Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Jéžiš Marjá, to je nářez. Spousta povídek různé délky a velmi kolísavé úrovně, od vynikajících po úplné blitky. To je problém většiny takových antologií, které vybírají práce z lokální, nicméně již známé soutěže. Ty povídky, umístěné nahoře, bývají většinou publikovatelné, ale ty další najednou hodně poklesnou co do kvality. Specifikum Ježíška spočívá navíc ve sloganu soutěže, velmi volně řečeno: „Pošlete nám to, co si myslíte, že neotisknou jinde.“ Takže kromě vynikajících zvráceností se objevují výpotky, napsané po týdenním flámu, říznutém několika znásilněními a bouračkou s úmrtím. Navíc podle žebříčků jednotlivých roků můžete zjistit, že v roce 1999 přidali sestavovatelé Václav Pravda a Martin Heisler navíc ještě dvě povídky zezdola, které v původních ročníkových sbornících nebyly (ovšem obě byly dobré). Znamená to, že zde najdete dost povídek od pátého místa dolů, které nedostaly dost bodů, ale pro zaplnění knížky bylo nutné je vydat. Hodně povídek je také na pár stránkách, takže jich muselo být tím víc. To všechno se sčítá a proto v průměru jde o podprůměrnou četbu. Ale to vás, krvelačné netvory, nesmí odradit od přečtení! Přišli byste o dost výborných kousků, kvůli kterým to za to stojí. A nyní k jednotlivým pracím - z důvodů množství budou ohodnoceny jen v pár větách.

       A ještě malá chybička, která při hledání ročníků mate: rok 1997 byl na jednotlivých stránkách označen jako 1999, rok 1998 byl správně, ale první povídka z 1998 byla jako 1999 (správně nesprávně 1997). 1999 už byl v pořádku. A jedno velké plus - velmi lidová cena 139 Kč, nejnižší co jsem poslední dobou viděl.

       Stupnice: výborné, velmi dobré, dost dobré, dobré, nic moc, o ničem

       Miroslav Štěpánek: Jesus

       Výborný satanistický a rouhačský příběh, parafráze Nového zákona, opravdu k zamrazení.

       Martin Heisler: Koncert

       Koncert plný krve a smrti diváků I člena kapely podle smlouvy, a diváci to milují. Nelogické a suché nakupení odporností, které nic neříkají, bez pointy. Nic moc.

       Volodja Bart (podle doslovu Vladimír Šlechta): Emma číslo mínus jedna

       Dost dobrý příběh z blízké budoucnosti, kdy muži ve Městě ztrácejí schopnost plodit děti a ženy bojují o moc a objevují náhradní řešení.

       Kolpa Vsalaaroj (Jaroslav A. Polák): Loviště

       Zpověď masového vraha a sexuálního sadisty, obraz sexu a smrti střídá jiný v děsivě rychlém sledu, velmi dobré, autorovi doporučuji vyšetření a kastraci.

       Jan Burian: Něco uvnitř

       Poněkud vykonstruovaná dark fantasy, příběh o hledání ztracené duše, dobré.

       Jaroslav Mostecký: Tichá noc, svatá noc

       Výborný kratičký příběh o splněném vánočním přání. Děti jsou kruté, to není fikce, ale fakt.

       Čmelák Aninka: Prozření

       Krátký příběh s reklamní pointou, velice dobré, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to už četl před mnoha lety.

       J. a R. Hroznovi Vinohradští: Cesta na Bohemiacon 2031

       Parafráze na reportáže z conů, dovedená do krvavých dimenzí, dobré.

       Juraj Toman: Som život, tetka smrť

       Dobrý příběh o kyborgovi, toužícím po potomstvu, který však svůj úd nosí proklatě vysoko. Škoda, že pointa je víceméně jasná od půlky.

       Miroslav W. Štěpánek: Jen vítejte!

       Dlouhá povídka o zvláštním cirkuse uprostřed Paříže, kde začal pracovat jeden mladý Američan jako krmič dravé zvěře. Dost dobré.

       Volodja Bart: Replay

       Další příběh Emmy ze světa mužské sterility, časově předcházející Emmě číslo mínus jedna. Znásilnění dvěma způsoby, velice dobré.

       Milan Štajer, Láďa Vaníček: Velkolepé kratochvilné vyprávění.

       Parafráze na pohádky, zmutovaná nádorovitá zvířátka se láskyplně likvidují. Sračky z pubertálního hnisu. O ničem.

       Milan Štajer: The lost eggs

       Krátké zmatené vyprávění o různých vejcích, vyskytujících se uprotřed silnice a o Danielovi, kterému to leze na mozek. Napodobenina Davida Lynche, nic moc.

       Karel Altman: Úkol

       Krátký příběh domácího robota, který dostane od svého pána úkol, jenž je otázkou života a smrti. Vtipná aplikace tří robotických zákonů, dost vyčpělé téma. Dost dobré.

       Karel Altman: Cyril

       Příběh o černém pískomilovi se zálibou v krvi, takový malý posednutý hlodavec, jako vystřižený z jednoho dílu South Parku o zabijácké rybičce z druhé dimenze. Dost dobré.

       Dodo Šenkevík (Despotus III): X.A.Y.R.A.

       Velice dobrá fantasy o černokněžníkovi, který vyvolal na svět příliš mocného netvora a o jeho protivníkovi, jenž je předurčen k odstranění netvora. Poněkud nedotažený a dvojznačný závěr kazí celkový dojem.

       E. Kocourek: Ježíšku, já chci satelit (Balkánská válka 2005)

       Velice dobré, ovšem příliš stručný závěr a důraz na intimní vztah hrdiny k jeho otrokyni-svěřence. Styl a atmosféra velice podobná knize „Červené koberce, odměřený krok“.

       Jaroslav A. Polák: Inspekce

       Výborná exkurze do tajemství moderního pekla. Zvlášť pikantní je propojení Satana s inspektorem, o jehož příslušnosti není pochyb již od začátku. Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina.

       Marek H. Eliáš: Cesta domov

       Krvavý spletenec nechutností, obhajovaný v závěru samotným autorem, věc pro nekrofily a sadisty. O ničem.

       Karel Šlajsna: Ježíšku, dej mi plamenomet

       Štědrý večer v úvahách syna, který má chuť všechny zabít, ale skončí to naopak. Opět hodně nechutností, opět bez úrovně. O ničem.

       Petr Říhánek: Smrt je věrná souputnice

       Samozvaný kat likviduje spisovatele a režiséry, produkující krvavá díla. Nic moc. Jen se objevilo v textu sdružení Rigor Mortis a soutěž Ježíšku a V. Pravda.

       Lukáš Stejskal: Moje milá, řetězová pila

       Zpověď vraha, který zabíjel pro dobrý pocit, jeho první silvestrovské vraždění. Autor si pomohl záhadnou kovovou koulí, která vyzařuje zlo. Bezzubé, o ničem.

       Anonym: Bloncka

       Mohl to být vtipný postup likvidace androidů pomocí sexu, ale bezdůvodně vulgární slovník a trapná nelogická pointa to nedovolila. O ničem.

       Josef Német: Posadnutí

       Dobrá povídka o stěhování vražedných choutek z člověka na člověka, ale je to podezřele podobné jednomu hororu s Denzelem Washingtonem. Možná náhoda.

       Jakub Macek: City: Roboy

       Krátký příběh o zneužívaném dítěti, které se přijde po kyborgizaci pomstít svému otci, parodie na hrdinské eposy. Velmi dobré.

       Michal Wendl: Nahnilý maso

       Krátké nechutné vyprávění o mokvajícím mase a úchylné přítelkyni, které se to líbí. Kdo s čím zachází. Dobré.

       Jaroslav A. Polák: Spirála

       Sugestivní vyprávění o dvou dějových liniích, smrtící plyn jako baziliškův dech. Bezútěšné a dost dobré.

       Milan Petrák: Můj medvídku Pú

       Tři studenti vystrašili svou spolužačku, aby si na ní mohli užít, ale nedopadnou dobře. Velmi dobré.

       Eva Sukdoláková: Tu děvenku si mohla odpustit

       Vyprávění o nepříjemně tvrdých zkouškách dospělosti a taky o tom, jak blízká Vám může být zaječí paštika. Podobné Pecinovského povídce Nos to závaží. Velmi dobré.

       Jana Kostelecká: To koukáte, co jsem měl dnes k obědu

       Klasická upířina, napsaná příjemným pubertálním slangem, nic odpudivého. Dost dobré.

(různí autoři: Ježíšku, já chci plamenomet (To NEJ z let 1997-99), vydalo nakladatelství Netopejr Karel Petřík, 1.vydání Olomouc 2000, sestavili Václav Pravda a Martin Heisler, doslov Štěpán Kopřiva, obálka Juraj Maxon, 364 stran, cena 139 Kč)