Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Jelikož se v sobotu 30. září odpoledne do klubu Delta v Praze na ComiCZ Con 2000 paparazzi Dáreček nedostavil, bude muset fandom vzít zavděk snímky nemnoha ne tolik renomovaných fotografů, a mou reportáží. Pokud o ní, vážený čtenáři, nestojíš, tak si trhni nohou (ne ovšem v mém směru). Beztak je neúplná, neobjektivní, zaujatá a tak vůbec.

       Zůstalo mi například záhadou, kdy celý con vlastně začal. Informační letáky ohlašovaly začátek na třináctou hodinu, ale když jsme s Bí krátce před druhou dorazili do budovy a posléze i do přednáškového sálu, vypadalo to, že hlavní pořadatel Luboš Vlk je na začátku úvodního proslovu. Buď je tak upovídaný - a potom pravděpodobně zlomil rekord v délce uvítacích řečí -, nebo nezačal v ohlášenou hodinu a minutu, což se dá jednak pochopit, a jednak to na jeho vyjadřovací schopnosti vrhá mnohem lepší světlo:-)

       Apropó, na autobusové zastávce v Dejvicích jsem narazil na Gudrun a její suitu (suita nechť promine, ale jmenovaná z Vás byla zdaleka nejhezčí). Když jsme na sídlišti Dědina dorazili ke vchodu do budovy (znalý místa a poměrů mohl jsem vypadat jako odborník na okrajové části Prahy, kdyby ti pitomci designéři nenačmárali název klubu dvoumetrovými písmeny přímo na průčelí celé stavby, takže směr cesty po nějaké době pochopila dokonce i Gudrun), seznali jsme, že jedna z nejatraktivnějších částí programu - předpremiéra X-Menů - je z něj vyškrtnuta, pročež se všichni ostatní pozastavili na čerstvém vzduchu v hlubokomyslných úvahách, zda-li jim vstupné připadá přístupné za vstoupení. My jsme se neotřeseni, no, tedy otřeseni, ale co jsme mohli dělat, vydali vzhůru.

       Po Lubošovi se slova ujal Ondřej Neff a musím přiznat, že jeho vzpomínky na lidi a události a bezprostřední odpovědi na dotazy z publika považuji stále za mnohem zajímavější než novodobá autorská čtení.

       Na přednášku o manze a příbuzných žánrech spojenou s promítáním filmů jsem nezůstal, byť mne docela zajímalo, jak si s oživlými obrázky poradí počítač, jemuž evidentně chyběla třetina vnitřností. Jenže podivné, téměř beznosé postavičky s očima přes polovinu obličeje jsem nikdy nepojal za své, nehledě na to, že jedna z mých nejneodbytnějších nočních můr je představa takového toho typického okatého manga-chlapce šilhajícího jako Ben Turpin.

       Ve foyeru jsem absolvoval rozčilující rozhovor s Vladimírem Veverkou a uklidňující rozhovory s Egonem Čiernym, Davidem Horákem, Mášou z Krakatitu, Jiřím Pavlovským, nakonecpřecijendorazivší Gudrun, psem Edou, Netopejrem, Komárem a dalšími zástupci fauny a flóry.

       Po skončení přednášky se ke mně přidala Bí a ukázalo se, že ona zející díra v inkriminovaném počítači je poslední model chladícího zařízení, ježto ten předposlední - tedy ten oficiálně instalovaný - svou funkci jaksi nezvládá.

       Hladoví a ospalí postavili jsme se oba do fronty u baru a čekali. A čekali. A čekali. Nakonec nepoměrně zkušenější conový harcovník Ondřej Neff usoudil, že obsluha považuje za zákazníky toliko osoby přímo u baru a na fronty nereflektuje, přešel k jednomu volnému místu, obratem byl obsloužen a zkasírován a šel si po svých. Když jsme jej napodobili, obdrželi jsme sice vytouženou kávu, ale vytoužený sendvič nikoliv s odkazem na pozdější dobu, ježto mládenec je nyní na place sám a nemůže nám jít dozadu připravovat jídlo. Dlužno poznamenat, že když se počet obsluhujících rozrostl a my se znovu přihlásili o kýžené sendviče, neodešel nikdo nikam a my obdrželi předpřipravené obložené bagety zatavené v igelitu.

       V konverzačním duchu uplynul čas až do prezentace většiny našich comicsových vydavatelství, která takřka úplně vylidnila zákulisí. V záři reflektorů se na pódiu sešli Petr „Crew“ Litoš, Petr „Barlow“ Rada a Vladimír „Comics Art Publishing“ Veverka a nesešel se Václav „Calibre Publishing“ Dort. Petr Litoš informoval veřejnost o rozvodu dvou názorově rozdílných skupin ve vydavatelství Crew s.r.o. od stolu, lože a redakčních plánů, načež přečetl oficiální prohlášení nově vzniklého vydavatelství Calibre Publishing, jehož nedostavivší se šéfredaktor Václav Dort slavil nakonec největší úspěch s informací, že se chystá třetí sincityovský comicbook Big Fat Kill - v českém překladu jako Velká tučná zabíječka.

       Za sebe pak Petr Litoš vylíčil nejednoduchou situaci crwavých sirotků, přislíbil Garfielda s dalšími svazky Thorgala a dokončením Loba, objasnil, že magazín CREW bude pro stejnojmennou firmu vydávat na zakázku ve svém vydavatelství Vladimír Veverka, a předal slovo jmenovanému.

       „A v této chvíli přichází velká, silná veverka...“ započal staronový spoluvydavatel CRWE svůj sebestředný příspěvek, v rámci kterého se posluchači dozvěděli, že sedmnácté číslo magazínu CREW vyjde do dvou měsíců, konečně se z něj stane pravidelník, zmizí prapodivné nárůsty a poklesy počtu stran a ceny, atp. atd. Někteří účastníci vypadali, že mu to i věří, ale pamětníci Comics Arény, jejíž první a současně poslední číslo obsahovalo sliby takřka identické, si o těchto tvrzeních mysleli své. Já osobně jsem si vzpomněl na výrok kouzelného dědečka ze známé Schulhoffovy komedie: „To bylo zajímavé, cos tam povídal, nó... A taky pěkný blábol!“

       Nakonec se vyjádřil i Petr Rada - jehož vydavatelství je s názvem BARLOW s.r.o. příjemnou změnou v záplavě novodobých Publishingů -, ale protože se po zhodnocení situace vyslovoval k edičnímu plánu značně monotónně, dovoluji si jeho projev telegraficky shrnout: „Nebude, ne, ne, nikoliv, bohužel, neexistuje další díl, ne, ne, rádi bychom, ale ne, ne, ne, možná příští jaro.“

       Aargh! - totiž: Aargh! – proč na mě tak zíráte? - tak se jmenuje comicsu věnovaný fanzin nadšených bratrů Moraváků, který se v přednáškovém sále prodával po skončení prezentace a dle jehož kvality možno soudit, že současným vydavatelům roste zdatná konkurence. Kromě nich vyštrachal vlažnou (horkou na konci září asi těžko) novinku z útrob své jeskyně i Karel Netopejr Petřík - jmenuje se Ruddy/O Kutilce a jsou to dva české originální comicsy o úhrnném objemu devadesáti stran formátu A4.

       A poněvadž jsme věděli, že iX-MENit se nebude, a současně zaslechli, že další přednášku bude mít Vladimír Veverka, usoudili jsme, že nastala ta nejvhodnější doba k návratu. Že jsme usoudili správně se ukázalo vzápětí, jelikož k návratu do civilizace - tedy do centra města - se chystal i Jiří Pavlovský se svým řidičem, takže jsme se ani nemuseli kodrcat MHP (Městskou Hromadnou Popravou). A když jsme posléze s Bí tak kráčeli sílícím soumrakem po Vinohradské třídě, přišlo nám podívat se, co dávají v kině Květen. Bylo za deset minut osm, v Květnu měli mimořádnou změnu programu a hráli X-Meny.

       Con s těžko vyslovitelným názvem ComiCZ byl svého druhu první, malý a příjemný. Vedle stále se rozrůstajících řad fanoušků comicsu, stále se rozrůstajících řad vydavatelů a stále řídnoucích řad comicsů se na něm sešlo i množství (v některých případech donedávna) pravověrných scifistů, takže se nikdo evidentně nenudil ani v době přednášek, které nebyly zrovna jeho šálkem kávy. Bez oné leklé obsluhy za barem bych se docela obešel stejně tak jako bez přítomnosti některých takyvydavatelů, ale to jsou jen dvě nepatrné saze na nové conotváři a za rok(?) budou pořadatelé již zkušenější. Upřímně jim přeji, aby je některé zkušenosti s některými nestály tolik co mě a několik dalších.