Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Někdy v listopadu jsem si objednal dvě knihy o Linuxu a druhý díl Ságy ohně a ledu (The Song of Ice And Fire) od G.R.R. Martina. Linuxem vás asi raději nudit nebudu :-), takže k Martinovi. O první části A Game of Thrones (Hra o trůny) jsem psal před nedávnem a teď to dokonce i vyšlo česky. Psal jsem pochvalně a těšil jsem se jako malé děcko na díl druhý, A Clash of Kings (Střet králů).

       Od té doby jsem to přečetl třikrát a pořád si nejsem jist, co s tím. Dějově je to náhul, již dříve zajímavé postavy se staly ještě bohatšími a prokreslenějšími a občas dělají velmi nečekané věci, které nicméně psychologicky odpovídají, jen je člověk nečeká, tak jako nečeká, že hlavní hrdina knihy umře na straně tři (což se zde nestane, umře trochu později, nicméně některé vypravěčské chvaty mě příjemně překvapily). Potěšilo mě rovněž, že jeden záporňák, který mi byl po prvním díle dost sympatický, se ještě více vybarvil, a ačkoliv to není žádný Mirek Dušín (ten například nechodil za děvkami do bordelu, zdá se), je po díle druhém snad mou nejoblíbenější postavou. Doufám, že přežije.

       Zůstal i hlavní zápor, to jest tisíce lidí, kteří se pletou, a hodně děje. Kniha se usadila a většinou sleduje současně devět dějových linií. Je to vlastně snadné, krátké kapitoly nemají názvy, jsou jen nadepsány jménem hlavního hrdiny, jenž je zrovna sledován. Těchto se tedy střídá devět, v poslední čtvrtině knihy dva odpadnou (navždy), ale moc to nepomůže. Nicméně jsem si asi už zvykl a víc si pamatuji, četlo se mi to lehčeji. Nedávno jsem si uvědomil docela fikanou věc, že hlavní aktéři hry o trůny (králové, jejichž počet v jednu chvíli vyleze až na šest) nemají svoje kapitoly a dozvídáme se o nich z pohledu jiných lidí. Je to prostě dobře napsaná kniha.

       No a teď ten důvod, proč si nejsem knihou jist. Bohužel, Martin asi začíná senilnět a kniha je přecpaná otevřeným a vulgárním sexem. Nejsem zrovna svatoušek (konečně v prvním díle byl sex a děvky taky), nicméně podobnou koncentraci „kund“ a „zarazil jí ptáka do pochvy“ (cituji!) jsem našel snad jen v Penthausu. Výsledkem je, že zatímco díl prvý bych koupil i desetiletému, u dílu druhého bych už silně váhal i pro patnáctiletého. Já nevím, co se děje, poslední dvě povídky od Ursuly Le Guin, co mi padly do ruky, byly taky spíš jen pornografie a ještě k tomu zcela beze smyslu. Zlatý Heinlein. Navíc to v té knize není nutné, dalo se to napsat civilizovaněji, jak ostatně ukázal díl první.

       Nicméně pokud myslíte, že to překousnete, máte se na co těšit. Já už nadrženě čekám na díl třetí a údajně poslední. Mám trochu obavy. Druhý díl vyšel až v létě 1999, ačkoliv díl první měl již v roce 1997 z něj ukázku. Ten druhý nemá ani tu ukázku ze třetího, tak nevím. Ať si kruci pohnou! Nebo raději ne, aby to nebylo na úkor kvality, druhého Eddingse nepotřebujeme. Ještě aby snad taky nepřidal díl čtvrtý, schválně se podívejte, jak tlustý je první v češtině, druhý je o dobrou třetinu větší, jestli to tak půjde dál... Pátý díl Sapkowského se taky zdržel, je to těžký život čtenáře fantasy. Držte mi palce, abych mohl brzy napsat další recenzi.