Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Můj první con nebyl úplně první, byla jsem se podívat už na Bohemiaconu na rodné planetě Ústí nad Labem, ale tahle akce byla první, na které jsem se opravdu dozvěděla, co vlastně takový con obnáší. Protože patřím ke skupině lidí z jedné vzdálené galaxie, pro které se staly Star Wars celým jejich životem, vydala jsem se s dvěma podobně postiženými kamarádkami do Kolína na Star Wars Con. Jinak jsem tam nikoho jiného neznala, kromě Sovoga z CSWU, a to jen podle jména.

       Moji ctění rodičové se domnívali, že budu na conu vystavena nebezpečí nějaké újmy na zdraví způsobené kdoví čím (přesněji kdoví kým), takže se můj otec odhodlal domluvit se samotným doživotním prezidentem čs. fandomu Zdeňkem Rampasem, aby nás tam očekával a působil jako naše chůva, a ať jsem se snažila využít svých diplomatických schopností, jak jsem mohla, dovolili mi strávit v Kolíně jenom sobotu. Následkem přehnané rodičovské péče jsem přišla o přednášku o důležitých postavách Trilogie a o nedělní promítání Trilogie v originále.

       Na místo jsme dorazily v půl jedenácté, poté co jsme bez problémů našly Chemickou SOŠ s pomocí domorodé navigátorky, kterou jsme svezly domů (řídila moje máma, která pak strávila celý den v Praze, kde sloužila babičce jako transport nábytku). U prezentace jsme zaplatily vstupné, dostaly jsme cedulky, špendlíky, brožurky a program. Poté, co jsme našly Zdeňka Rampase a oznámily mu, že jsme už tady („Jak jsi mě poznala?!“ „Podle jmenovky.“), spěchaly jsme na probíhající přednášku o Shadows of Empire vedenou Milanem Pavlíčkem. V sále bylo narváno, takže jsme si musely sednout na zem ke dveřím.

       Teď pár informací o mých prvních dojmech: Naprosto jsem nevěděla, co mám čekat. Jistě, bylo mi jasné, že tam budou lidi, kteří mají rádi Star Wars, ale jaksi jsem si neuvědomila, co to všechno může obnášet. Sama znám Trilogii nazpaměť, ale když jsem sledovala Milana Pavlíčka v šedém plášti, jak o jedné poznámce na papíře mluví pět minut (a jak přetáhl přednášku o hodinu), nezbylo mi, než tiše zírat. Pak jsem zaregistrovala, že v první řadě si klidně sedí mladý Obi-Wan Kenobi v jediovském obleku, včetně světelného meče u pasu. V tu chvíli mi to došlo: nejsem jediný cvok v galaxii! Opravdu existují lidi stejně šílení jako já! Nemusím se starat o to, jak se na mě dívají nezasvěcenci, protože tady jsem byla mezi svými. Tady mě každý pochopí. V ten okamžik se mi sebevědomí zvedlo aspoň o sto deset procent.

       Po skončení přednášky jsme si s holkama narovnávaly bolavé nohy a sdělovaly si, jaký je Milan Pavlíček chytrý tvor. Šly jsme se informovat k informační tabuli a zapsaly se do seznamu návštěvníků. Pak jsme se přesunuly k videu, kde jsme plánovaly zhlédnout Epizodu I v originále. To se nám, bohužel, nepodařilo, protože Epizoda I nedorazila. Asi zasáhlo Impérium. Alespoň jsme ale viděly dvě minuty z Bitvy o Endor a pak půl hodiny z dabované Epizody I, při které jsme zpozorovaly další diváky, kteří ji znají nazpaměť (nějaká divačka: „Já to česky ještě neviděla.“ - šťastná to žena!).

       Další přednáška na řadě byly ztracené scény z Epizody I v podání Františka Fuky, pracujícího pro dabing. Nehledě na své postavení v Povstalecké Alianci jsem se opět pohodlně usadila u zdi na něčím spacáku. Poté, co někdo podložil promítačku stohem fanzinů Zbraně Avalonu a ohlásil to celému sálu, jsem shlédla Epizodu I bez triků a bez zvukových efektů v rámci ukázek z voice testů, které Lucasfilm zasílá do všech možných zemí. Je neuvěřitelné, kolik práce musí Lucas a jeho tým udělat, abychom my tady mohli pak jeho práci obdivovat. Coruscant načrtnutý tužkou byl vážně zajímavý, ale možná je škoda, že už Lucas neslepuje dřívka od nanuků a nekrade kryty od pouličního osvětlení jako za starých časů.

       Pak následovaly trailery na různé nové filmy, a když byla přednáška ukončena, vyšly jsme ven na dvůr podívat se na družstva šílenců, kteří si v té zimě a vlhku kradli vlajky na volejbalovém hřišti. Capture the Flag Live je pěkná hra (v programu uvedena jako chytni flek za živa), ale na mé kamarádky bylo přeci jen trochu moc chladno, takže jsme se vrátily do budovy, kde jsme navštívily místní bar. Překvapilo mě, jak vynikající jídlo se tam dá koupit, ačkoli na zdi visela periodická tabulka prvků a hned vedle byla chemická laboratoř, sloužící jako noclehárna (klíč v průběhu dne někam záhadně zmizel).

       Po občerstvení jsme se odebraly zpět do sálu, kde ještě stále seděl František Fuka s několika věrnými (včetně Obi-Wana a Padmé) a bavili se o filmových novinkách. Já a mé povstalecké kamarádky jsme se posadily k nim a živily jsme se dovezenými jablky. V pět hodin nám začínala další přednáška, opět s Milanem Pavlíčkem, o historii eskadry Rogue. Tentokrát nás tam nebylo tolik a seděly jsme strategicky v první řadě. Překvapilo mě, jaká tam vládla rodinná atmosféra. Jedna z mých kamarádek si stěžovala jen tak do éteru, že tu zítra nebudeme, načež se nějaký neznámý člen CSWU naprosto zděšeně zeptal: „Proč?! Jakto že ne?!“ Řekla jsem mu, že tou dobou budeme v hyperprostoru.

       Původně jsem si chtěla zakoupit nějaké knížky v originále, ale když jsem spatřila cenu, spadla mi čelist. Není divu, že CSWU chce za knížku tři stovky, když v Americe stála šest dolarů. Bohužel nejsem z těch, kdo by takové peníze mohli utratit, aniž by pak měsíc nestrádali z nedostatku financí (můj otec je chudým spisovatelem SF). Nějaký špion ze Slovenské republiky, který mě předtím vyfotil, jak se bavím se Zdeňkem Rampasem, mě ujišťoval, že to za ty peníze stojí a že si nedokážu představit, co udělá český překlad s dobrou knížkou. Já vím. Uvědomila jsem si další skutečnost, a to, že být oddaným fanem znamená utratit za svůj zájem polovinu výplaty, jinak vám nezbyde nic víc než například Zběsilá jízda přeložená Ivem Pospíšilem (and his band). Nezbylo mi, než si prohlížet obaly.

       Milan Pavlíček opět k naší radosti přetáhl o půl hodiny a po něm přišel Robert Richter se skvělými ukázkami hudby Johna Williamse, pak následoval Zdeněk Klimovič s 3D modely a s amatérským filmem na téma Star Wars. „Sakra, ti Amíci se mají, že můžou tohle dělat,“ vrčela kamarádka. Jenže to už bylo po deváté a přišel čas opustit to skvělé místo, stejně tak jako přišla moje máma, která strávila chvilku v místnosti s videem, kde se dívala na Spaceballs.

       Ještě jsme se naposledy stavily v baru a já si koupila pizzu. „Berete republikové credity?“ zeptala jsem se a muž za pultem odvětil: „Jo, berem.“

       Tak tohle je opravdu nejlepší věc, co jsem za svůj život objevila. Že existují lidé jako já a že con je nejlepší způsob, jak strávit víkend (a že členové CSWU mají perfektní trička). Jak je možné, že jsem to před tím nevěděla?! Děkuju všem, kdo byli v Kolíně a dokázali mi, že je možné na pár chvil utéct ze všedního života a vědět, že nejsem sama. May the Force be with CSWU!