Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Lidstvo objevilo stopy po nadsvětelném pohonu kdesi ve vesmíru a v éře právě se rozvíjejícího mezihvězdného obchodu a kolonizace se formuje posádka pro speciální loď zvanou Vyslanec, která má nejvýkonnější pohon ze všech lodí, schopný překonávat pomocí skoků obrovské vzdálenosti v relativně krátkém čase. Slovo „relativní“ je zde klíčem ke všemu, protože v souladu s Einsteinovou teorií relativity (a jinými teoriemi, vymyšlenými v knize) čas na palubě plyne mnohem pomaleji než čas na Zemi a jiných planetách. Cesta Vyslance má trvat kolem pěti let palubního času, ale na Zemi uplyne mezitím 12000 let a svět se změní. Kapitána Nansena a jeho posádku čeká spousta dobrodružství a objevů, nová civilizace Tahiru a ještě úplně cizí zvláštní inteligence. I společenství samotné, složené z vynikajících vědců - šesti mužů a čtyř žen - ale také z deseti individualit, prožije spoustu vzájemných vztahů, lásku, zklamání a nenávist a také smrt - jako připomenutí dávných sporů na Zemi. Nakonec se navrací zpět na Zemi, která už nemůže být tím, čím byla před staletími. Do půlky knihy paralelně prožíváme osudy jiných vesmírných cestovatelů, kteří se nevydali tak daleko jako lidé z Vyslancem, ale zůstali nablízku Zemi a vždycky se tam vracejí. Tato paralelní linie se pak objeví až v závěru knihy, aby se vzápětí propojily osudy posádky Vyslance a přežívajících „místních“ vesmírných cestovatelů.

       Příběh je to krásný, rozvětvený a psychologie hlavních postav celkem dobře propracovaná, ale pár věcí bych mu přece jenom vytknul. Za prvé předčasné opuštění paralelní linie ve mně vzbudilo dojem, že autorovi došly nápady ohledně osudů samotné Země a společnosti na ní a v blízkém kosmu. Pokračující střídání partnerů v malé posádce Vyslance (způsobené naštěstí rozmanitými okolnostmi) ve mně vzbudilo sympatie k názorům Alvina Brenta - vrátit se stůj co stůj na Zemi, ovšem moje důvody by se spíš blížily důvodům Tima Clelanda. A bohužel musím zmínit pár skutečných perel v překladu, které mne vytrhovaly při hltání děje - tam, kde bych měl cítit lítost, jsem se smál a místo radosti přicházel vztek. Hned na straně 12 je věta: „Astronomové pouze zjistili, že se tam pohybují rentgenové paprsky vysokou rychlostí.“ - možná je nedouk autor, možná. Strana 339: „“Ty zkurvy-svině!“ zaječel Cleland.“ - vážně dobrá nadávka, tu použiju, až se budu potřebovat zesměšnit. Něco by se ještě našlo, ale kašlu na to, ta kniha se mi tak líbila, že to beru jako nutnou daň.

       „Konec dobrý - všechno dobré“ a „Když něco končí, něco začíná“ - tohle přísloví a tahle pravda se mi honily hlavou po poslední dočtené stránce. Snad jsem neřekl příliš, ale i tak čeká spousta věcí ve vesmíru stále na své objevení - nebo alespoň přečtení. A mimochodem, četli jste Věčnou válku?