Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

        

O teoretické možnosti existence těhle prapodivných sloučenin vědci už nějakou dobu spekulovali a dokonce si pro ně vymysleli název - fullereny (podle amerického architekta Richarda Buckminstera Fullera stavějícího mnohostěnové budovy). V září 1990 pak chemici z německého Mohuče konečně syntetizovali dutou molekulu sumárního vzorce C₆₀. Má tvar kopacího míče sešitého z 5- a 6-uhlíkatých „buněk“. Dnes už existuje celá škála obdobných sloučenin a „fullerenologie“ je jeden z nejdynamičtějších oborů chemie. Kromě toho, že objevila třetí modifikaci uhlíku a nabídla technice látky neobyčejných vlastností, se věda opět blýskla jedním ze svých „tunelových efektů“ - uvedla ve skutek něco tak nepravděpodobného, že by to vlastně vůbec existovat nemělo...

       Už tři výpravy se marně snažily najít nejslavnější lodní vrak světa - luxusní parník Titanic, který se potopil při své premiérové plavbě z Evropy do Ameriky v noci ze 14. na 15. 4. 1912 jižně od New Foundlandu (přičemž přišlo o život přes 1500 lidí). Počátkem září 1985 se to konečně podařilo Američanu Robertu D. Ballardovi s pomocí francouzských vědců a nejmodernější techniky. Dálkově řízený robot napojený na kabel pořídil v hloubce skoro 4000 m první snímky vraku. Dodneška se podařilo vyzvednout (a v dražbách draze rozprodat) stovky předmětů roztroušených okolo vraku. Během léta 2000 se měl mezinárodní tým (pracující za americké peníze) pokusit proniknout přímo dovnitř vraku. Dodejme, že v trezorech Titanicu, na jehož palubě cestovalo 57 milionářů, se nacházejí diamanty za nějakých deset milard korun.

        

       Snaha nahradit funkci ledvin uměle trvá přes třicet let. Teprve když je r. 1937 objeven heparin (látka zabraňující srážení krve) a kdy zhruba ve stejnou dobu vejde ve známost dialyzační schopnost celofánu, začíná doktor Willem Kolff slavit první dílčí úspěchy. Počátkem září 1945 k němu do nemocnice v nizozemském městečku Kampenu přiváží sanitka sedmašedesátiletou ženu v kómatu. Diagnóza hovoří mj. o selhání ledvin. Dopadne to stejně jako dřív: po přechodném zlepšení - konec? Ne! Tohle totiž není chronické, nýbrž akutní selhání! Pacientka se (poprvé) uzdraví dřív, než jí neustálé napojování na přístroj zničí žíly.

       

       Poválečný rozvoj vyspělého světa přináší i trpké plody: na jedno z nejkrásnějších amerických měst Los Angeles padá rekordní smog. Ne však ten dosud typický (z kouře a mlhy, takzvaný londýnský), nýbrž vzniklý chemickými reakcemi sluncem prozařovaných výfukových exhalací. Tomuto druhu smogu, charakteristickému mj. vznikem přízemního ozonu, se podle místa prvních výskytů (koncem 40. let) začalo říkat právě losangeleský. V současnosti, kdy už Město andělů svůj monopol dávno ztratilo (letos díky extrémně slunečném jaru a ignoranci řidičů jsme ho opakovaně měli i v Praze), se mu říká fotochemický.

       

        

       Patnáct měsíců po prvním zkušebním klinickém přenosu (nefunkčního) genu člověku se v září 1990 stává nejmenovaná 4-letá holčička prvním pacientem léčeným genovou terapií. Dostává první ze 7 infúzí specifických krevních buněk (celkem jich dostala asi miliardu) geneticky pozměněných tak, aby potlačovaly vrozený nedostatek imunity. Už po třetí injekci se imunita zlepšila na 20 % normálu. Výsledky byly natolik uspokojivé, že později byla tato metoda použita už několikrát. Jinak ovšem po loňské smrti mladého amerického pacienta visí nad genovými terapiemi, jakkoli obecně uznávanými, velký otazník.

       V září 1935 umírá v ruské Kaluze osmasedmdesátiletý fyzik Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. V šestnácti po spále téměř ohluchl, a snad i tento „akustický autismus“ přispěl k rozvíjení myšlenek na tehdejší dobu vpravdě pošetilých: jak létat do vesmíru. Na rozdíl od vědeckých fantastů tak ale Ciolkovskij činil na přísně vědeckém základě; proto je právem považován za otce teoretické kosmonautiky.

       V září 1905 vychází v časopise Annalen der Physik práce s nenápadným názvem „K elektrodynamice pohybujících se těles“ od zcela neznámého patentového úředníka Alberta Einsteina. Tak přišla na svět speciální teorie relativity, první krok k průlomu v chápání prostoru a času.