Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       Výběr zajímavých událostí z výročních červnů se zřetelem na sci-fi, tentokrát z medicíny

       V červnu 1990 se svět poprvé dozvídá o americkém lékaři Jacku Kevorkianovi, který pro jednu nevyléčitelně nemocnou pacientku z Oregonu, sestrojil jakýsi infuzor smrtící látky. Jeho pomocí si pak žena sama vzala život. Od té doby se o euthanasii (starořecky „dobrá smrt“) opakovaně hádá celý „vyspělý“ svět. V některých zemích, například Nizozemsku, Austrálii či právě Oregonu smí být za přesně definovaných pravidel poskytována, jinde se tiše trpí (lékaři jsou za ni sice souzeni, ale zpravidla osvobozováni), většinou se ale tresce (pročež ji lékaři v případě potřeby praktikují tajně).

       Ve sci-fi literatuře euthanasii použil například píšící profesor František Běhounek v Robinzonech vesmíru:

       „Nebudete už trpět, veliteli. Dám vám napít něčeho, po čem přestanou všechny bolesti.“

       Bravo, profesore!

        

       Tým amerického molekulárního genetika indického původu Hara Gobinda Khorany (nositele Nobelovy ceny) zveřejňuje v červnu 1970 první syntézu umělého genu - molekuly DNA kódující aminokyselinu alanin. Když ho však přenesl „ze zkumavky“ do živé buňky, gen nezafungoval. Množící se pokusy tohoto druhu však roku 1974 vyprovokovaly jednoho z rozluštitelů struktury DNA Jamese Watsona k výzvě zmrazit na dva roky pokusy tohoto druhu, aby mohla být vypracována přesná a přísná pravidla. Zdá se, že Khorana se tím neřídil, a proto už v roce 1976 jako první syntetizoval i umělý gen skutečně funkční. Dnes se ovšem dává přednost spíše přenosům genů přírodou již vytvořených. Oba postupy však shodně nabízejí vizi jakéhosi genetického Ostrova doktora Moreaua.

        

       Pravděpodobně první doložená veřejná pitva lidského těla proběhla roku 1404 ve Vídni. Slavnostní událost řídil sám děkan lékařské fakulty a za stržené vstupné si fakulta pořídila svoji první pečeť. Jako občerstvení se podávalo pivo, víno a cukroví.

       

       Roku 1580 zřídil jeden profesor lékařské fakulty v Basileji tzv. anatomické divadlo a sám v něm účinkoval - totiž provedl na tři stovky pitev. Tyjátr byl postaven dle antických amfiteátrů: hluboko dole uprostřed stál otáčivý pitevní stůl přisvětlovaný svícemi a pochodněmi, kolem se pak v kruzích zvedaly řady lóží, sedadel, lavic i bidýlko k stání - celkem až stovky míst. Páni byli zváni, kmáni museli platit vstupné.

       Rudolfinská Praha sice svoje stálé theatrum anatomicum neměla, ale o módní podívanou přece nepřišla. Zorganizoval ji jako host profesor wittenberské univerzity Jan Jesenius (později osobní lékař Rudolfa II. a ještě později poslední předbělohorský rektor Univerzity Karlovy). Kat dodal zachovalé tělo „ortelovaného“, fiškusové vyzdobili dvůr koleje černým suknem na znamení piety - a v červnu 1600 mohla proběhnout premiéra veřejné pitvy v Čechách.

       Trvala plných pět dní - díky poměrně chladným nocím a profesionalitě pitevníka: začal tím, co se rychle kazí, tedy droby, pak přišel na řadu hrudník, mozek, smyslové orgány a nakonec nejtrvanlivější končetiny. Fiestu, které se zúčastnily stovky diváků, zakončil Jesenius rozřezáním ovčí dělohy (neboť mrtvola byla muž, který, jak známo, nic takového nemá).