| | 5-6/2000 | |
SF & F Workshop
(další)
|
(174)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2000
Pragocentrická schůzka SF&F Workshopu 5. dubna 2000
Minulá schůzka se Michaelu Broncovi zalíbila natolik, že se rozhodl přinést i tentokrát ke Zdeňku Rampasovi červené víno; konec konců se mu právě zaplatili „Drakobijci“. Omezil se sice na jedinou láhev, ale cestou strhl svým příkladem Pavla Renčína. Málem z toho byl problém, neboť se nás sešlo méně (kromě Zdeňka, mě, Michaela a Pavla už jen Mirek Hokeš, Milan Petrák a Ivana Kuglerová), a navíc Ivana prohrála jakousi sázku a nepila.
Já, abstinent, pochopitelně žádný alkohol nenosím. Na tuto schůzku jsem s sebou nevzal dokonce ani žádné kytičky, zato jsem dostál závazku obstarat kroniku klubu. Díky tomu teď už jen pochválím Mirka, že jako první zájemce o účast ve workshopu na živo napsal domácí úkol, a zbytek reportáže opíšu z kroniky. Dovolím si vás při tom ochudit o ilustrace.
Ivana: „Tohle je první zápis.
Právě cinká sklo o sklo a přípitek z nezbytnosti nezištným a z nutnosti šlechetným vydavatelům české fantastiky se mísí s vůní vína a soumraku. ,Bojíte se do čínské čtvrti?` ptají se černé titulky na žlutém proužku časopisu Orient, který přinesl Pavel. Slova víří pomalu houstnoucím vzduchem a zdravotní čaj, který Pan prezident omylem nasypal do termosky, chutná sladce. Po cukru.
A tohle je první zápis.
A Michael přejel výtahem mravence.“
Michael: „Tohle je druhý zápis.
Zrovna mě tady přesvědčují, abych zamordoval jednu ze svých mladých, nadějných autorek. Odolávám. Řešili se upíři a erotické vztahy s jejich oběťmi. CKČ a velikost normostránky. Základna 9 bude a další zrediguje Ivana. Workshop funguje a všechno je normální, normální, normální...
Šéf Workshopu se chce nechat propíchnout železným mečem.“
Milan: „Tohle je poslední zápis.
Macháček nakonec uposlech' volání železnýho meče. Bronce přejel výtah. Kuglerová spadla z deltaplánu na žhavý uhlí. Renčínovi z toho praskl vřed. Rampas odešel za manželkou. Mušketýr Hokeš zahynul, když bránil jeho čest. Petrák zešílel.“
Mirek: „Mirek Dušín právě vypráví, jak dnes pomohl staré slepé babičce přes ulici – no, nějak mu to nevyšlo. Červenáček chytil červenku, Rychlonožka žloutenku a Jindra Hojer je v nemocnici, protože se přepapal třešniček a je mu blivno. Jarka Metelka dostal přes záda dlouhým bidlem a od Štětináče štětiny do zadku – jo, sorry, tohle by asi mělo být v nějaké jiné kronice, že jo? No, tak já aspoň něco nakreslím.
P. S. – Chtělo by to vlajku, Šípáci ji měli taky!“
Pavel: „Na zašlá okna klepají pařáty noci. Ten malý plamínek skomírající svíčky, který umírá v jejích slzách, ozařuje tváře přítomných hrdinů mihotavým přízračným světlem. Je noc a za okny fičí syrový vítr. Je noc a do srdcí se vkrádá lezavá zima. Skupina ,tvůrců světů` popíjí rubínové víno a na něco čeká. Mluví o drobnostech – o svých životech, touhách, snech a o naději. O tom, že plamen nesmí vyhasnout. Tiše si povídají a hodiny v rohu odměřují zbývající čas. Neúprosně. Na co čekají? Nechají ten plamen zaniknout?
Jasně že ne.“
Když jsme se pozdě v noci rozjížděli do teplých postelí, mrzlo. Příště už bude vrchol jara, příště už bude tepleji. Na shledanou 3. května.
