Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

        

Po delším obléhání Portugalci v srpnu 1415 konečně dobývají severoafrické město Ceuta, strategicky významný arabský přístav, který ovládá a kontroluje námořní trasy podél západního pobřeží Afriky. Jeden z prominentních vítězů - jedenadvacetiletý princ Jindřich se poté stane tak horlivým i úspěšným mecenášem zámořských cest, že si vyslouží přídomek Plavec (ač se osobně žádné výpravy neúčastnil). Dnešním dnem tedy začíná slavné „století zámořských objevů“, éra vrcholící Kolumbovým objevem Ameriky a Magalhaesovou cestou kolem světa. Svět pomalu začíná bejt tákhle maličkej.

        

       V srpnu 1865 provádí v Glasgowě chirurg Joseph Lister vůbec první antiseptickou operaci, když ránu ováže plátnem napuštěným zředěným vodným roztokem fenolu. Inspiroval se k tomu Pasteurovou ideou o mikrobech ve vzduchu a úspěšným použitím fenolu k odsmraďování hnijících kanálů jednoho anglického městečka. Napřed se mu kolegové smějou, ale když se nedá a začnou mluvit výsledky jeho operací, s chutí mu zatleskají. Lister se svým robustním klikovým rozprašovačem karbolu (který s sebou vozil i po návštěvách pacientů) se v Londýně stal symbolem nové, čistější a bezpečnější medicíny.

        

       

       V srpnu 1920 se ve Waukeganu (stát Illinois, USA) narodil Ray Douglas Bradbury. Když se u nás počátkem 60. let v již legendární sbírce Labyrint objevily jeho povídky, čtenáři, znající z žánru sci-fi - pokud vůbec - raného Lema, Běhounka a pár Sovětů z Povídek z vesmíru, koukali jako sůvy. Bradbury rozšířil (po našem Čapkovi, který tak ovšem učinil ve zcela jiných podmínkách) záběr vědecké fantastiky o takříkajíc hlubinně psychologickou dimenzi, a to na výsostné literární úrovni. Ve všech svých dílech naznačuje, že hypermoderní technika nemusí nutně lidi měnit v supermany nebo dementy ... Kéž by měl pravdu!

        

       Koncem prázdnin, kdy je voda zpravidla nejprohřátější, proběhlo ve „výroční“ minulosti několik zajímavých experimentů a la člověk obojživelník. V srpnu 1945 používá švédský technik Arne Zetterström v pokusu o hloubkový rekord v potápění poprvé k dýchání vodíko-kyslíkovou směs. Vodíkem chtěl nahradit vzdušný dusík. Vodík byl (a předtím už i helium) zvolen jako nejlehčí plyn (zjednodušeně řečeno, nezpůsobuje hlubinné opojení jako dusík a snižuje hmotnost, tedy tření tlakem zahuštěné směsi při průchodu do plic, což potápěče zatěžuje). Pro tento účel se dnes (z bezpečnostních důvodů, neboť vodík s kyslíkem snadno bouchá) používá právě helium. Zetterström se sice úspěšně potopil do tehdy rekordních 179 metrů, avšak nedisciplinovaností obsluhy při dekompresi zahynul.

       O dvacet let později pak proběhly hned tři zajímavé experimenty. V pokusu Sealab 2 nechalo americké námořnictvo střídavě několik akvanautů žít v komoře 63 m pod hladinou, přičemž pravidelně vyráželi „na procházky“ do vody. Dva z nich (kosmonaut a vojenský lékař) takhle vydrželi třicet dní... Vyčerpáni byli především psychicky.

       Přibližně v téže době vydrželi američtí žabí vojáci nehluboko pod vodou osmačtyřicet hodin nonstop. Skončili totálním fyzickým vyčerpáním.

       Svou hřivnou přispěli i Češi. V rámci projektu Xenie zkonstruovali „podmořský stan“, ve kterém šest metrů pod hladinou strávil v naprosté pohodě jeden náš potápěč tři dny, během kterých pravidelně vyplouval a studoval dno Jaderského moře. Stali jsme se tak po USA a Francii třetí zemí světa, která provedla dlouhodobější pokus s pobytem lidí pod vodou...