkienalačných duší trochu zděšeně, rozproudila se vysoce zajímavá a plodná debata o všem možném. Prostě pohoda.

       Následoval Ondřej Neff a jeho „Nesmrtelnost“ - ukázalo se, že šlo o poměrně nešťastnou definici, což vedlo k poněkud rozpačitému celkovému vyznění. Po Neffovi jsme zůstali na přání Gudrun na mírně komorní slezině fandů Fantázie - slovenské obdoby Ikarie. No a pak hurá na zlatý hřeb programu, přednášku Františky Vrbenské o čarodějkách. Paní Vrbenská rozhodně má smysl pro dramatické efekty, neboť začala scénou z Macbetha. Její „čarování“ nad buldočí lebkou osvícené svíčkami nás dostalo do nálady a samo povídání o čarování a čarodějkách naneštěstí uběhlo jako voda. Františku potom vystřídala Alexandra Pavelková s roztomilým tématem - popravy. Rozhodně přínosná hodinka, člověk se dozvěděl spousty velmi zajímavých informací. Přednášející navíc působila dojmem, že popravy rozhodně mohou být zajímavým koníčkem.

       Pak Well, který jediný nezaváhal a koupil si lístky do tomboly, jeden vykšeftoval s Gudrun a šlo se na losování. Její pořadatelé se zřejmě potřebovali zbavit skladových zásob, protože ceny sestávaly většinou z více či méně zajímavé veteše a postarších knih. Hlavní cenu, slovenskou stříbrnou stokorunu, si odnesl jako svou asi osmou výhru Honza Kantůrek. Pak jsme se rychle přesunuli o patro níž, kde začínal Jarda Mostecký. Na své povídání o rusalkách a podobné havěti se ale asi špatně vyspal, neboť pozdní příchozí vítal slovy: „Pojď dovnitř nebo ven, ale hlavně vypadni.“

       A pak se čekalo na půlnoc. Utvořilo se několik konverzačních skupinek vzájemně se kombinujících, takže nakonec jsme zakotvili ve složení já, Well, Kalibáni a Orm (který s sebou přinesl trochu velmi dobré whisky). Čas zbývající do začátku poslední přednášky s všeříkajícím názvem „Star Sex a Babylon Sex“ zmizel v nenávratnu a než jsme se rozkoukali, Barclay a Londo již promítali první „erotické“ scény z inkriminovaných seriálů. Zhruba mezi desátou a patnáctou ukázkou nás bohužel opustil Kajman, anžto spěchal na vlak. A tak jsme po skončení programu zůstali stát na chodbě už jen v pěti. Na mě se navíc začala sápat krizovka, která naštěstí během čtvrthodinky ustoupila a vše nasvědčovalo tomu, že tuto noc spát nepůjdu. Byla to pravda.

       Orm byl pozván na soukromou noční tea-party a my jsme se svezli s ním. Byli jsme pohoštěni čajem (tímto děkuji osazenstvu inkriminovaného pokoje, které tímto božským nektarem definitivně zahnalo vracející se krizovku) a zatímco Michael Bronec vydával podezřelé hrdelní zvuky, dělil se s námi Honza Kantůrek o recept na okurky. Když jsme byli kolem čtvrté hodiny vyhoštěni s tím, že majitelé pokoje chtějí spát, zapíchli jsme to na chodbě před výtahem a v družném rozhovoru jsme strávili zbytek noci (nebo spíše časného rána).

       Ve čtvrt na dvanáct proběhlo srdceryvné loučení - Gror a Gudrun si zajistili odvoz na výpadovku na Prahu a já jsem s Wellem zůstal na modifikovaného Pána prstenů. Když ona zhůvěřilost skončila, opustili jsme vysmátí Santon a letošní Dracon definitivně skončil. Budu na něj ještě dlouho vzpomínat. A už se těším na Pragocon.

       Během psaní tohoto textu nebylo ublíženo žádnému zvířeti. Tento text vyjadřuje subjektivní názor pisatele a nemusí se zakládat na pravdě. Některé závěry mohou být spekulativní nebo dokonce vymyšlené.