Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       Vydal: TALPRESS, 2000, 479 stran, překlad: Veronika Volhejnová

Mladý kapitán Nicholas Seafort měl pro cestu na vesmírnou kolonii Nová naděje převzít kosmickou loď Vyzývatel. Bylo to neobvyklé vyznamenání, protože jako první zažil a ohlásil kontakt s mimozemšťany. Jeho nadřízený, admirál Tremaine, však považoval informace o mimozemském nebezpečí za báchorky. Převelel Seaforta na loď Portii a sám si vzal jeho Vyzývatele. Cestu k cíli naplánoval admirál se řadou zastávek, kdy se měla skupina vždy před dalším hyperprostorovým skokem znovu zformovat. Při jedné z těchto přestávek byly lodi napadeny mimozešťany. Lidé se ubránili, ale admirálova vlajková loď Vyzývatel byla těžce poškozena. Admirál ji vrátil zpět Seafortovi a sám se svou posádkou zbaběle prchl na Portii. Mladý kapitán se tak ocitl na těžce poškozené lodi desítky světelných let od domova. Přestože to bylo beznadějné, Seafort začal posádku i cestující nutit, aby se připravili na téměř osmdesát let trvající cestu k Zemi...

       V knize je několik dobrých nápadů, osou vyprávění je však tápání mladého kapitána v jeho nelehké pozici. Hrdina příběhu prožívá řadu krizí, které většinou pramení z příliš tvrdého prosazování disciplíny na palubě lodi. Prosazuje tvrdé tresty a vzápětí se za ně omlouvá. Je s podivem, že jím tak šikanovaní muži v něm dokáží rozpoznat člověka, který to s nimi myslí dobře. Nevyrovnaný, depresemi zmítaný mladý kapitán, který během cesty ztratil manželku a dítě, však dokáže nemožné. Získá autoritu a cestující i posádka se mu podřizují. Jedná se o dobrodružnou vojenskou SF, která ale dost ztrácí na spádu mnoha poměrně málo pravděpodobnými „výchovnými“ epizodami.

       Hodnocení: 3 (z pěti maximálně možných): * * *

P.S. Nejsem dobrý psycholog, ale některé scény popisující vnitřní rozervanost hlavního hrdiny jsou podle mne spíš pro psychiatra.